Případ Beneš - Pařížská mírová konference - Benešovy dekrety v demokracii

 

Beneš (Kožlany, 1884–1948 Sezimovo Ústí) v říjnu 1939 zřídil v Paříži exilovou prozatímní vládu. Po neúspěšných jednáních, když Němci v květnu 1940 zahájili okupace Francie, se Beneš přemístil do Londýna. Odtud se v roce 1941 před bombardováním přestěhovali do Aston Abbots v Buckinghamshire, kde působili až do konce války. Ale 23. listopadu 1943 přes Gibraltar, Libyi, Egypt, Bagdád, Teherán, Baku, dorazil 11.prosince do Moskvy. Následujícího dne byla podepsána československo-sovětská dohoda o spojenectví. Podle dochovaných zápisů – požadoval kromě likvidace Němců a Maďarů i „zničení“ svých slovenských politických odpůrců. 

 

Beneš po válce začal s budováním čistě slovanského státu, deportováním tři milionů Němců. V dobytčích vagonech, v krutých podmínkách zimy, od prosince 1945 bylo do Sudet deportováno na nucené práce 44 tisíc Maďarů na statky po deportovaných sudetských Němcích. V roce 1946 bylo do Maďarska násilně přesídleno přibližně 76 tisíc Maďarů, z nevyhnutelností, které si vybrali Slováci přestěhovaní z Maďarska. O tom, kolik Maďarů z Petržalky, Bratislavy a okolí, od dubna do konce srpna 1945, bylo zabito ve vyhlazovacích táborech Petržalka, neexistují přesné informace. (Do jejich prázdných domů a bytů se nastěhovali soudruzi partyzáni.) V Petržalce z pěti koncentráků, bylo, pouze v jednom, exhumováno devadesát chlapců a pohřbeno na hřbitově v Petržalce. Poté byla nad nimi postavena márnice, aby se zahladily všechny stopy. Také neexistují žádné údaje o tom, kolik lidí podepsalo, že jsou Slováci, aby mohli zůstat ve svých domovech. Z 634 000 Maďarů zůstalo 369 000.

 

Benešove dekrety přinesli velké utrpení. Třináct se vztahuje přímo na Němce a Maďary. Přičemž nejpamátnější je 33. z 3.8.1945, podle kterého se Němci a Maďaři stali kolektivními viníky. Bylo jim odebráno občanství, ztratili státní zaměstnání, přišli o bankovní vklady, nemovitosti, pozemky, o zaměstnání u soukromých osob a o vysokoškolské vzdělání. Zakázalo se i používání rodného jazyka. Věděl, že s Maďary a Němci zacházeli krutě a nečestně. Jinak by to neprohlásili za státní tajemství. 

 

Když se nad tím zamyslíme, nebyly Benešovy dekrety ani právně platné, protože Beneš nebyl prezidentem Československa. (Proto je schválili znovu dekretem v roce 1946.)

 

 Na pařížské mírové konferenci stanovilo Československo jako hlavní cíl i kompletní deportaci Maďarů. Jejich žádost, kterou předložili Rusové na Pařížské mírové konferenci (1946.VII.29-X.15), byla opět zamítnuta.

 

Vím z vyprávění svého dědečka o sběru dat. Mnozí pomáhali kněžím, i můj otec, sestavil seznam odvlečených, deportovaných lidí. Na podzim roku 1945 založili Gyula Lipcsei a Zoltán Heinz Maďarský demokratický lidový spolek v Československu. V roce 1946 sestavili Memorandum, doplněné o shromážděná data, o opatřeních proti Maďarům. László Arany ho odevzdal hlavě katolické diecéze kardinálu Mindszenthymu, (V té době katolická diecéze byla v Esztergom.) Mindszenthy dokument doručil do Londýna. 

 

Poté, kromě sporu Beneše a Chamberlaina, kteří souhlasil s tématem, co otevřeně kritizovali Trianonskou mírovou smlouvu (Francesca Nitti, Lloyd George, Rothermere, Baldwin, Asguit a Tardieu), toto Memorandum také přispělo k tomu, že Anglosasové nepodpořili úplnou deportaci Maďarů.

 

Československé úřady se maďarským informátorům krutě pomstily. Dostali neuvěřitelně tvrdé tresty odnětí svobody, které jim zcela zničily zdraví a životy. Zde vyvstává otázka, proč byla jména signatářů Memoranda zveřejněna!? Více o obětech československého procesu Mindszenty jsem se dozvěděla až v roce 1995, když čtyři ještě žijící odsouzení, na slavnostním ceremoniálu, převzali cenu Pro Probitate (Cena se uděluje jednotlivcům, kteří vykonali vynikající aktivity v maďarském veřejném životě na Slovensku). Z mých poznámek: 27. prosince 1949 byl László Arany odsouzen k 8 letům vězení, István Varró, Zoltán Krausz, Mihály Restály, Zoktán Heinz, László Hajdú na 6 let, Gyula Mészáros, Gyula Lipcsei na 5 let vězení. Dva z nich zemřeli ve vězení za hrozných okolností.

Vzpomínám na ně s úctou a uznáním jako na hrdiny.

 

 

Po devadesátém roce slovenský parlament zařadil na program: „vyjádřili lítost nad tím, co se stalo“, 

Touto formou se omluvili Židům a karpatským Němcům. To je uvedeno i v německo-české základní smlouvě, kterou podepsali Helmut Kohl a Václav Klaus. V roce 1997. (Se zájmem očekávám, zda tato otázka vyvstane na letošním Brněnském Krajanském dnu sudetských Němců?).  Maďarsko-slovenská základní smlouva takovou lítost neobsahuje. 

 

Ve skutečnosti i v restitučním zákoně přijatém po roce 1990 byli Maďaři na Slovensku v nevýhodě. Potomci vlastníka si totiž mohli nárokovat zpět maximálně 50 hektarů půdy. Slováci nebyli omezeni.

 

Maďarská karta se vždycky nějak objeví, na Slovensku, aby se zakryla nějaká politická krize. Ale otázka dekretů se objevila i při vstupu MKP do vlády v letech 1998 a 2002, ale vláda požádala o odklad, a naši zástupci byli nakloněni kompromisu. Vyřešila se jenom kompenzace církevního majetku a zřízení židovského fondu.

 

Když Slovensko v roce 2003 vstoupilo do EU, mezinárodní právní tým ve své zprávě uvedl, že Benešovy dekrety jsou neuplatňované, mrtvé zákony.  I v roce 2007 návrh MKP obsahoval kromě omluvy i návrh na kompenzaci. Nic z toho nebylo. Ani jen omluva! V roce 2016 byl Petiční výbor Evropského parlamentu slovenským parlamentem opět informován, že tyto zákony jsou již mrtvé a nejsou uplatňovány. V roce 2018 se o to znovu pokusil náš europoslanec, ale řešení bylo odloženo na dobu po volbách. 

 

Bohužel v roce 2019 Maďaři ze Slovenska vyjádřili svou nespokojenost nikoli podporou, ale letargií a nezájmem. Od té doby Maď’aři na Slovensku nemají v EP svého zástupce. (Taky v NRSR ne.) NRSR vydala ,,Úmrtní list,, na Benešovy dekrety v letech 2003, 2016 a 2018, když ve zprávě zaslané EU informovali o nepoužitých mrtvých dekretech.

 

Nyní v roce 2026 ve Slovenském parlamentu dokázali zázrak (jak Ježíš s Lazarem) a vdechli do mrtvých dekretů život. (Spíše byl stejně mrtvý jako Anton Špelec ostrostřelec v podaní Vlasty Buriana). Je dokonce diskutabilní, zda je nový zákon s ústavou ekvivalentní? Kritikům Benešových dekretů hrozí šestiměsíční vězení. Ale co se týče Maďarů a Němců ani nejde o dekrety an block, jen o právní nařízení 104/1945. 

 

Szövetség-Maďarská Aliance, jistě podnikne kroky. Otázkou je, zda najdou lepší řešení než my? V lednu 1994 na valné hromadě starostů a zástupců místních samospráv z osad obývané Maďary, v Komárně, jsme ukázali, že jsme. Ale naše slova se dávno ztratila v éteru. Šanci na nápravu bych viděla pouze na nejvyšší politické úrovni.

 

Také odsuzuji ty, co pózují v trikách s nápisem „Odsuzuji Benešovy dekrety“. To maďarské komunitě na Slovensku vůbec nepomáhá. Tolik lidí nezištně pracovalo po celá léta, daleko nad rámec svých povinností pro komunitu, kdy při jejich práci nestál žádný kameraman. Odsuzuji i ty, kteří naletí na propagandu a kritizují členy maďarské vlády, proč nezakročí. 

 

Především v dnešní válečné situaci prioritně usilují o dobré sousedské vztahy, podporují Maďary za hranicemi, jako dosud žádná jiná vláda. Koneckonců, Maďarsko je jedinou zemí na světě, která hraničí sama se sebou. 

 

13.2.2026

***

Vládnou nedobré mravy. Chybí nám skutečná elita. Existují hodnoty, které nelze koupit. Vytvářejí se vzděláním, výchovou, osobním příkladem a poctivou prací. Bez nich nemá lidský život smysl a národ právo na trvalou existenci.

***

Svoboda měla, má a bude mít vždy svoji vysokou cenu. Nelze ji zaplatit žádnými penězi. Vědí to stateční Ukrajinci a věděli to i stateční Maďaři v roce 1956. Čest památce všem obětem zločinného komunistického systému a jejich trvalému odkazu budoucím!

***

Za těch tisíc let, a dokonce i dnes, Maďaři jen brání Evropu. Ti, co mluví o maďarském útlaku, by si měli raději prostudovat dějiny. Ty pravé, o kterých jsou dobové záznamy v archivech.

JŠ