Pobledlý „Učitel národů“ zvedl oči k nebi a tiše si povzdechl. A než se rozplynul v bezčasí, zaslechla jsem jeho slova na rozloučenou: „Učitelé, strhněte si z očí brýle mámení a z Labyrintu školství se vraťte do Ráje svých srdcí.“
Vídeňský rodák Pepi Bican, měl po rodičích české kořeny, chodil do české školy Jana Amose Komenského. Další možnost už nedostal. Vypukla válka a na další šampionát se čekalo 12 let…
„Párkrát jsem se s ním potkal před více než čtyřiceti lety (byl to syn paní učitelky Aleny Pecinové) a vždy mě na něm fascinovalo, že fungování jeho mozku se zcela vymykalo běžným normám.“
Vykonal a vykonává obrovský kus práce pro naši zemi. Nejcennější vyznamenání už obdržel – od občanů! Mluví za něho odvedená práce. Lze ji nazvat životním dílem, odkazem předků dnešku a do budoucna. Děkujeme Vám, pane Čechu!
Dát jasně najevo, že máme větší výdrž, že stojíme jednotně, že polevit není možnost. Trvalý mír může vzejít pouze ze síly Ukrajiny. Jak dlouhá tato cesta bude, leží také v rukou podporovatelů Ukrajiny. Musíme se tím zabývat, nemůžeme to odsunout.
