MEMENTO MORI: Senát ČR 5.10.2026: 90. výročí narození Václava Havla - pamětní deska

Pořídil jsem VIDEO z celého slavnostního aktu. Řečníci neřekli nic nového. Přítomno bylo mnoho bývalých i dnešních občanů zákonodárců. President Petr Pavel se nedostavil, neomluvil se ani neposlal zdravici. Generální ředitel ČRo René Zavoral seděl mezi veřejností (Gen. ředitele ČT Hynka Chudárka jsem nezahlédl). Pamětní deska ladí s fasádou, ale jako by se ztrácela, text se objeví až zblízka. Text bronzové kopie pomníku amerického prezidenta Woodrowa Wilsona ve Vrchlického sadech, z podobného materiálu, před pražským hlavním nádražím, vytvořený podobně, se také ztrácí, zejména jména, vytesaná vodorovně už nejsou takřka čitelná (bývalý primátor Prahy Zdeněk Hřib mně osobně před pomníkem slíbil nápravu, slib nesplnil). 

 

Silným momentem bylo vystoupení zpěváka Jaroslava Hutky, jeho písně Havlíčku Havle a zejména NÁMĚŠŤ, kdy se postupně přidával dav, byť ne tak spontánně jako v roce 1989. I to něco vypovídalo o stavu dnešní společnosti, váhavost, nejistota doby, opatrnost všude a ve všem, neriskovat… Zpíval a natáčel si na mobil i gen. ředitel ČRo… 

 

Před i po slavnostním aktu jsem strávil besedami se studenty a jejich učiteli. Bylo to skvělé, vzájemně obohacující, více než celý slavnostní akt. Jistě by potěšily i Václava Havla. Hovořil jsem i s mnoha bývalými občany zákonodárci. Příjemně mne překvapilo, že už se mi nevyhýbali jako dříve a byli schopni nepředpojatého, věcného rozhovoru na témata minulosti i ta dnešní, aktuální, zamlčovaná médii. Potkal jsem i zahraniční hosty, včetně zástupců velvyslanectví zemí EU ze Západu. Také jsme si měli o čem vyprávět… 

 

Znal dobře českou společnost a její neochotu radikálních řešení, volil možné, ne nerealizovatelné, skutečně potřebné. Sametová revoluce nebyl převrat, pouze přemet, převlečení kabátů a pokračování totality v jiné formě s dopady až do dnešní doby – „Komunismus je 10% ideologie a 90% taktiky.“ (Jan Masaryk). 

Kdysi jsem se dostal k originální tvorbě Václava Havla z doby, kdy v 50. letech studoval na chemické průmyslovce v Praze. Pamatuji si text z jedné jeho básničky: „Otče náš, jenž jsi v Kremlu, střež naše stranické úchylky…“ Balíček s dokumenty jsem mu chtěl předat osobně ve Švýcarsku. Onemocněl, předal jsem jej jeho paní Dagmar Havlové na radnici v Luzernu. 

Presidentská kancelář mi poděkovala. Na můj nedávný dotaz mi KPR odpověděla, že dar byl zaevidován, ale paní Havlová si ho vzala při odchodu z Pražského hradu. Zřejmě dar občana se neřídí pravidly, která neplatí pro oficiální dary (jsou trvale uloženy v archivu KPR). Požádal jsem o osobní schůzku paní Havlovou, nabídka nepřišla… Včera jsem se jí zeptal osobně: „Nic jsem si sebou nevzala.“ Tak nevím, kde se můj dar presidentu Václavu Havlovi dnes nalézá? Doufejme, že se nestal předmětem zájmu a sbírky nějakého boháče, kdy by veřejná dražba těžko proběhla. V ČR by mne to, za dnešních poměrů, nepřekvapilo…  

Kopie bohužel nemám (archiv mi zničil nevratně soudní exekutor). Naštěstí jsem pořídil výběrové kopie a předal řediteli LIBRI PROHIBITI panu Jiřímu Gruntorádovi. Tam si je mohou případní zájemci vyžádat a poznat osobnost Václava Havla i z jeho studentských let. 

Naposledy jsme se krátce setkali při jedné akci na Pražském hradě, kdy mi řekl, že jsem na něho příliš přísný. Reagoval jsem s úsměvem: „Pane presidente, jsem přísný na každého, presidenta, bezdomovce  i na sebe“. Srdečně jsme se zasmáli. Naposledy jsem ho na dálku zahlédl v Praze Dejvicích u bankomatu. Upadla mu karta a obtížně se ji snažil zvednout ze země. Než jsem se prodral davem, stihl ji zvednout a ztratit se v davu. Docela symbolické. Skoro by se symbolicky řeklo: Vyšel z davu a odešel v davu… 

V informacích Pražského radu jsem si chtěl zakoupit vstupenku na představení VAROVÁNÍ od Václava Havla, z jeho nedávno objevených textů. Premiéra pro pozvané a následná dvě představení, byly beznadějně, okamžitě vyprodány …   

Po konci slavnostního aktu v Senátu, vidím na lavičce osamoceného může. Byl to autor Srdce pro Václava Havla, umělecké dílo a památkový artefakt, trvale instalovaný na Havlově náměstí u Národního divadla v Praze, sochař Kurt Gebauer. Měli jsme si o čem povídat. Na závěr mi zarecitoval své verše, rok po anexi Krymu v roce 2015: 

 

 

Dodal: „Doufá, že ten konec se nesplní…“

 

 

Dodal, tuším slova tatínka, či dědečka: „Chlouba na ulici, hovno v truhlici.“

***

Václav Havel: „Zdvořile se ukloním tomu, kdo mne kop, stejně si jdu za svou věcí a stejně nakonec vyhraju.“(v Brněnských tramvajích zněl včera po celý den jeho hlas a kdy herci hrály ukázky z jeho her).

 

Václav Havel: „Co chci říci: slovo je úkaz tajemný, mnohoznačný, ambivalentní, zrádný. Může být paprskem světla v říši tmy, jak kdysi nazval Bělinskij Ostrovského Bouři, ale i smrtonosným šípem. A co je nejhorší: může být chvíli tím a chvíli oním, může být dokonce obojím současně!“

Dnes před 76 lety, dne 6. října 1950, začal vykonstruovaný proces s hokejovými mistry světa. Před Státním soudem stanulo jedenáct šampionů z roku 1949. Žalobce sice pro Modrého a Bubníka navrhoval trest smrti, soud je však nakonec poslal do vězení na 15 a 14 let! Ostatním vyměřil kratší tresty. Veřejnost k líčení nebyla připuštěna….

Svět stále více zrychluje a stále méně žije 

Jen prázdně existujeme. Je nám brán čas na naše životy. Žádný konzum je nenahradí. Něco je hodně špatně. Zákonitě se bude svět a život vracet na začátek. Zákony Přírody jsou neměnné, stejně jako podstata člověka. O to více je potřeba silných, vůdčích osobností, lídrů, kdy demokracie v blahobytu selhává, přestává být funkční, kdy není nikdo za nic osobně odpovědný.

 

Je čas navrhnout někoho, kdo si prošel podobným martyriem jako byl nezpochybnitelný Václav Havel. Je čas navrhnout ženu! Mým kandidátem je diplomatka dr. Jana Chaloupková, která si dnes prochází podobným martýriem, jakým si procházel Václav Havel. Sloužila zemi 30 let v diplomacii, znalost dvanácti jazyků, bohaté zkušenosti z různých zemí světa, s dodnes trvajícími kontakty v mezinárodní diplomacii. Momentálně pečuje o svoji těžce nemocnou maminku, kdy se o ní denně stará v nemocnici. Dějí se v ní nestandardní věci. Možná by bez její péče už maminka nežila…

 

Dobrou volbu dnes a v roce 2027, kdy bychom si měli zvolit skutečného kandidáta občanů, který svým životem prokázal a prokazuje, že je této volby hoden!    

 

***

Václav Klaus byl patronem sportovců, Miloš Zeman vinařů a pivařů, Petr Pavel se profiluje jako motorkář a příležitostný fotograf. Kde se vzal první prezident mimo politiku? Po skončení vysoké funkce v centrále NATO hledal Petr Pavel uplatnění a muselo mu lichotit, že tu a tam byl dotazován na zájem kandidovat na prezidenta. Pak se potkal se správnými lidmi (lobbisty a miliardáři) zastupované poradcem Petrem Kolářem, kteří byli ochotni tento projekt dlouhodobě financovat. Co jim slíbil nevíme. Vztah Pavla a Koláře není transparentní a dává vzpomenout na divné přátele v pozadí předchozích prezidentů. Začal systematicky objíždět republiku a diskutovat se studenty a veřejností a budovat si známost. Vláda Petra Fialy nechtěla riskovat zvolení Babiše prezidentem a odsouvala nesmělé reformy po volbách. Plán vyšel, veřejnost skousla Pavlovu problematickou minulost… Vyzyvatelé Petra Pavla to nebudou mít snadné, chyby Petra Pavla zvyšují jejich šance.

P.S. 

Nejdéle sloužící šéf StB v zemích východní Evropy gen. Aloiz Lorenc, předal v květnu 1990 ruské ambasádě v Praze část neskartovaných dokumentů. Víme, že Rusové skvěle pracují dlouhodobě. Můžeme vyloučit, že tam nebyly kompromitující materiály na Václava Klause, Petra Pavla a další dnes veřejně známé osoby?

 

Téměř tisíc „specialistů“, včetně tří stovek absolventů vysoké školy KGB v Moskvě uniklo prověrkám. Na dalších čtrnáct let prakticky ovládli a manipulovali prověrková řízení NBÚ pro všechny státní úřady...