Senátor Mgr. Pavel Fischer: Mluví rozumně, sám „káže vodu a pije víno“

Cituji senátora Pavla Fischera: „Moc znamená odpovědnost. Řešíme hlouposti. Evropa je v nebezpečí a spojenci musí spolupracovat. ČR ztrácí schopnost reagovat na probíhající krize. To je skandál. Neplníme své závazky vůči NATO. Asistujeme bourání státu. Z Ústavy jsme všichni povinni spolupracovat. Porušujeme nás závazek vůči naší republice. Babiš nesplnil své domácí úkoly. Tak se chová nevěrník, který má průšvih. Je to jako v hokynářství. Jako by Babiš nepochopil, že má za to osobní odpovědnost. Takhle uvažuje důchodce a roztržitý člověk. Musíme být ve střehu a včas se ozvat, aby nám potom nevynadali ti ostatní. Babiš je jako kluk, který nese rodičům špatné vysvědčení a bojí se to doma říci svým rodičům. Celá Evropa pochopila, že žijeme ve velmi nebezpečném světě a investuje do toho sama. Je to podraz neférové, zastírání skutečnosti. Tohle by měli občané ČR vědět. Mně to přijde velmi nebezpečné.“ 

 

Senátor Pavel Fischer nemá žádnou odpovědnost za bezpečnost státu jako předseda výboru pro zahraničí a bezpečnost? „Řešíme hlouposti“ dokazuje i on svým nekonáním, ačkoliv dobře ví. Povinnost ochraňovat bezpečnost Schengenu z titulu své funkce odmítl. Nebrání ČR, oslabuje ji i EU svým nekonáním. Nemá odvahu konat, jak ho povinuje funkce a senátorský slib. „Asistujeme bourání státu“, na kterém se sám svoji nečinností podílí. Nesplnil své „domácí úkoly“ a nepřevzal osobní odpovědnost z titulu své ústavní funkce. Co říká o premiérovi platí i pro něho. Působí, Jako by startoval svůj třetí pokus kandidovat na presidenta ČR.

 

 

Informoval jsem jej o zločinném obchodu s vízy do EU na české ambasádě v Maroku, kde je značně kompromitován i premiér Babiš. Jednalo se o ohrožení bezpečnosti Schengenu prodejem víz (6 000 euro za vízum zcela nedůvěryhodným osobám). Předal jsem mu i informace a důkazy o duševně nemocném ing. Jiřím Čisteckém, současném velvyslanci ČR ve SRN, související s kauzou Maroko-Gate. Převzal je, nekonal, že prý nemůže nic dělat, ať si to vyřeší EU sama. Pokrytec, jeden z těch, kteří mají na svědomí stav naší země. Stejně tak jsem informoval i presidenta Petra Pavla předáním důkazů v KPR na Pražském hradu. Nedávno, osobně, kdy mi řekl, že o ničem neví? 

Stejně tak jsem písemně, opakovaně, informoval Bezpečnostní výbor Sněmovny a jeho předsedu Pavla Žáčka. Osobně mi v KVH sdělil, že o ničem neví…

 

Připojuji vyjádření historika Petra Blažka o presidentu Petru Pavlovi, kdy měl od něho požadovat omluvu. Může to být produkt AI, kdy pohyb rtů historika nepůsobí zcela autenticky. Chování presidenta v kauze Maroko-Gate pravdivost vyjádření historika nevylučuje. President jmenoval ústavním soudcem i JUDr. Martina Smolka, který nezákonné poměry na velvyslanectví ČR v Maroku také podporoval. Senátoři nemohli nevědět, přesto ho schválili. Jako jediná se ozvala senátorka Hana Marvanová. Obratem dostala „sprdung“ od ODS, co si to dovolila…

Za vlády ODS kauza pokračovala s její plnou podporou a ministra zahraničí Jana Lipavského. Oslovil jsem nedávno bývalého premiéra Petra Fialu. S arogantním úsměvem mi odpověděl: „já už nejsem ve vládě.“

V kauze Maroko-Gate jsou nepochybně ve hře i zájmy zbrojařů. Ti především určují dění světa, politici jsou jen poslušným nástrojem, kdy ovlivňují i média v ČR, co smí a nesmí veřejnost vědět.

O kauze Maroko-Gate ví a je podrobně informována i nejvyšší státní zástupkyně JUDr. Lenka Bradáčová. Poslední dopis vrátila dr. Janě Chaloupkové i s novoročenkou – že jí to nepatří… I ona ví, kde jsou hranice její moci, aby neohrozila sama sebe. Zemi stále ovládají mocenské struktury v pozadí, které nikdo nevolil. Zvolení jen poslušně vykonávají jejich vůli.

Politici tak ničí své i naše životy a budoucnost naší země. Pokud bude většina i nadále mlčet, svůj osud si zaslouží.

Demokracie funguje po válkách. V době blahobytu občané ztrácejí o politiku zájem. Logicky se do politiky dostanou jiní, kteří hájí především své zájmy, ne své země.

„Politika je jen koncentrovanou lidskou ambicí a slabostí. Tanečník se od běžného politika liší jen tím, že netouží po moci, ale po slávě: netouží vnutit světu takové či onaké společenské uspořádání (houby se o to stará), ale chce opanovat scénu a nechat zazářit své já. Svět, kde se politika přesunula z jednacích místností na permanentní jeviště. Kde politik-tanečník nepotřebuje vyřešit problém. Potřebuje být viděn, jak ho řeší. Potřebuje gesto, obraz dramatickou scénu. Má-li tanečník možnost vstoupit do politické hry, ostentativně odmítne veškerá tajná vyjednávání a denuncuje je jako lživá, nečestná, pokrytecká, špinavá: své návrhy bude předkládat veřejně, na pódiu, při tanci…“  

„Rychlost není nic jiného než zapomnění. Útěk před sebou i před světem. Zběsilá, vražedná jízda do nicoty. Proti tomu pomalost, zevrubné a intenzivní prožívání chvíle, a prodlužování té chvíle v nejrůznějších odbočkách, znamená život.“