Ve věznici v Uherském Hradišti nebude Muzeum zločinů komunismu, jak roky slibováno?!

Otřesná výstava se nachází v podkroví REDUTY. Byla zmíněna v programu Slováckých slavností vína. Ukazatele k ní nevedou, musíte ji hledat. Prospekty o výstavě při mé návštěvě došly (musel jsem si pro ně zajít do Informačního centra). Na tabulích u vchodu do budovy s výstavou stojí: Expozice věznice Uherské Hradiště – otevřeno červenec až srpen, sobota, neděle, po domluvě ve středu. 

Výstava by měla trvat, až do postavení muzea v budově věznice Uherské Hradiště. Ne všichni autoři výstavy jsou naklonění myšlence „bagatelizovat“ komunistické zločiny proti lidskosti historií budovy a nacistickými zločiny. 

V pondělí ráno jsem šel na vlak do Prahy. Sedím na lavičce na prázdném Náměstí TGM v Uherském Hradišti. Napadlo mě udělat poslední fotografii s pódiem a stánky připravenými na odvoz. Zvedám se a náhle přijelo auto na odvoz stánků. Chtěl jsem počkat až odjede, aby fotografie nebyla „rušena“. Dal jsem se do řeči s jedním pánem z posádky vozu a nestačil se divit. Nechtěl nechat vyfotografovat. Zeptal jsem se ho, zdali ví o výstavě v Redutě. Nevěděl. Doporučil jsem mu, aby jí navštívil a prohlédl si panel s JUDr. Janem Haluzou, osobním trenérem Emila Zátopka a držitelem rekordů na Zátopkových tratí za první republiky a který skončil v komunistickém kriminále v padesátých letech. 

Jeho a jeho setru chtěli později manžele Haluzovi adoptovat, navštěvovali se, dávali jim najíst. Měli je jako své děti. Adopce nebyla umožněna. Pohřbíval Jana Haluzu v Moravském Písku, kdy nebyl nikdo, kdo by ho pohřbil. V pohřebním průvodu z kostela ke vzdálenějšímu hřbitovu bylo cca 50-60 lidí. Byli u hrobu tak těsně, že byl problém tam rakev vůbec přinést. Za měsíc byl hrob propadlý z usazování země, vše se muselo opravit. Paní Haluzová dopadla hrozně. Žila v Kroměříži a skončila v blázinci... Byla to jejich srdeční záležitost po tom všem krásném, co s Haluzovi prožili. Vozili je i na Horňácké slavnosti i jinam. Jeho sestra napsala už mnoho knih o folklóru. Jmenuje se dr. Romana Habartová. Pracuje už 30 roků v muzeu a je vedoucí odboru kultury a památkové péče Zlínského kraje, právě jí zemřel tatínek… 

 

Ve filmu ZÁTOPEK vystupuje pár vteřin i Jan Haluza. Novinář se ho ptá: “Proč už netrénujete Zátopka?“ „Už mu nemám co dát“, aniž by bylo uvedeno jméno trenéra…

Pořídil jsem FOTOGALERII, kde můžete vidět a dočíst se mnoho otřesných informací. Kdysi jsem komunistickou věznici, sadistickou mučírnu vedenou psychopaty, navštívil a využil možnosti projít si prostory osamocen. Přivezl jsem si domů několik artefaktů, včetně útržků textů vězňů a dobového tisku…

Co bylo zpřístupněno: Nově jsou veřejnosti a historikům k dispozici kompletní operační databáze, evidenční karty a také data z dříve nedostupných magnetických pásek (tzv. magnetické pásky „H“), které obsahují desítky tisíc jmen dříve neznámých informátorů a spolupracovníků tehdejších tajných služeb (ÁVO / ÁVH / III. sekce Ministerstva vnitra). Zveřejnění se týká zhruba 60 000 až 65 000. Podrobnosti v pořadu ČRoPlus (3.9.2026 od 12:03:20 hod.) Maďarské tajné služby dříve informace odmítaly. Teď budou muset vysvětlit proč? Události ČT místo mezi cca 40ti zprávami dne nenašly…

 

Těžko kdy se dozvíme kolik agentů a zaměstnanců zůstalo „ve službě“ po roce 1989 v naší zemi, koná ji dodnes, či jejich pohrobci? Nedivme se dnešnímu stavu země…

 

Doporučuji shlédnout film o československých pilotech RAF Hřbitov pro cizince, se skvělými představiteli Jiřím Bartoškou a Josefem Dvořákem. Film z iVysílání ČT po čase zmizel. Asi třikrát jsem urgoval, proč? Tak snad bude trvale k dispozici nám i budoucím jako varování, jak skvělé lidi vlastence komunistický režim likvidoval – stále nám chybí.

 

Ve fotogalerii najdete i pozvánku na zahájení výstavy RYTÍŘI NEBES – Českoslovenští letci v perutích RAF – Muzeum RAF Brno a Muzeum českého, slovenského a rusínského exilu XX. století a ÚSTAV K2001 z.ú., Brno, Štefánikova 22. - 4. října 2026 od 15:00 hod.
***

Dokud tento památník nevybudujeme, nemůžeme se považovat za vyspělou a kulturní zemi. Jen za zemi, která si hraje na něco, co není a být nemůže, dokud se nepostaví ke svým vlastním zločinům a vypořádá se s nimi jako jiné vyspělé země.

Jan Šinágl
***

Navštívil jsem přátele, poznal nové, užil si jedinečnou atmosféru. Připojuji ukázky vystoupení. Ta na ulicích nikdy nezklamou - program nikdo neví předem ani konec😊 Na závěr, tradičně v Redutě, vystoupení Cimbálové muziky Jaroslava Čecha.