Vaše hlášení o transparentnosti, svobodě tisku nebo korporátním a politickém vlivu pomáhá zajistit spravedlivý právní systém a rovnost pro všechny před zákonem.
My jsme si s Maďary vždycky rozuměli lépe než s Němci. Když nás deportovali, byli jsme tam jen maďarští cikáni… Nepovažovali nás za Němce, odmítali nás. Nikoho jsme tam neznali, nerozuměli jsme německy, oni také nerozuměli našemu švabachu.
Za informace uvedené na této stránce nese plnou odpovědnost autor textu. European Justice Organization z.s. poskytuje pouze publikační účet pro nezávislé novináře a nenese odpovědnost za obsah ani za uvedené zdroje.
V červenci 1945 byl princip kolektivní viny potvrzen článkem 13. Postupimské konference, který stanovil deportaci Němců do Německa z Československa, Polska a Maďarska. Podle záznamů, bylo povoleno maximálně 500 000 osob.
Dne 22. prosince 1945 rozhodla maďarská rada ministrů o přesídlení německého obyvatelstva do Německa.
Podle bodu 1:Každý maďarský občan, který se při posledním sčítání lidu přihlásil k německé národnosti, k němčině jako k mateřskému jazyku, byl členem Volksbundu, nebo jiné „ozbrojené německé formace“, či si změnil maďarizované jméno zpět na německé.
475 000 lidí prohlásilo, že je německého původu, z nichž 302 000 se prohlásilo i k německé národnosti.
Po zveřejnění, vláda vyhlásila princip kolektivní viny, jejímž jedním z určujících faktorů byla německá národnost.
Dne 19. 1. 1946 opustily Maďarsko první vagony s rodinami Němců
Proto je 19. leden (od roku 2012) oficiálním Dnem památky deportace Němců z Maďarska. Nejprve putovali do americké zóny, kde jim musely být poskytnuty kapesné a zásoby jídla. Poté deportace pokračovaly do NDR, která byla pod sovětskou nadvládou a přijala je za mírnějších podmínek.
Téměř polovina Němců žijících v Maďarsku bylo deportována. Z 475 000 Němců tento osud postihl přibližně 220 000 lidí. Byly deportovány celé rodiny. Kardinál Mindszenty svou lítost vyjádřil takto: „Dožili jsme se i toho, je to německé ghetto, protože deportace postihla děti, ženy, stejně jako Volksbundisty.“
Mad'arsko muselo řešit i ubytování, pro Maďary přesídlené ze Slovenska.
Na slavnostní vzpomínce v den vysídlených osob v Dunabogdány shrnul János Olgyay, ředitel místního Kulturního centra, události takto:
Zde Národní výbor, pátrající po válečných zločincích, 18. dubna 1945 informoval o :
- dobrovolných vojáků SS: 55
- donucených vojáků SS: 153
- členů Strany šípových křížů: 29
- členů Volksbund: 191
- celkem 428 osob
Dle údajů ze sčítání lidu se 2313 osob (78 % populace) přihlásilo k německému původu, z toho 1715 osob se také přihlásilo i k německé národnosti.
Příchod vysídlených Maďarů ze Slovenska způsobilo vážné napětí v životě osady. Toto tragické období bylo obrovským šokem jak pro Němce, kteří zůstali doma, tak i pro přesídlené a zde usazené Maďary.
23. srpna 1947 začala druhá vlna vysídlení, celkem 837 osob bylo odvezeno do oblasti Großenhain a Auerbach
Místní Němci nebyli s cizinci spokojeni, protože je nazývali „Maďarští cikáni - Ungarische Zigeuner.“
Starší muž, který byl vysídlen ve věku 13 let, řekl:
„My jsme si s Maďary vždycky rozuměli lépe než s Němci. Když nás deportovali, byli jsme tam jen maďarští cikáni… Nepovažovali nás za Němce, odmítali nás. Nikoho jsme tam neznali, nerozuměli jsme německy, oni také nerozuměli našemu švabachu. Samozřejmě jsme se snažili zapadnout, naučit se německy, ale to bylo jen pro moje vnoučata.“
Jedna deportovaná žena to vyjádřila velmi výstižně: „My Švábové jsme byli vždycky dobří Maďaři.“ Pro Němce v Maďarsku byl nový začátek v Německu velkou zkouškou za obtížných okolností.
Ze Slovenska museli opustit své domovy Maďaři, jejichž domy se Slovákům líbily. Největší zemědělci byli přesídleni do mnohem horších podmínek.
Na nucené práce do Sudet a do Maďarska, bylo přesídleno více Maďarů, než Slováků z Mad’arska na Slovensko. Slovenští soudruzi se nastěhovali do prázdných domů.
S těmito výměnami dopadli Němci i Maďaři velmi špatně. Prospěch z nich měli pouze Slováci.
Můžeme říct, že z téhle hluboké studny vylezli jen oni….
Ačkoli se českoslovenští představitelésnažiliprosadit na mezinárodním fóru i schválení odsunu Maďarů, dali spojenci souhlas jen k transferu německého obyvatelstva. Už od dubna 1945 se nicméně začal připravovat odsun Maďarů, kteří přišli na Slovensko po roce 1938. Další tisíce Maďarů musely dočasně odjet do Čech na nucené práce. Ze Slovenska musely odejít i desítky tisíc karpatských Němců, kteří tam žili už od středověku. Podle československého sčítání lidu roku 1930 žilo v Československu tři miliony sto padesát tisíc lidí hlásících se k německé národnosti. Údaje o celkovém počtu odsunutých se liší. Většinou se ale výsledné číslo pohybuje kolem tří milionů Němců.
Především v dnešní válečné situaci prioritně usilují o dobré sousedské vztahy, podporují Maďary za hranicemi, jako dosud žádná jiná vláda. Koneckonců, Maďarsko je jedinou zemí na světě, která hraničí sama se sebou.
***
P.S.
Až do vyhlášení uměle vytvořeného pojmu „Čechoslovák“, byli čeští Němci největší národnostní skupinou mezi Čechy, Slezany, Moravany a Slováky.
JŠ
Podpořte nezávislé vyšetřování a sdílení pravdy
Každý Váš příspěvek nejen pomáhá financovat naši práci, ale také podporuje šíření těchto informací, aby se dostaly k co nejvíce lidem. Společně tak můžeme zajistit odpovědnost a spravedlnost, aby pravda nezůstala skrytá. Děkujeme za Vaši podporu!
