Brno 5.2.2025: Poslední rozloučení s Eliškou Wágnerovou

Až po skončení obřadu a oznámení pozůstalým jsem se dozvěděl, že nebyla vítaná účast médií (zřejmě z důvodů rizika rušení důstojnosti pietního aktu). Očekával jsem poděkování, jako při posledním rozloučení s gymnastkou Věrou Černou na stejném místě. Věřím, že bylo pochopeno. Jistě celý záznam pietního aktu ocení i mnoho těch, co nevěděli, či se nemohli dostavit, ať už z ČR, nebo ze zahraničí. Byla nezpochybnitelnou veřejnou osobností. Přímý účastník má proto jistě stejné právo sledovat poslední rozloučení jako nepřímý. Určitě by se mnou souhlasila i Eliška Wágnerová. Projevy, písně (Karel Kryl, Leonard Cohen, Moravská lidová a doprovodná hudba byly skvělé. Závěrečné, neplánované, spontánní vystoupení zástupce exilu z Mnichova, jako pozdrav od exilových krajanů, bylo nezapomenutelné (jen by mělo Krematorium města Brna investovat do modernější zvukové aparatury).

Takřka se všemi vysokými představiteli české justice jsem se setkal. Nezahlédl jsem pouze prezidenta ČR Petra Pavla a předsedu Ústavního soudu Josefa Baxu (možná jsem ho přehlédl). Věnce poslali (zaměstnanec KPV ho dovezl autem). Bývalý předseda Ústavního soudu ČR Pavel Rychetský promluvil také skvěle. Cituji: „V každém svém posuzování těch kauz, lidských osudů, které se dostaly až k Ústavnímu soudu, myslela na ty nejslabší, nejbezbrannější, a myslím si, že dokázala nalézat to, co co se nalézá nejhůře – a to je spravedlnost“.  Jen bych připomněl, že mi odmítl dát souhlas k přečtení své dizertační práce v archivu Senátu ČR na téma „Budování socialismu v Itálii“.

Sluší se připomenout i Otakara Motejla, který také odvedl kus dobré práce. Nicméně zabil člověka a „vykoupil se“ jako spolupracovník StB, kdy jako obhájce disidentů, např. Čechoameričana Jana Beneše, na ně donášel StB. 

Skutečný charakter se ukáže v dobách krize i nekrize. Nebyl sám mezi přítomnými, kdo může zpytovat své svědomí z doby svého působení v totalitním režimu, a i v dnešní době.  Soudit nás může jen život sám a Bůh…

Eliška Wágnerová se zastala i skvělého soudce Roberta Fremra: „Vyčítat předlistopadovou minulost soudcům, jež si Česko nechalo i po sametové revoluci, považuji za pokrytecké a nespravedlivé.“  

Ústavní soud 18.1.2025: „Nikdy se nesnažila zalíbit mocným. Nesnášela ustrašenost, čecháčkovství, vrabce v hrsti a vzdušné zámky, ale za práva toho posledního z posledních se bila jako lvice“.

Eliška Wágnerová prokázala svůj skvělý charakter celým svým životem. Položil jsem růži i jménem těch, co ji položit nemohli, stejně jako v roce 2011 při rozloučení se Ctiradem Mašínem v Clevelandu za Věru Čáslavskou a Martu Kubišovou. Čest památce a trvalému odkazu skutečné soudkyně Elišky Wágnerové. JŠ
***
Opustila nás velká soudkyně Eliška Wágnerová
„Vzpouzející se masa ztratila všechnu schopnost religiozity a poznání. Není schopna mít v sobě víc než politiku, a to politiku nemírnou, ztřeštěnou, pominutou.“ José Ortega y Gasset „Vzpoura davů 1930“