Vaše hlášení o transparentnosti, svobodě tisku nebo korporátním a politickém vlivu pomáhá zajistit spravedlivý právní systém a rovnost pro všechny před zákonem.
Detail článku
Před 125 lety se narodil hrobě János Esterházy - 14. března 1901 v Nitře, z galantské větve rodiny Esterházyovců
V roce 1993 ruský Nejvyšší soud zrušil rozsudek nad Jánosem Esterházym a rehabilitoval ho. V České republice a na Slovensku dodnes nebyl rehabilitován - zůstává oficiálně válečným zločincem! Od roku 2008 je jeho portrét umístěn v sídle EP v Bruselu.
Za informace uvedené na této stránce nese plnou odpovědnost autor textu. European Justice Organization z.s. poskytuje pouze publikační účet pro nezávislé novináře a nenese odpovědnost za obsah ani za uvedené zdroje.
V roce 1993 ruský Nejvyšší soud zrušil rozsudek nad Jánosem Esterházym a rehabilitoval ho. V České republice a na Slovensku dodnes nebyl rehabilitován - zůstává oficiálně válečným zločincem! Na konci roku 2008 byl jeho portrét slavnostně umístěn v sídle Evropského parlamentu v Bruselu.
Jeho dědeček, hrabě István Esterházy, bojoval jako husarský kapitán v maďarském povstání za nezávislost, které vypuklo 15. března 1848. Byl „odměněn“ vězením v Kufsteinu.
Jeho otec, hrabě János Esterházy, byl pobočníkem arcivévody Otty II., otce posledního maďarského krále Karola IV. Zemřel brzy (1905) a jeho vdova, Alžběta Tarnowská, sama vychovávala své tři děti: Márii, Lujzu a Jánose.
János Esterházy ml. dokončil gymnázium v Budapešti a poté se uchýlil na své panství, aby se věnoval hospodaření. V duchu uchovával poklad, který obdržel od své matky, “křesťanskou víru“, kterou předal dál svým dětem: Jánosi a Aliz.
Zapojil se do práce Národní křesťansko-socialistické strany a stal se předsedou. V parlamentních volbách v roce 1935 získal mandát poslance.
Ve svém prvním parlamentním projevu 25. června 1935 jasně prohlásil: „Byli jsme připojeni ke Slovensku bez naší konzultace, proto alespoň očekáváme, že naše menšinová, kulturní, jazyková a ekonomická práva budou československými vládami respektována“. Ve svých interpelacích se zabýval slovakizací názvů maďarských vesnic, školskými, ekonomickými a sociálními otázkami, až po kulturní záležitosti života menšin.
V roce 1936, se dvě maďarské strany sloučily. Byl zvolen výkonným předsedou sjednocené strany. Uprostřed bouřlivých událostí roku 1938 vyzýval obyvatelstvo k umírněnosti. Jako zástupce Košic oznámil svůj úmysl zůstat na Slovensku a sdílel osud s přibližně 65–70 tisíci Maďarů, kteří na Slovensku zůstali po změně hraníc v r. 1938.
Činnost Maďarské strany byla paralyzována
Hned od roku 1938 bylo straně zakázáno organizovat shromáždění. Esterházy mohl s masami komunikovat pouze prostřednictvím tisku. I cestování do Maďarska bylo omezeno. 12. září 1939 byl pod policejní dohled umístěn i sám János Esterházy, vůdce strany.
Poté, co byly i noviny zakázány, vydával v Budapešti deník a týdeník Magyar Hírlap, který fungoval až do roku 1944. Žádal Maďary, aby se s úctou chovali k Slovákům, kteří byli anektováni. Jeho výrokem bylo „Přežili jsme Bachovu éru, přežijeme i Machovu.“ Po pozemkové reformě mu zbylo z jeho 5 000 akrů orné půdy pouze 250 akrů. Z lesů mu zbylo 600 akrů, ale i tak byl spokojen.
Spisovatel Zsigmond Móricz tehdy napsal, že „…maďarská mládež na Slovensku je hlouběji maďarská než ta v Maďarsku, vyznává život upřímněji, bere ho vážněji a slouží mu důsledněji…“.
Hrabě János Esterházy učil oběti a víře tím, že sdílel osud i druhých a zůstal na čele malé části Maďarů.
Důvodem politických útoků, která ho a jeho stranu postihla, bylo, že se nekompromitoval s extrémně pravicovými proudy. Byl člověkem, který se pevně držel svého křesťanského světonázoru. Nebyl ochoten udělat žádný kompromis - ve spojenectví s nacismem, ani s myšlenkou komunismu. Jak o sobě řekl, měl „starobylé maďarské chápání“.
Na začátku války ve svém projevu vyzval Maďary na Slovensku, aby se „v těchto těžkých časech snažili co nejlépe dodržovat přikázání lásky k bližnímu“.
V srpnu 1941 založil první bratislavskou spořitelnu a v roce 1942 reorganizoval a provozoval bratislavské knihkupectví Madách. V té době se začal realizovat i jeho nejpozoruhodnější program, plán na síť maďarských domů na Slovensku.
Napsal: ,,Prvním úkolem Maďarů na Slovensku, jak v minulosti, tak i dnes, je zachovat si své hodnoty a sílu. Druhý úkol je stejně důležitý, ne-li důležitější: dále rozvíjet hodnoty a sílu na základě posvěcených národních tradic.“
Esterházy, v tom sesuvu hodnot, který pohřbil lidskou civilizaci na tehdejším Slovensku, se s demonstrativní loajalitou držel morálních standardů. Zůstat člověkem, vlastencem a křesťanem! V zasedací síně slovenského parlamentu 12. května 1942, kdy se hlasovalo o zákoně č. 68, nehlasoval za, neboť návrh považoval za bezbožný a nelidský.
V roku 1944 pomohl k útěku několik stům českých, polských a slovenských Židů
Byl i internován a pronásledován gestapem. Jakmile sovětská vojska vyhnala Němce z Bratislavy, úřady ho internovaly. Po propuštění mohl vyjednávat s představitelem místní prozatímní slovenské vlády Gustávem Husákem, kde promluvil o pronásledování Maďarů.
Na Husákův příkaz byl hned zatčen a předán sovětské tajné službě
Rok byl držen v Lubjance v Moskvě. Na základě vykonstruovaných obvinění byl odsouzen k deseti letům nucených prací a poslán do gulagu na Sibiři. Slovenský národní soud ho16. září 1947v Bratislavěv jediném zasedání odsoudil k trestu smrti za „kolaboraci“ s fašismem.
Sovětské úřady ho v roce 1949 vydaly československým úřadům
Dostal prezidentskou milost a byl odsouzen „jen“ k doživotnímu vězení. Měl možnost uprchnout s vnější pomocí, ale odmítl s tím, ženení vinen, a proto nemá důvod k útěku. Během všeobecné amnestie v roce 1955 byl jeho trest zkrácen na 25 let, ale do této doby nebyla započítána doba strávená v sovětském gulagu.
Byl vězněn téměř ve všech věznicích v Československu
Ve vězení mu zpráva o maďarské revoluci v roce 1956 dala naději na svobodu, ale po 4. listopadu se jeho stav rapidně zhoršil. V posledních dnech svého života, ve věznici v Mírove, v těžké nemoci, požádal o přeložení do věznice v Nitře, aby mohl zemřít ve svém rodišti. I tato žádost mu byla zamítnuta. V posledním vzkazu z věznice se odevzdal Boží vůli, obětoval své utrpení a život za osvobození maďarského lidu. Zemřel 8. března 1957 ve věku 56 let po 12 letech těžkého utrpení. Velitel věznice jeho tělo rodině nevydal…
V roce 2007 se jeho dcera Alice s pomocí českého ministra zahraničí Karla Schwarzenberga dozvěděla, že jeho popel je v masovém hrobu na motolském hřbitově v Praze.
V roce 1993 ruský Nejvyšší soud zrušil rozsudek nad Jánosem Esterházym a rehabilitoval ho
V České republice a na Slovensku dodnes nebyl rehabilitován - zůstává oficiálně válečným zločincem!
Na konci roku 2008 byl jeho portrét slavnostně umístěn v sídle Evropského parlamentu v Bruselu.
V roce 2009 mu byla posmrtně udělena polská medaile Polonia Restituta za jeho práci ve prospěch polských uprchlíků během druhé světové války.
V roce 2011 mu Anti-Defamation League of New York posmrtně udělila Medaili za odvahu.
V květnu 2013 byl slavnostně odhalen jeho pomník v Budapešti. Jeho jméno nese nábřeží a náměstí v hlavním městě a byla po něm pojmenována i jedna místnost v parlamentu.
V roce 2015 mu byl posmrtně udělen titul Rytíř maďarské kultury
V roce 2016 byl v České republice vydán maďarsko-česko-polský svazek Návrat cti Jánosu Esterházymu.
Jeho památku v jeho rodišti uchovává Poutní centrum Jánose Esterházyho v Alsóbodoku, (Dolné Obdokovce) v jehož kapli byla podle jeho poslední vůle v roce 2017 umístěna jeho symbolická urna.
Vatikán v roce 2018 povolil zahájení jeho beatifikačního řízení a o rok později začal v Krakově jeho beatifikační proces
Rákócziho spolek a Esterházyho spolek uděluje Esterházyho cenu, založenou v roce 1991, k výročí jeho úmrtí. Letos ji převzali poslanec János Fónagy a trnavský biskup János Orosh
Literatura: Híradó 23. června 1936, Peéry Rezső: Dva Esterházyové, Magyar Nemzet 12. listopadu 1938, Pesti Magyar Hírlap, 10. září 1939, Esti Újság, prosinec 1939, Rezső Szalatnai: Maďaři v Československu v letech 1938-1945
Aurélia Pongrácz
14.3.2026
***
P.S.
Jako jediný poslanec parlamentu Slovenského štátu hlasoval v roce 1942 proti zákonu o deportaci slovenských Židů. Doplňuji FOTOGALERIÍ.
Mimochodem otec pozdější první dámy ČR Livie Klausové, Štefan Miština, byl příslušníkem tajné policie Slovenského štátu. Zúčastnil se zabavování majetku slovenských Židů, kteří poté skončili v Osvětimi. Za své rodiče nemůžeme, ale vědomě to zatajovat jen potvrzuje, že charaktery se mohou dědit. V novém dokumentu - Livia: Příběh první dámy, která nikdy nestála jen v pozadí (jde právě do kin), to těžko bude zmíněno? Požádal jsem ji, jako velvyslankyni ČR v Bratislavě o vyjádření, neodpověděla. Podrobný článek vyšel v Lidových novinách. Odkázat na něj už nemohu. Bohužel mi archiv zničil soudní exekutor.
Dnes si připomínáme 87. výročí okupace nacisty: 15. března 1939, kdy vstoupila na území Československa německá vojska. Začala v šest hodin ráno. V průběhu jediného dne nacistická vojska obsadila české země. O den později, 16. března 1939, vydal Adolf Hitler výnos o zřízení Protektorátu Čechy a Morava. Československo na šest let ztratilo samostatnost - bez boje.
Kdybychom bojovali jako Ukrajinci, mohl být obsah tohoto článku podstatně jiný. Svoboda má svoji cenu. Zaslouží si ji jen ten, kdo je ochoten ji zaplatit!
JŠ
Podpořte nezávislé vyšetřování a sdílení pravdy
Každý Váš příspěvek nejen pomáhá financovat naši práci, ale také podporuje šíření těchto informací, aby se dostaly k co nejvíce lidem. Společně tak můžeme zajistit odpovědnost a spravedlnost, aby pravda nezůstala skrytá. Děkujeme za Vaši podporu!