„Věrnost mému lidu pro mě znamená víc než můj majetek nebo můj život.“ Jan A. Baťa nemluvil nahlas, protože nemohl riskovat životy těch, kdo sami mluvit nemohli. Toto mlčení, tehdy nepochopené, si dnes žádá uznání.
Pravda vyšla na povrch, pomalu, tvrdohlavě, až prorazila hladinu. Jeho jméno, kdysi pohřbené pod obviněními, dnes znovu stojí za iniciativu, spravedlnost a odvahu v těžkých časech. Nikdy už se nevrátil domů. V paměti – a v záznamech – se vrátil.
Kolik takových nadaných lidí bylo nuceno opustit Československo, potomků staletých pokolení a kterým bylo znemožněno realizovat svůj um ve své staleté domovině…
Na nepevnost charakteru svého syna upozorňoval už jeho otec TGM. Doporučoval mu držet se Edvarda Beneše. Jemu viditelně podlehl a společně s ním pomohli vydat svobodné Československo do další okupace zločineckému SSSR.