Andrej Babiš — český premiér s protiimigračními postoji a jeho zahraniční pracovníci

36letý Van Ga Nguyen (jméno bylo změněno z důvodu ochrany identity) pochází ze severního Vietnamu. Stejně jako tisíce jeho krajanů se snažil zlepšit si životní úroveň prací v některé z evropských zemí, v jeho případě v České republice.  

 

Řekl, že zaplatil 14 000 dolarů (12 350 eur) vietnamskému zprostředkovateli, který mu měl pomoci překonat všechny byrokratické překážky. Po několika měsících skončil v české drůbežárně. Na rozdíl od toho, co mu bylo slíbeno, však musel vykonávat těžkou práci na porážce za mzdu jen o málo vyšší než česká minimální mzda.

 

Továrna v Mirovicích, asi 80 kilometrů jihozápadně od hlavního města Prahy, je součástí korporátního impéria vybudovaného současným českým premiérem Andrejem Babišem, miliardářem a populistickým politikem, který se na veřejnosti prezentuje jako tvrdý odpůrce migrace a nelegálního přistěhovalectví.

 

Babiš v roce 2017 převedl vedení Agrofertu na svěřenský fond, ale stále je považován za silného muže číhajícího v pozadí. K tomuto závěru dospělo také právní stanovisko vydané českou Pirátskou stranou v lednu 2019. Babišova propaganda proti uprchlíkům a žadatelům o azyl přilákala v posledních volbách do jeho strany mnoho voličů.

 

V továrnách své holdingové společnosti Agrofert však Babiš zaměstnává řadu zahraničních pracovníků ze zemí mimo EU, včetně Vietnamu, Ukrajiny a Mongolska. Bez nich by se Agrofert, stejně jako mnoho dalších firem v zemi, potýkal s extrémním nedostatkem pracovních sil. Jsou mizerně placeni; většina z nich – stejně jako Van Ga Nguyen – přišla do České republiky za velmi pochybných okolností.

 

Van Ga Nguyen, vyučený svářeč, je ženatý a má ve Vietnamu dvě malé děti. Chtěl se přestěhovat do Evropy, aby si jako zahraniční pracovník na pár let vydělal peníze. Jeho plánem bylo po návratu z Evropy do této jihovýchodní asijské země otevřít ve Vietnamu malý obchod. Spojil se s prostředníkem, který mu slíbil „lehkou práci v drůbežárně za asi 1 000 dolarů měsíčně“, říká Nguyen. To by bylo asi pětinásobek průměrné vietnamské měsíční mzdy.

 

Ve Vietnamu je téměř nemožné získat vízum pro zahraničního pracovníka bez pomoci placených prostředníků. Van Ga Nguyen uvedl, že zaplatil v několika splátkách celkem 14 000 dolarů. Peníze si zajistil částečně prostřednictvím bankovních půjček a částečně zastavením rodinného domu, vysvětlil. „Na začátku roku 2016 mi zprostředkovatel řekl, že mi domluví pohovor o vízu na českém velvyslanectví,“ řekl Nguyen. „Otázky konzulárního úředníka jsem znal předem a brzy poté jsem obdržel své dokumenty.“

 

 

V dubnu 2016 nastoupil Van Ga Nguyen do drůbežárny Vodňanská v Mirovicích. Byl jedním z celkem 40 Vietnamců, kteří tam v té době pracovali. Továrna Vodňanská se v České republice již léta dostává na titulní stránky novin kvůli špatným pracovním podmínkám a údajným nelegálním pracovním praktikám.

 

Van Ga Nguyen to také zažil: stál na samém začátku výrobní linky a během svých směn musel každý den zavěšovat na háky tisíc živých kachen nebo poražených kuřat. „Byla to špinavá, někdy krvavá, velmi nehygienická a špatně placená práce,“ říká Van Ga Nguyen. Tajně natočené videozáznamy z porážkové haly, ke kterým získala přístup DW, potvrzují jeho popis.

 

Dostával ekvivalent asi 550 eur měsíčně, což v té době bylo o něco více než česká minimální mzda. Po roce odešel, poté co marně požadoval zvýšení mzdy. Z původních 40 Vietnamců nyní ve Vodňanské pracuje pouze 16.

 

 

Návštěva týmu DW v Mirovicích v prosinci 2018 potvrdila Nguyenovo tvrzení. I když samotná továrna byla nepřístupná, podařilo se DW promluvit s některými tam zaměstnanými pracovníky. Kromě Vietnamců a Mongolů zaměstnává společnost Vodňanská mimo jiné také Ukrajince a Rumuny. Někteří zahraniční pracovníci žijí v chatrči hned za továrnou, která vyžaduje renovaci. Je obložená bílo-žlutě natřenými dřevotřískovými deskami, podlahu uvnitř pokrývá staré linoleum a pokoje pracovníků mají pouze jednoduchá okna. K dispozici je společná kuchyň a společné toalety – vše přispívá k extrémně nehostinnému a zchátralému prostředí.

 

O něco vzdálenější obytná budova na pozemku opuštěné továrny, která rovněž patří holdingu Agrofert, vypadá podobně pustě. V jednom z dvoupokojových bytů žije 10 Vietnamců. Jejich příběhy jsou téměř identické s příběhem jejich bývalého kolegy Van Ga Nguyena. Říkají, že za dřinu přibližně 200 hodin měsíčně vydělávají ekvivalent necelých 600 eur. Žádný z nich nemá písemnou pracovní smlouvu. Jako nájem za své ošuntělé ubytování platí každý z nich téměř 100 eur měsíčně. Tímto způsobem se i zchátralá budova stává pro Agrofert-Holding lukrativním vedlejším podnikáním.

 

Pracovní a životní podmínky těchto obyvatel jsou v ostrém kontrastu s opakovanými tvrzeními Babiše o tom, jak důležité jsou pro něj dobré pracovní podmínky.

 

 

Tento miliardář a politik je v České republice již léta terčem kritiky. Podle soudního rozhodnutí v minulosti pracoval pro československou tajnou policii a na počátku 90. let se za nejasných okolností stal majitelem holdingu Agrofert. Tento holding, do jehož struktury dnes patří i několik velkých německých společností, včetně továrny na hnojiva v Piesteritzu, je dosud největším příjemcem dotací z fondů EU v České republice.

 

Babiš je již delší dobu vyšetřován kvůli střetu zájmů a podvodům s dotacemi. Aby se obviněním vyhnul, převedl Babiš v roce 2017 kontrolu nad svým podnikatelským impériem na svěřenský fond, v jehož dozorčí radě zasedá jeho manželka. V té době Babiš zastával funkci ministra financí České republiky.

 

Dotaz DW adresovaný českému premiérovi a jeho úřadu ohledně okolností, za kterých vietnamští pracovníci přišli do České republiky, a ohledně pracovních podmínek ve Vodnanské v Mirovicích zůstal bez odpovědi.

Mluvčí Agrofertu Jan Pavlů však otázky DW označil za „hrubě urážlivé a hanlivé“. „Všechny zákony jsou dodržovány“, uvedl Pavlů a dodal, že zahraniční pracovníci podléhají stejným podmínkám jako čeští pracovníci. Všichni měli písemné pracovní smlouvy, zdůraznil mluvčí.

 

Pavlu rovněž popřel, že by Agrofert s pomocí personálních agentur cíleně vyhledával a najímal pracovníky v zahraničí. Nevysvětlil však, jakým způsobem společnost najímá pracovníky.

 

Mluvčí MZV ČR sdělil stanici DW, že „nejsou známy žádné případy korupce při vydávání českých pracovních víz“. Zdůraznil také, že čeští diplomaté a konzulární úředníci se na takových praktikách nepodíleli.

 

Od léta 2018 je však program pracovních víz pro Vietnamce pozastaven – údajně „z důvodů národní bezpečnosti“. Česká vláda neposkytla žádné další podrobnosti.

 

Van Ga Nguyen žije v České republice nelegálně od svého propuštění z Vodňanské, protože jeho dvouleté pracovní vízum bylo vázáno na jeho práci v Mirovicích, jak je u takového náboru obvyklé. Nyní pracuje nelegálně pro stavební firmu v malém městě na severovýchodě České republiky, kde se s ním setkali. Říká, že má stále dluh asi 10 000 dolarů. Nyní lituje, že do České republiky vůbec přijel.

 

Přesto se nemůže vrátit do Vietnamu — kde by nikdy nevydělal dost na splacení svých dluhů. Nyní se chce pokusit sehnat legální práci v Maďarsku nebo Bulharsku. Na otázku, zda by znovu využil pomoci zprostředkovatele, tiše odpoví „ano“ s výrazem hluboké rezignace ve tváři. Kolik by to tentokrát stálo? „12 000 dolarů.“ Van Ga Nguyen sklopí pohled k zemi a připraví se na mrazivý vítr.

 

Autor: Keno Verseck

 

První zveřejnění: 7. února 2019

***

P.S.

Při vstupu do politiky jsem Andreji Babišovi věřil, nabídl jsem mu i svoji kandidaturu za Hnutí ANO při prvních volbách do Sněmovny. Nadace Agrofert podpořila finančně i naše sdružení Sodales Solonis z.s. Mýlil jsem se, nebo jej politika semlela jako většinu politiků? 

 

Jeho předci z otcovy strany pocházeli ze západoslovenského regionu. Děd Štefan a praděd Antonín žili v obci Dvorníky a v Hlohovci, kde pracovali jako panští dozorci. Matka se jmenovala Adriana (rodným jménem Scheibnerová). Pocházela z Podkarpatské Rusi (dnešní Ukrajina).

 

Jak se říká: „Soudit může jen soudce a Bůh“. Konečný účet nám bude teprve vystaven. Rubáš nemá žádné kapsy. Skutečné hodnoty je nepotřebují. Jsou trvalé, nepomíjivé, věčné.