Vaše hlášení o transparentnosti, svobodě tisku nebo korporátním a politickém vlivu pomáhá zajistit spravedlivý právní systém a rovnost pro všechny před zákonem.
Detail článku
Ti, co mluví o tisíciletém útlaku v Maďarskem Království nevědí, o čem mluví, neznají dějiny. Bylo to tisícileté spolužití
Za těch tisíc let, a dokonce i dnes, Maďaři jen brání Evropu. Ti, co mluví o maďarském útlaku, by si měli raději prostudovat dějiny. Ty pravé, o kterých jsou dobové záznamy v archivech.
Za informace uvedené na této stránce nese plnou odpovědnost autor textu. European Justice Organization z.s. poskytuje pouze publikační účet pro nezávislé novináře a nenese odpovědnost za obsah ani za uvedené zdroje.
Popíší stručně několik milníků v maďarských dějinách, které byly vždy spojeny s dějinami sousedních národů. Králové zajišťovali mír sňatky se svými dětmi. Ve středověku, na posílení míru, dokonce králové spolu i spali. V Anglii existují záznamy o tom, že král Richard spal s francouzským králem Filipem, aby stvrdili mír, se svými služebníky u nohou. Ale tento mír i tak netrval dlouho.
Hungaria: Hunská nadvláda byla za kralování Atily v r. 450. Dokumentováno bohatými nálezy, záznamy, zlaté mince Atila rex s jeho podobiznou nalezené i v Římě, kronika Niebelung...
Slované: se v pramenech objevují od 6. století. Ve srovnání s migracemi Germánů a Hunů, se pohybovali v malých skupinách, nezanechali žádné písemné záznamy. Pro jejich kremační zvyky i málo DNA. Podle nejnovějších paleogenetických a archeologických výzkumů se jejich pradomovina nenacházela v okolí Dunaje a Balkánu, jak Slováci donedávna tvrdili, ale v oblasti od jižního Běloruska po střední Ukrajinu, mezi řekami Visla a Dněpr, východně od Karpat. Tuto teorii potvrzuje mapa Ptolemaia z Alexandrie ve 2. století a česká studia Niderleho o vývoji jazyka. Odtud se rozdělili na jižní, východní a západní Slovany. Územně obklíčili (někteří jistě i objali) Germány a Huny. V průběhu staletí se tak postupně sžívali Němci, Češi, Moravané, Italové i Slováci.
Nálezy runových nápisů z předcházející doby, vykopávky a genetický výzkum dokazují, že i nejstarší nálezy patří převážně (75%) k evropskému haplotypu E19. Hunské a také Skytské.
Sedmi vůdci: Álmos (jeho děda založil Kyjev), Botond, Ond, Kond, Tas, Huba, Töhötöm, a jména jejich kmenů jsou dodnes zachována v názvech osad. Nyék, Megyer, Kürt-Gyarmat, Tarján, Jenő, Kér, Keszi, (mimo toho co na Slovensku přejmenovali). Zmiňuje se o nich Konstantínos (905-959) císař Byzantské říše, kterou v XVI. století dobyli Turci a jejich hlavní město Konstantinopol (nyní Istambul). Kostel svaté Ireny, Hagia Sofia, je tam dodnes.
Svatá Anežka Česká, dcera Konstancie maďarské princezny.
Připomínám to jen proto, že se domnívám, když svatá stolice kanonizovala tolik maďarských králů, královen a princezen, je nepravděpodobné, že by měli špatný vztah k lidu.
Pokud ale mluvíme o Uherském království od doby svatého Istvána (Štěpána 1000) tak stačí se zmínit o: Tatarské invazi (1241-1285), Husitských válkách (1419-1434), kdy přepadávali měšťany, plenili kláštery apod.
Husité byli „vyprovoděni“ z království Pongráczem, zakladatelem Liptószentmiklós - Liptovského Mikuláše. Dodnes tam stojí dům, i kostel jím postavený. V Praze sice je Pankrác, ale Pongrácz, Pongrác nebyl ,,pravděpodobně českého původu“, jak tvrdí v Muzeu, kde je víc zmiňován Juraj Jánošík.
Svatý Pongrác, mučedník, byl pro svou víru popraven na Via Aurélia 12.5.303. Na jeho památku je v naší rodině v každém století jedna Aurélia.
Turecké války: (1428 Zigmund Lucemburský odevzdal hrad Galambóc na jihu Srbům, aby chránili území proti Turkům, ale oni jim hrad odevzdali. V boji od 4-22. 7.1456 Hunyadi zvítězil nad převahou Turků v v Nándorfehérváru-Bělehradě (na jeho počest dodnes zvoní kostelní zvony v poledne.) Jeho syna dal popravit Habsburg Ladislav V. (Pohrobek) a Matyáse uvěznil v Praze. Vysvobodil se svatbou s Kateřinou Poděbradskou. Zapsal se do dějin jako Spravedlivý. Po jeho smrti následovaly vpády, rabovaní, odvlékání lidí. Navzdory všem slibům, ani západní křesťané, ani papež své sliby o pomoc nedodrželi. Ani Ferdinand Habsburský. Po prohrané bitvě u Moháče 1526, Turci se posouvali výše a obsadili většinu země. V létě 1527 i Ferdinand vpadl u Kittsee nedaleko Bratislavy a obsadil západ. Turecká okupace trvala do Karlócké mírové dohody do 1699.
Habsburgové: Albert (*1397 👑1437 +1439] Ladislav V. Pohrobek (*1440👑1440+1457) (korunováni ukradnutou korunou), vládli na severozápadě Mad’arska od 1699, na celém území až do 1918.
Mezitím vypukla Tökölyho a Rakóczyho revoluce proti habsburskému absolutizmu. V roce 1704 byla tvrdě zlikvidována.
Po morovém období do vymření obcí královna Marie Terezie (1717 (1740 👑1780) začala s osidlováním Němci a Slováky.
Revoluce v roce 1848, ve snaze dosáhnout svobody, byla s pomocí ruského cara potlačena - třináct generálů bylo popraveno, následovali odvety a popravy - dvěstě civilistů.
Po Rakousko - Mad’arském vyrovnaní (1867), pomalu nastávali malé změny.
To, co by si Kossuth dovedl představit, vyhovět požadavkům Slováků, se nestalo. Pro Slováky to zůstalo bolavým místem. Stejně jako pro Čechy stížnost, že bylo jen rakousko-uherské, a nikoli rakousko-uhersko-české vyrovnání (s čímž císař nesouhlasil, kvůli synovu spojení s českými radikály). Později jeho podezření záhadná smrt Rudolfa se slečnou Vetserovou potvrdila.
V XIX. století byli vzdělanci uznávaní, bez ohledu na to, jaké byli národnosti. Bylo jich poměrně málo. Vzpomenu jen Slováků: Známí tvůrci slovenského spisovného jazyka a vůdci národního hnutí byli uctívaní a zaměstnáni.
Ľudovít Štúr: kodifikátor spisovného jazyka, politik, poslanec královského města Zvolena. Podle dochovaných údajů jedenáctkrát vystoupil na Národním shromáždění v Pozsony.
Ján Kollár: luteránský farář, básník.
Anton Bernolák: Jazykovědec, tvůrce slov. spisovného jazyka.
Jozef Miloslav Hurban: Spisovatel, novinář
Milan Hodža: politik, vůdce Agrární strany.
Přestože byli Slováky, žili s patriotismem v Maďarském království.
Stejně jako později slavný básník Pavol Országh Hviezdoslav, (1849-1921). Maturoval v Miskolci, neboť do RM vyrovnání v Košicích, jako i v Bratislavě, byly jen německá gymnázia. Hovořil i německy, ale chtěl studovat v mad’arštině. Byl přesvědčen, že pokud chce být úspěšným právníkem, musí znát všechny tři jazyky. Obdivoval Arany Jánosa, Petőfi Sándora, jejich básně překládal: „Cim ste mne vy drsno chladnych Karpát, hory doly s divou krásou svrčín…“ Advokátní zkoušku složil ve sjednocené Budapešti a stal se uznávaným okresním soudcem v Dolním Kubíně. Dosáhl velké kariéry jako spisovatel. Skvělou kariéru měl i ,,chudobný, bosý slovenský chlapec“, jak se sám nazýval kardinál, arcibiskup Ján Csernoch, primás Ostrihomskí (1852-1929).
Během zmíněních tisíce let přežilo runové písmo, v Prayově kodexu se dochoval i maďarsky pohřební zpěv z roku 1192 i Mariin nářek. To jsou klenoty v latinském kodexu. Používání maďarštiny však bylo povoleno, vedle němčiny, 13. listopadu 1844, na sněmu konaném v budově Maďarského Parlamentu v Pozsony, zákonem 1844/II. /§ 1.
Na již zmíněném Národním shromáždění nemohl Štúr ani požádat o používání slovenského jazyka, protože neexistoval, tehdy i on psal své básně česky: ,,Zapomeň drahá Zapomeň jinocha nade nímž mraky se bouřlivé schání. Zapomeň drahá Zapomeň na hocha lenž ti posíla bolné rozžehnání.“ Teprve poté byla, na základě středoslovenského dialektu, vytvořená spisovná slovenština.
Je pozoruhodné, že 17. listopadu 1847 kodifikator slovenského spisovného jazyka, poslanec Ludovít Štúr, vyslanec svobodného královského města Zvolen, v jednom ze svých jedenácti projevů navrhl, aby slovenština byla zařazena jako řádný předmět na „vysokých školách, zejména pro vzdělávání lékařů, farářů, právníků, geodetů a také by slovenština měla být zařazena jako rovnocenný jazyk v soudech a při výkonu spravedlnosti. A jazykem bohoslužeb by měla být mateřská řeč místo latiny.“
Dobový průvodce, novinář Jan Frič, píše:
,,Velký Lajos Kossuth si jednou zavolal stranou našeho Ludvíka, a vřele ho pochválil za ohnivý projev, který pronesl v zájmu utlačovaného lidu a který způsobil skandál mezi většinou magnátů v místním sněmu. Nejenže však Štúrovo mluvení otevřeně schvaloval, ale byl jediný, kdo mu potřásl rukou, zatímco ostatní, šokováni troufalostí slovenského vůdce, mlčeli. „Nenech se zastrašit,“ řekl mu Kossuth, „naopak, pomoz mi v mém úsilí zlomit odpor sobeckých magnátů a přesvědčíš se, že v srdci nosím stejně utrpení svého i Tvého lidu, které můžeme docílit jen ruku v ruce.“
Vypuklo povstání. Co jindy trvalo dva týdny, nyní dva roky. Pravda, „Štúrovci“ se postavili proti povstání, a orodovali u císaře za slovenskou autonomii s hlavním městem Zvolen, v rámci Monarchie. Jaká škoda, že jim císař nevyhověl! Pak by v Trianone, byly pravé etnické hranice o které sami žádali.
Po rakousko-uherském vyrovnání, v éře dualismu, již bylo přijato: Muži starší 21 let a ženy starší 24 let, kteří uměli číst a psát v kterémkoli z národních jazyků, mohli volit. Vzhledem k tomu, že i nápisy na penězích byly v šesti jazycích, byli tím uznávány i jazyky národností.
Podle Slovenské ústavy jsou státotvorným národem jen Slováci. Aktuální doplněk k Benešovým dekretům raději nevzpomínám….
Zajímalo by mne, co by řekli v dnešním demokratickém Slovensku, kdyby to samé, co v 1847 chtěl dosáhnout Ľudovít Štúr, přednesl lídr Maďarské menšiny Szövetség? Aby se budoucí lékaři, faráři, právníci, geodeti, zaměstnanci soudních a justičních služeb, během studií, učili maďarsky a mohli se při výkonu svého povolání dorozumívat s lidmi z národnostní menšiny? Kde je tech tisíc let útlaku?
Za těch tisíc let, a dokonce i dnes, Maďaři jen brání Evropu. Ti, co mluví o maďarském útlaku, by si měli raději prostudovat dějiny. Ty pravé, o kterých jsou dobové záznamy v archivech.
Ale ne takové: Slovenský král, slovenské impérium, znelo v stavovských povstaniach Tökölyho či Rákociho. Stavovská povstania predstavujů doležitů náplň… 2020. dec. 19
Postavili se proti absolutismu Habsburgů, chtěli dosáhnout svobodu pro Mad’arské království, uznávali národnostní menšiny,Slováků, Rusínů, Srbů, Chorvátů a Rumunů. Nestali se Slováky tím, že se narodili na území, co po trianone dostali Slováci. Byli to Maďaři, vlastenci, zcela jistě nechtěli slovenského krále.
***
Gyóni Géza: JEN NA JEDNU NOC...
Pošlete je pryč jen na jednu noc; PÁRTOSKODÓKAT, ty hrdiny. Jen na jednu noc:
Ti, co nahoře hlásají, že nezapomeneme, když nad námi hraje smrtící stroj; když se z mlhy vynořuje neviditelné jádro a vražedné olověné střely létají sem a tam,
pošlete je pryč jen na jednu noc; hledače třísek při lámání trámů. Jen na jednu noc:
Když granát začne ohlušujícím způsobem burácet A krvavá země sténá, jako by jí řezali do břicha, Když explodující kulka vzplane A krvavá voda vytryskne ze staré Visztuly.
Pošlete je pryč jen na jednu noc. Lichváře, kteří bijí do zubů. Jen na jednu noc:
Když se v žhavém středu granátového vulkánu Muž točí jako list na stromě; A když padne na zem, ó hrozný pád, - Z krásného červeného rytíře zbývá jen černá kostra.
Pošlete je pryč jen na jednu noc: Nevěřící a obchodníky. Jen na jednu noc:
Když se otevře hořící hrdlo pekla, A krev teče po zemi, krev teče ze stromů Když hadrový stan skučí ve větru A umírající voják vzdychá: synu... manželko...
Pošlete je pryč jen na jednu noc: S dlouhými jazyky vlastenců. Jen na jednu noc:
Až zasvítí oslňující hvězda, Ať uvidí své tváře v odrazu řeky San, Když se v ní vaří maďarská krev, Ať pláčou a křičí: Bože, už ne.
Pošlete je jen na jednu noc, Ať si vzpomenou na své matky. Jen na jednu noc:
Ať se schoulí vyděšení, zmrzlí; Ať se všichni svíjí, ať se omlouvají; Aby si trhaly košile, aby si bili do prsou, Aby křičely s pláčem: Kriste, co ještě!
Kriste, co ještě! Moji bratři, co mám dát Za Árja za krev, jen abych já zůstal!
Ať všichni přísahají, ve své nevěřící pýše, kterou nikdy nepoznal, Ať volají Krista, ať volají Boha: Nikdy více proti mé maďarské krvi!
Každý Váš příspěvek nejen pomáhá financovat naši práci, ale také podporuje šíření těchto informací, aby se dostaly k co nejvíce lidem. Společně tak můžeme zajistit odpovědnost a spravedlnost, aby pravda nezůstala skrytá. Děkujeme za Vaši podporu!
