V ostrém sporu s ČT si Moravec trvá na svém. Miliony za zahraniční zpravodaje už v roce 2008?!

Ulevilo.

V tom, že vás selektivně a účelově nešikanuje Rada ČT, která porušuje zákon a zasahuje do konkrétních pořadů. Že člověk netrpí tím, že slabý a povolný ředitel ČT nechápe, že čím většího poskoka bude radním dělat, tím víc té instituci ublíží. A přesně takový byl poslední rok a půl. 

Souček se možná dopustil chyb, ale je to obchodník Hynek Chudárek, koho si pak vybrali do role transformačního ředitele ČT. Jeho úkolem je bezpečně převést ČT pod státní rozpočet. A to se teď děje.

Proč najednou tolik překvapení? Vždyť jsem si několik let připadal jako žíznivý na poušti. Každý měsíc věnovala Rada ČT nejvíce času jen Otázkám a Fokusu, což vyhovovalo vedení zpravodajství, které šířilo, že jsme poslední černou ovcí. Jednou za rok jsem poskytl někomu rozhovor, za který jsem to pak od vedení televize schytal. Nemohl jsem se bránit jinak než jednou za rok vysvětlit veřejnosti, jaké tlaky jsou z Rady ČT a jak jim vedení ČT kvůli svým prémiím a funkcím podléhá. 

A už v rozhovoru u Marie Bastlové v Mediálním cirkusu loni na podzim jsem naznačoval, jak je absurdní kumulace funkcí, čárkování a vše, na co jsem opakovaně upozorňoval. 

Jsem novinář. V profesi se pohybuji 35 let. A k novinařině patří to, že bojujete za relevantní fakta a svobodu. Za tvůrčí svobodu. Postupem času jsem se dopracoval k tomu, že to uvnitř ČT už nadále nebylo možné.

K tomu jsem už vše řekl. ČT si ponechala všechny mnou navrácené částky, tak je nepochybně i pro ni doložka neplatná, byť generální ředitel ČT říká Radě ČT něco jiného. Teď je to otázka už jen pro právníky. 

Bylo by to nespravedlivé srovnání. Jde o jedno z nejbolestivějších témat. Protože pokud management v posledních letech předhazoval radním „kosti“, že zrušil nízkonákladových 168 hodin a nahradil ho sérií dvojnásobně dražších pořadů s nízkým veřejným dopadem, tak se nedočkal ničeho jiného než otázek, jako je typicky té, „kolik stojí Českou televizi Moravec“. 

A teď budou ještě vykládat, že jsem si v ČT nahrabal, a tudíž se můžu pustit do vlastního projektu. Je to nespravedlivé. Absolutně nespravedlivé. Opakovaně jsem řekl, kolik byl můj plat v ČT – v hrubém se pohyboval okolo devadesáti tisíc. To zubaři na okresním městě mají víc. 

Přesto se tady tato hra roky hrála a ČT se za levné a přitom sledované pořady 168 hodin, Otázky či Fokus nepostavila. Nyní vidím, kolik se dá ušetřit na technice, jak inovovat a být efektivní, což je problém manažerů ČT, nikoliv zaměstnanců a tvůrců.

Přiznám se, že teď mám svých radostí a starostí dost, takže se tím úplně nezabývám. Ale neříkám to proto, že bych chtěl z vaší otázky utéct. Z toho, co vím, mám ale dojem, že jsme na trajektorii, která připomíná slovenský scénář. 

Protože pokud jde o ohrožení nezávislosti, je skutečně jedno, jak bude ČT financována, když v Radě ČT dál sedí Luboš Xaver Veselý a spol. a v ředitelnách slabí manažeři.

Systémově v každém případě pochopitelně hájím a budu hájit princip a smysl médií veřejné služby. Myslím si třeba, že skvělou veřejnou službu dělá Český rozhlas.

A osobně trvám na slovech, která jsem říkal ještě jako zaměstnanec České televize v loňských podzimních rozhovorech, které mi uvnitř ČT dost ublížily: novinář má říkat pravdu a má do veřejného prostoru vstupovat s fakty a argumenty.

A osobně trvám na slovech, která jsem říkal ještě jako zaměstnanec České televize v loňských podzimních rozhovorech, které mi uvnitř ČT dost ublížily: novinář má říkat pravdu a má do veřejného prostoru vstupovat s fakty a argumenty. 

A je mimochodem zajímavé, že demonstrace na podporu veřejnoprávních médií se uskutečnily před budovou Českého rozhlasu. Jako by veřejnost intuitivně vnímala destrukci, na kterou přistoupil management Kavčích hor, která plíživě začala v roce 2020 a vyvrcholila po roce 2023.

Osobně si pochopitelně přeju, aby ČT tu zatáčku vybrala. Taky si ale kladu otázku, zda už není pozdě. Zda jsme se nedostali někam, odkud není cesta zpět. Vždyť vedení zpravodajství v čele s Petrem Mrzenou už několik let lavíruje. Naprosto rezignovali na kritický přístup. A stali se „obětí vlastního úspěchu“, jak to teď prezentují. Přesněji: stali se obětí vlastních funkcí.
Celý rozhovor I. díl>
***

Naše dramaturgie je svobodná, nemusíme mechanicky čárkovat a pseudovyvažovat jako v ČT, kolik lidí tam bylo z opozice, kolik z SPD, Motoristů a ANO, kolik tam bylo předsedů, místopředsedů, antivaxerů, žen či mužů. 

Konečně nepodléháme šikaně radních ČT napojených na politické strany a lobbisty 

Tudíž se nám nestane, že bychom pozvali někoho, kdo nemá vztah k probíraným tématům. Typicky jako SPD posílá poslance Ševčíka, který si z ČT udělal samoobsluhu.

Zásadní změna přišla až v roce 2020. Do té doby jsme mohli relativně svobodně zvát hosty, nečárkovalo se tolik jako po nástupu radních v čase první vlády Andreje Babiše. 

Otázky byly dlouhé roky také provázány s volebním vysíláním a vzájemně jsme se doplňovali s redakcí zpravodajství. Byla tam kolegialita, a především publicistika a zpravodajství byly z hlediska šéfredaktorů a pořadů oddělené, což je elementární pravidlo seriózní a důvěryhodné žurnalistiky.

Je to tak. Začalo to kádrováním obsahu vybraných pořadů a snahou o cenzuru, případně tlakem na autocenzuru. A pak čárkováním hostů.

Pavel Matocha, když byl předsedou Rady ČT, prohlásil, že bude kádrovat pořady podle selektivního výběru dopisů od diváků. V tom byl geniální – jde o klasickou bolševickou metodu. Nejdřív tím začal trápit generálního ředitele, což jsme my nějakou dobu skoro nevnímali. Petr Dvořák se snažil Matochovy útoky odrážet.

Zlom nastal po nástupu nového generálního ředitele v roce 2023. Pak jsme čím dál víc času trávili zdůvodňováním seznamu našich hostů, dělením na předsedy, místopředsedy a tak dále. Jejich cílem bylo nás umořit. Ta eroze se týkala ale také poměrů v redakci zpravodajství.

Vždyť na programu ČT24 je několik formátů, jako třeba Události komentáře nebo Interview ČT24, kde je výrazná koncentrace politiků komentujících politiku. Navíc v posledních měsících existence OVM jsme kupříkladu na přání šéfredaktora museli vyřadit Mojmíra Hampla z politické diskuse k rozpočtu a dát tam místo něj politika. 

Ano, ČT24 vysílá všechny politické tiskovky, interpelace, vysílá vybraná jednání sněmovny. ČT je přepolitizovaná, v tom má Vladimír Just pravdu. OVM se tomu snažily bránit. 

S Hanou Andělovou jako vedoucí dramaturgyní OVM jsme se snažili politickou diskusi v ČR kultivovat – k politikům jsme vždycky chtěli pozvat nějakého experta, který by byl schopen v marasmu výše zmíněného čárkování a politické samoobsluhy, kterou se ČT24 v posledních letech začala stávat, rozličná témata uchopit odborně, věcně a racionálně. A ještě něco: ze zákulisí vím, že pro radního Matochu a jeho spojence jsme byli já, Nora Fridrichová a další symbolem levičáckého liberalismu, který bylo podle nich nutné v ČT zlikvidovat.
Celý rozhovor II. díl>
***
Slabý výkon londýnské zpravodajky České televize z rozbouřené Velké Británie
Takový typ materiálu ovšem redaktoři ČT dokáží sestavit i v Praze a s nižšími náklady. Pro kontext: zahraniční zpravodaj/zpravodajka patří v rámci redakce České televize k nejnákladnějším postům. ČT aktuálně nesděluje přesné náklady, ale podle historických rozpočtových dokumentů ČT a současných cenových podmínek se dá odhadnout, že celkové náklady na provoz stálého zahraničního zpravodaje ČT v Londýně se pohybují někde mezi 8 až 10 miliony korun ročně (kupříkladu v roce 2008 vyšel post zpravodaje ve Washingtonu na 12,66 milionu korun ročně - viz zde).
***
Veřejnoprávní ČT nabízí v podstatě „zpravodajské haraburdní“ ve smyslu čím víc, tím kvalitnější. O kolik milionů jsou asi dnes náklady na zahraniční zpravodaje vyšší než v roce 2008? To Radu ČT nezajímá? Budou informace zveřejněny tak podrobně jako v roce 2008? Převážnou část informací ze zahraničí i z domova má běžný občan z jiných médií, kde se dozví i závažné informace a zprávy, která ČT účelově zamlčuje.

Probíhá olygarchizace ekonomické a politické moci, včetně ovládání médií. Bez svobodného, nezávislého tisku končí dříve či později každá demokracie. Zbude z ní jen obal, uvnitř prázdno, se zaslouženými následky. 

V příloze najdete „životopis“ dědy bývalého místopředsedy Rady ČT Pavla Matochy, z jeho sloužení u SNB, stejného jména. Děda dobře vyškolil svého syna a ten svého doškolil pro dělání lumpáren v demokracii se starými kabáty.  

Politici se chovají jako loutky, neschopni samostatného myšlení, které určují mediální PR manažeři.  

Demokracii tvoří a hlídá aktivní občan. Jinak je jen „užitečným nástrojem“ mocných. Ti dělají z občanů potřebné „ovce“ jdoucí na zaslouženou porážku, dobrovolně, bez odporu, a ještě za to platí…

„JE TŘEBA SEDLAT!“ zavelel by i dnes Tomáš Baťa.

Jan Šinágl
***

Na pár dní se odmlčím. Na pozvání Ukrajinského štábu mezinárodního diplomacie se zúčastním mezinárodního projektu na Ukrajině. Bylo mi ctí pozvání přijmout, vnímám ho i jako ocenění mé podpory Ukrajiny od začátku války.