Vaše hlášení o transparentnosti, svobodě tisku nebo korporátním a politickém vlivu pomáhá zajistit spravedlivý právní systém a rovnost pro všechny před zákonem.
Detail článku
Pili jako bezední a vzájemně se okrádali. Rudá odysea soudruha Muchy odhaluje, jak si žili komunističtí baroni
„Není vám hanba?! Jste banda lumpů a všechny je vás třeba pozavírat! A opravdu vás pozavíráme! Až to skončí, budete sedět a někteří i viset!“ Z knihy Josefa Banáše: JSEM BAŤA, DOKÁŽU TO! (str. 212, vydáno 2021)
Za informace uvedené na této stránce nese plnou odpovědnost autor textu. European Justice Organization z.s. poskytuje pouze publikační účet pro nezávislé novináře a nenese odpovědnost za obsah ani za uvedené zdroje.
Zatímco běžní občané socialistického Československa stáli fronty na toaletní papír, nomenklaturní kádry si nechávaly na státní útraty šít obleky na míru budovaly velkolepá soukromá sídla. Prototypem takového „rudého barona“ byl soudruh Miroslav Mucha, první náměstek ministra průmyslu: ovládal miliardové investice, jezdil v luxusní Tatře a se západními firmami vyjednával v „zájmu lidu“ tak obratně, že mu v kufříku pokaždé skončil nějaký ten „hodnotný dar“ od nenáviděných kapitalistů. Co se dělo, když narazil na StB a začal kolem sebe kopat?
Člen politbyra Ústředního výboru Komunistické strany SSSR Nikolaj Ryžkov o „rudém panteonu“ kdysi prohlásil: „Nic pořádného nedělali, pili jako bezední, kradli sami sobě, brali a strkali úplatky, ve svých souhrnných hlášeních z tribun a na novinových stránkách lhali, vlastní prolhaností se ještě opájeli a jeden druhému věšeli na prsa metály.“
V čele útvaru StB, který hlídal ekonomiku, stál v letech 1974–82 generál Bohumír Molnár (1924–1988), temná postava tajné policie, v níž sloužil od roku 1949. Mimo jiné se podílel na organizaci únosu předúnorového předsedy sociální demokracie a místopředsedy vlády Bohumila Laušmana z Vídně nebo v roce 1956, během maďarského povstání, v Budapešti úzce spolupracoval s KGB. Aktivní roli sehrál rovněž během okupace v srpnu 1968.
Molnárova StB zdokumentovala rovněž okolnosti při rekonstrukci Muchovi chalupy u Lipna, kdy šlo „o dvě bývalé hájenky, které se měli spojit v letní sídlo, tak aby to bylo ‚na úrovni‘.“ Ředitel Uniprojektu Muchovi sdělil, „že do měsíce bude mít projekt hotový, ale Mucha prý na to řekl: ‚Na to ti seru, přineseš jej v pátek.‘ (t.j. za 4 dny).“
Mezi další výhody plynoucí z funkce soudruha Mucha patřily kontakty s celou řadou vedoucích představitelů západních firem, kteří měli zájem investovat v ČSSR a lobovali za své zájmy. Přitom přesně věděli, co na komunistické funkcionáře platí. Na ministerstvu bylo se veřejně šuškalo „o placených dovolených celé rodiny MUCHY v Rakousku, o návratech ze služebních cest od fy. VOEST, kdy jeho auto bylo až po okraj naplněno dary.“
Mezi vedoucími pracovníky polygrafického průmyslu byl značně neoblíben, a to nejen pro způsob řízení. „Dále je poukazováno na MUCHOVU ‚nenažranost‘. MUCHA je schopen kvůli oblíbenému obědu jet několik desítek i stovek kilometrů, při tom však svému řidiči nedá možnost se najíst, to i na WC si nechává zastavit na odpočivadlech a ne u restaurací, aby snad nemusel řidiči něco zaplatit.“
V komplexním hodnocení, které realizovalo ÚV KSČ v roce 1982, byl ovšem hodnocen velmi dobře, „bez jakýchkoliv připomínek k jeho práci.“ Celý článek>
P.S.
Kandidát za ODSing. Miroslav Mucha v roce 2006. Jeho syn, vnuk, či z příbuzenstva? Listopad 89 byl jen přemet a pokračování režimu v jiném kabátu. JŠ
***
„Podívejte se, to jsou noví zbohatlíci, spekulanti, zásobovací úředníci z ministerstvech a vojenských správ. I vaší české společnosti Bonita, kterou účelově založili před dvěma měsíci, poslali z vojenských skladů třicet vagónů marmelády. Majitelé společnosti – všechno bílé límečky státních úředníků – je okamžitě rozprodali s tisíciprocentním ziskem. Když jsme na to přišli, symbolicky je zavřeli do parádní basy na dva týdny, odkud se pánové přestěhovali rovnou do Grandhotelu. Za láhev šampaňského platí sedmdesát korun, miliony, o které okradli chudáky a vojáky na frontě, utrácejí v ruletě,“ rozzlobeně referoval Tomášovi jeden z mladých lékařů.
V jistou chvíli se neovládl a před očima ustrašené Marie zhnuseně zakřičel na jednoho z panáků: „Není vám hanba?! Jste banda lumpů a všechny je vás třeba pozavírat! A opravdu vás pozavíráme! Až to skončí, budete sedět a někteří i viset!“
Z knihy Josefa Banáše: JSEM BAŤA, DOKÁŽU TO! (str. 212, vydáno 2021)
Podpořte nezávislé vyšetřování a sdílení pravdy
Každý Váš příspěvek nejen pomáhá financovat naši práci, ale také podporuje šíření těchto informací, aby se dostaly k co nejvíce lidem. Společně tak můžeme zajistit odpovědnost a spravedlnost, aby pravda nezůstala skrytá. Děkujeme za Vaši podporu!