Vaše hlášení o transparentnosti, svobodě tisku nebo korporátním a politickém vlivu pomáhá zajistit spravedlivý právní systém a rovnost pro všechny před zákonem.
A zrovna v tento den jeho úmrtí se otevřely zbývající dosud většinou nedostupné archivy koncentráku Minkovice Preciosa ve státním archívu v Mostu, kam to jezdí jeho kamarádi teď prostudovat.
Za informace uvedené na této stránce nese plnou odpovědnost autor textu. European Justice Organization z.s. poskytuje pouze publikační účet pro nezávislé novináře a nenese odpovědnost za obsah ani za uvedené zdroje.
Aktualizováno 19.6.2026: *** Tento bývalý politický vězeň držený přes 10 let v krutých a nelidských komunistických lágrech Minkovice a Valdice během 70. let zemřel v úterý 16.6.2026 brzy ráno v nemocnici Krč.
Pohřeb je za týden na Olšanech, což zařizuje jeho "adoptivní rodina" (Jagerovi) z jeho bydliště.
Jirka Wolf měl jen starou a nemocnou sestru v Jindřichově Hradci, ale moc se nevídali. Měl svojí náhradní rodinu ve svém bydlišti v ulic už Novodvorská, Lhotka Praha 4. Ti mu pomáhali desítky let.
Byl už dlouho nemocný fyzicky a horšila se i hlava. Doktoři si občas nevěděli rady, na jaké oddělení patří, občas ho ani nepřijali, nebo jednou odešel i on sám z nemocnice. Od 30. dubna byl 6 týdnů byl v nemocnici Krč, potíže neurologické, cukrovka a ztráta prstů nohy plus gangréna, začínající demence, k tomu roky nezvládání léků a léčebných režimů. Což bohužel nebylo v jeho silách. Asistentku a pečovatelku neměl tak často, jak by bylo u starého muže potřeba. Ale tento svérázný mukl by je stejně moc neposlouchal, jak ho známe. Byl poslední roky hodně doma a koukal na televizi. Dříve psal i knihy pro děti a aktivně pracoval na odhalování zločinů komunismu. Každému, kdo byl dříve pronásledován totalitním komunistickým režimem, vždy ochotně pomáhal.
Naštěstí byl po stránce odškodnění za soudní rehabilitaci a po stránce důchodu od revoluce dobře zajištěn, takže druhou polovinu života prožil už bez trápení a zabezpečen. Možná právě v důsledku vězeňských útrap prožitých v 70. letech zestárl o dost předčasně jako i mnoho jiných politických muklů. Odcházejí bohužel jeden po druhým už 36 let po komunismu a zbývá jich už opravdu jen pár.
A zrovna v tento den jeho úmrtí se otevřely zbývající dosud většinou nedostupné archivy koncentráku Minkovice Preciosa ve státním archívu v Mostu, kam to jezdí jeho kamarádi teď prostudovat.
Určitě by tam jel i Jirka Wolf taky, on sám o tom sepsal s Jirkou Gruntorádem a dalšími rozsáhlou zprávu na internetu, knihu i webové stránky. Studium archivu vedou nyní úžasní badatelé ze spolku www.politictivezni.cz
V úterý 16. června zemřel Jiří Wolf, politický vězeň a signatář Charty 77. Byl jedním z těch, kdo před dvaceti lety obvinili Josefa Vondrušku, tehdejšího komunistického poslance a bývalého totalitního bachaře z Minkovic, za týrání odsouzených. Česká justice však nakonec Vondrušku osvobodila, což Jiří Wolf komentoval velmi hořce.
„Kope do mne, přidává se k němu i jeho kolega. Kopou do mne s jakousi systematičností, z jejich výkřiků je znát radost a potěšení, jaké jim tento sportovní výkon činí. Bolestí si ani neuvědomuju, že jsem se pomočil. Po zemi jsou drobné cákance krve,“popsal násilí disident.
„Mám roztržený horní ret. Fyzická bolest se slévá v nelidské utrpení. Kopou, kam se trefí, nevyhýbají se žádné části těla. Jednou jsou to nohy, podruhé hlava, ledviny, břicho nebo záda,“popisoval další praktiky Jiří Wolf.
Bachaře osvobodili
V roce 2008 pak byl Vondruška obžalován. Věc se táhla několik let, než byl v roce 2014 bývalý bachař definitivně Krajským soudem v Liberci osvobozen. Prý proto, že výpovědi nebyly dost věrohodné, aby po 30 letech stačily na komunistovo odsouzení. „Snažil jsem se pracovat co nejlépe a zároveň v mezích slušnosti, která se od příslušníka ozbrojeného sboru očekává,“ řekl Vondruška novinářům.
Jiří Wolf, který měl po dlouhém věznění v totalitních lágrech zdravotní následky, to podle historika Petra Blažka „komentoval velmi hořce“. Stanislav Němec, Wolfův advokát, po soudním jednání mluvil podobně: „Bohužel to ukázalo bezmocnost zdejší justice tváří v tvář bezpráví páchanému předchozím režimem.“
„On miloval především filcunky, což byly osobní prohlídky. Navlékal si gumovou rukavici a odsouzeným strkal ukazováček do řitních otvorů, aby se přesvědčil, zda v zadnicích něco nepašují z práce do tábora na baráky,“vzpomínal ve svých zápiscích na Vondruškovy metody politický vězeň Jiří Wolf.
Vondruška pak navíc po státu žádal pětimilionové odškodnění za nemajetkovou újmu údajně způsobenou kvůli neoprávněnému stíhání. Soud mu nakonec přiznal121 tisíc korun.
Blažek nyní zavzpomínal, že Jiřího Wolfa vídal jako ponocného ve středověkém kostýmu na Karlově mostě v Praze. Dostal prý od něho i dvě knihy pohádek, které napsal.
Dle smutečního oznámení proběhne poslední rozloučení s Jiřím Wolfem v poledne ve čtvrtek 25. června v nové obřadní síni na pražských Olšanských hřbitovech.
***
Vondruška byl zvolen poslancem za KSČM. Zemřel 3.4.2026 ve věku 70 let. Užíval si jistě nemalého důchody. Psychopat, kterého společnost chránila. Zvracet dovoleno…
Připomínám teorii pastora Dietricha Bonhoeffera. Podle mne vysvětluje velkou část dnešní politiky a kultury. V roce 1943 ve věznici Tegel uvažoval o tom, proč německý lid navzdory svému vzdělání upadl do kolektivní hlouposti (Dummheit). Události v Německu mezi lety 1933 a 1943 ukázaly, že pod tlakem „Politické moci“ a „Propagandy“ se inteligentní lidé stali hloupými – neschopnými kritického myšlení. Dle něho: „Hloupost je nebezpečnějším nepřítelem dobra než zlo. Proti zlu lze protestovat, lze mu zabránit silou. Proti hlouposti jsme bezbranní. Nic s tím nelze dělat ani protestem, ani silou.“
Jan Šinágl
Podpořte nezávislé vyšetřování a sdílení pravdy
Každý Váš příspěvek nejen pomáhá financovat naši práci, ale také podporuje šíření těchto informací, aby se dostaly k co nejvíce lidem. Společně tak můžeme zajistit odpovědnost a spravedlnost, aby pravda nezůstala skrytá. Děkujeme za Vaši podporu!
