Údaje o náhradách europoslanců zůstávají pro EP tajné – Úřad vlády ČR požaduje za informace 635 500 kč - Dvanáct let pro bývalého top-manažera AUTOSTRADE v Itálii

 

Podle soudu Kverulant neprokázal, že zveřejnění konkrétních částek cestovních náhrad a denních příspěvků jednotlivých českých europoslanců je nezbytné pro konkrétní účel ve veřejném zájmu, jak to vyžaduje článek 9 odst. 1 nařízení 2018/1725.

 

Evropský soudní dvůr zároveň uložil Kverulantovi povinnost nahradit náklady řízení Evropskému parlamentu. To v praxi znamená, že kromě vlastních nákladů na právní zastoupení bude muset Kverulant zaplatit i náklady právníků Evropského parlamentu. Výše těchto nákladů zatím není známa, a Kverulant doufá, že pro něj tato částka nebude likvidační. 

***

Za seznam vládních zmocněnců chce Úřad vlády více než půl milionu korun
Kverulant požádal o přehled všech vládních zmocněnců od roku 1992. Úřad vlády mu sdělil, že by to zabralo 1 270 hodin čtení dokumentů, a vystavil účet na 635 500 korun.
***
V soudním řízení týkající se spektakulárního zřícení dálničního mostu, při kterém v létě 2018 v Janově na severu Itálie zahynulo 43 lidí, byl hlavní obžalovaný odsouzen k dvanácti letům vězení.
Soud v přístavním městě shledal vinným bývalého vrcholového manažera dálniční společnosti Autostrade per l'Italia, Giovanniho Castellucciho.

 V Janově se 14. srpna 2018 v 11:36 náhle zřítil most Ponte Morandi, který již více než půl století vedl přímo středem města. Na úseku dlouhém 200 metrů se vozovka zřítila dolů. Osobní a nákladní automobily byly strženy do hloubky 45 metrů. Podle znaleckého posudku byla příčinou vážná poškození visutého mostu, který byl otevřen v roce 1967, způsobená nedostatečnou údržbou. Soudní řízení proti celkem 57 obžalovaným trvalo čtyři roky.

***
„Politika je jen koncentrovanou lidskou ambicí a slabostí. Tanečník se od běžného politika liší jen tím, že netouží po moci, ale po slávě: netouží vnutit světu takové či onaké společenské uspořádání (houby se o to stará), ale chce opanovat scénu a nechat zazářit své já. Svět, kde se politika přesunula z jednacích místností na permanentní jeviště. Kde politik-tanečník nepotřebuje vyřešit problém. Potřebuje být viděn, jak ho řeší. Potřebuje gesto, obraz dramatickou scénu. Má-li tanečník možnost vstoupit do politické hry, ostentativně odmítne veškerá tajná vyjednávání a denuncuje je jako lživá, nečestná, pokrytecká, špinavá: své návrhy bude předkládat veřejně, na pódiu, při tanci…“