Frankfurt nad Mohanem: KNIŽNÍ VELETRH: Projev Radky Denemarkové

Česko-německo-židovské vztahy na území Čech představovaly hluboce tabuizované téma až do devadesátých let dvacátého století. Němci byli odsunuti. Židé mrtví nebo v exilu. V tomto kontextu měl Kafka „štěstí“. Nebyl zavražděn v koncentračním táboře. Nebyl odsunut.

 

jak poslední dobou poslouchám stále dokola: je třeba oddělovat politiku a literaturu. Všechno je politika. Otázka dneška je jednoduchá: otevřená demokracie, nebo uzavřená společnost. Literatura zná odpověď, proto je tak nebezpečná.

 

v době, kdy všude stačí neukojené choutky jednoho jediného člověka moci, aby celý stát propadl chaosu, v době, kdy v české vládě sedí dva bývalí spolupracovníci komunistické Státní bezpečnosti, v době, kdy jsme demokracii zredukovali na byznys a ekonomický pragmatismus, v době, kdy kontinentální Čína ohrožuje svobodný Tchaj-wan, v době, kdy Ukrajina brání svou svobodu, což stojí tolik lidských životů, v době, kdy jsou normalizované nové fašismy, nové totalitarismy a genocidy.

 

totálně okleštit život, vyoperovat z něho všechno jen trochu nezávislé a nezařaditelné. Tato krize je o to horší, když není reflektovaná. My musíme lidem moci komplikovat život.

 

 a kde mluví peníze, mlčí pravda. Literatura je také nebojácnou obžalobou bezskrupulózního myšlení, které svádí dohromady kapitalismus a totalitarismus. Rodí se problém našeho světa: nekonečný mejdan několika málo bohatých „kluků“. 

 

Čína ukazuje, že kapitalismus a totalitarismus se vzájemně nevylučují, ale naopak mohou tvořit zvláštní a dokonalou symbiózu. Na jedné straně neomezený růst, na druhé straně neomezená a neustálá kontrola všech – a svoboda je rozdrcena.

 

Já politiku a literaturu prostě oddělovat nemůžu. Morální člověk se přece dnes nemůže stáhnout do role pozorovatele. Síla literatury spočívá také v tom, že se nebojí pojmenovat to, co ostatní vidět nechtějí. Kdo čte, není tak snadno zmanipulovatelný. A člověk bez knih je pokaždé slepý.

 

Svoboda projevu je dnes bojiště. Lži jsou násilí. Slova jsou zbraně. Svoboda slova znamená obranu pravdivých slov a doložených faktů, nikoliv kultivování lží.

 

Technogiganti pracují na vytvoření světa, ve kterém budou lidé zcela nadbyteční. Populisté pracují na vytvoření světa, ve kterém demokracie zmizí a nastolí nový fašismus a totalitarismus.

 

Utápíme se v oceánu slov, která podvádějí sama sebe. Nikdo nenese v době lží, polopravd, dezinformací, propagandy, vymývání mozků a konspiračních teorií odpovědnost za to, co říká nebo píše. Můžu sestavit seznam slov a pojmů, které v současnosti hledají azyl nebo žijí v exilu: demokracie, svoboda, rovnost před zákonem, stejná práva pro všechny, solidarita, lidská práva, humanismus a morálka.

 

Ano, literatura je náš ostrov v tomto oceánu. Ostrov humanismu, který nabývá na důležitosti v době, kdy převažuje konzumní racionalita a luxus povýšené lhostejnosti.

 

Jazyk je také jen konstrukt, přizpůsobuje se společnosti. Jazyk dál podvádí a brutálně obelhává sám sebe. Agresivní napadení Ruska proti Ukrajině se v jednadvacátém století nejmenuje válka, ale „speciální vojenská operace“. Výmysly populistů nejsou v jednadvacátém století lži, ale „alternativní fakta“. Útok USA na Írán není v jednadvacátém století napadení, ale „preventivní úder“.

 

Jakmile jazyk začne podvádět sám sebe, musíme zpozornět! Je to ďáblův prolog k autoritářskému státu nebo genocidám. Předchozí staletí se proplíží do přítomnosti s připomínkou lidí druhé kategorie. Můžou se připínat nové pomyslné žluté hvězdy, modrá kolečka, růžové trojúhelníky. Pro většinu lidí je to pouhá hra na sociálních sítích, překračují realitu s očima upřenýma do mobilu.

 

Lakmusový papírek demokracie a morálních kvalit člověka může být jednoduchý. Četba. Veškeré opravdové vzdělání pramení z četby. Kdo čte beletrii a komu nechybí smysl pro humor, nepostrádá zásadní tón lidskosti.

 

Ale dnes se i v jednotlivých amerických státech a okresech knihy brutálně cenzurují a vyřazují ze školních a veřejných knihoven. Konzervativní a autoritářští populisté, kteří se dostanou k moci, chtějí potlačit nezávislou literaturu. Proto v 21. století potřebujeme solidaritu zakázaných!

 

Je to neplacená agentka tajných služeb všech zemí a dob. Cenzura a autocenzura jsou všudypřítomné.

 

Císař Dioklecián přikázal v Cařihradě spálit křesťanské knihy. Komise, která dohlížela na radikální změny po francouzské revoluci, se „postarala“ o Bilbiothèque Nationale. Britská armáda se pomstila Library of Congress za americké vyhlášení nezávislosti. Němečtí nacisté v plamenech zardousili každý náznak humanismu. Srbští fašisté na konci dvacátého století zapálili knihovny Bosny a Hercegoviny. Ruští fašisté bombardují v jednadvacátém století ukrajinské knihovny, sklady s knihami a Akademii věd.

 

Dnes už není nutné zapalovat knihovny. Dnes je stačí umlčet vládou moderní totality, v oceánu sociálních sítí a umělé inteligence ovládané několika technogiganty.

 

Technologie překonaly všechny vzdálenosti, ale nevytvořily žádnou blízkost. A nacionalismus v Evropě je dnes ještě zrůdnější, protože zase plive jen jednu jedinou otázku: A odkud jste? Národní mentalita není založena na pozitivní myšlence, ale na negaci. Na negaci vůči okolnímu světu, který je a priori nepřátelský.

 

Jde jen o to vydržet. Ano, toto je naše naděje: i když celý svět mlčí nebo dnes křičí a huláká, může mít i jediný hlas opravdové literatury psané lidmi velkou moc a sílu. Literatura nás může udržet nad vodou. Proto je literatura tak důležitá. V ní existuje nezávislý jazyk a v ní existují nezávislá slova, která se dnes jinak házejí do odpadkového koše.

 

Je to humanismus žité naděje. Vidíme lidstvo, které je nacionálně a nábožensky frustrované. Vládne nedůvěra, pravidla jsou pomíjivá. Základní lidská situace je všechno, jen ne jednoduchá. Ale literatura se neuchyluje ke schématům a ideologiím. Literatura neslouží k tomu, abychom před něčím utíkali a už vůbec ne před sebou samými, ale abychom se problémům postavili čelem.

 

To je volání po moderní svobodě, která potřebuje také vize a ideály. Ideál je často nedosažitelný, ale hraje záchrannou roli: jako hvězdy na nebi, které ochránily tolik mořeplavců před ztroskotáním. Protože hvězdy (jako morální kompas) nám ukazují směr.

 

Pravda je v dnešní době tak ďábelsky zamlžená a zastřená a lži tak rozšířené, že pravdu nelze rozpoznat, pokud ji člověk nemiluje. Pro můj život je literatura souhrn všech forem odvahy, které člověku umožňují nebýt otrokem. Pokud z Evropy neuděláme plnohodnotného hráče na dnešní světové scéně, pak se všichni brzy jako jednotlivci staneme pěšáky jiných mocností.

 

Všichni víme, že politika společného lidství stojí před nejosudovějším z osudových kroků lidstva.

 

Ano, ve skutečnosti existuje jen jedna hranice: hranice mezi člověkem a člověkem. Držím palce nám všem i sjednocené Evropě. Čechy leží u moře a my musíme bezpodmínečně pokračovat.

***

Člověk opakuje stále stejné chyby. Po krizích a neblahobytu demokracie funguje. Po dosažení blahobytu začíná návrat zpět, demokracie je nefunkční a rozhodují silné osobnosti, ať už typu Hitlera, nebo Churchilla. Zvířata ví, kdy mají dost, člověk nikdy. V blahobytu zákonitě přestává rozumně používat mozek a zatěžovat tělo. Proto je výzvou každému, každý den, aby aktivně sám konal ve svém zájmu, zájmu blízkých a budoucích.

V pondělí 12.10.2026 se koná další soud diplomatky dr. Jany Chaloupkové u OS Praha 7, Ovocný trh od 13:00 hod (263). Budu na místech pro veřejnost opět osamocen?! Statečná diplomatka bojuje i za nás a za naši budoucnost!

***

***

„Mohu Vám pomoci získat efektivní praktickou pomoc mužů a organizací nejlepších v americké masové výrobě a distribuci. Kromě Vás není v Evropě muže, kterému bych mohl dát takovou nabídku. Věřím, že jedině Vy jste schopen změnit životní podmínky evropských národů k lepšímu… Zajímám se o Vás stejně jako o Forda, oba jste schopni provést pro světovou prosperitu a světový mír více tím, že budete stále lepší a lepší a ostatní podnikatelé budou nuceni následovat Váš příklad… Tak to tedy blahopřeji“, usmál se František Křižík a pevně stiskl ruku Tomáši Baťovi.