Zastrašování veřejnosti, zneužívání trestního práva k umlčování kritiky, a nedostatek sebereflexe ze strany soudních institucí jsou znaky autoritářství, nikoliv demokratického právního státu.
Člověk je nezměnitelný, nucen neustále stoupat a klesat, neschopen udržitelného stavu tak, jako to umí zvířata. Budováním blahobytu rosteme jen do určité hranice. Jeho nezřízenou konzumací zákonitě časem padáme a vracíme se na začátek.
„Nemůže býti bohatství tam, kde jsou lidi zaměstnáni podváděním. Nemají čas na budování hodnot, na vytvoření bohatství celé země.“ Tomáš Baťa. Bude na každém, zda padne, nebo přežije. Tato realita je blíže, než tušíme. Bez nových Baťů to nezvládneme!
Připomeňme, že za totality Helena Vondráčková mohla zpívat a cestovat do zahraničí bez omezení. Marta Kubišová nesměla dvacet let zpívat a zcela zmizela z veřejného života.
Utekl v nejtěžší chvíli pro národ a zbavil se zodpovědnosti, kterou mu jako prezidentovi republiky ukládala ústava. Nebyla to jeho poslední zrada na národu. Tři roky po triumfálním návratu abdikoval podruhé a přenechal zemi napospas rudé diktatuře.