Svoboda slova a právo na informace o veřejných osobách má vždy svoji cenu. Penězi se nevyjadřuje, stejně jako za ně nelze koupit „dobrou pověst“. Tu si člověk buduje svým životem, ne hromaděním rozsudků, jako náplní nešťastného, zmařeného života.
Veřejnoprávní televize dnes není vnímána jako nestranná a objektivní. Jakmile tato důvěra v nestrannost a nezávislost eroduje, potom zákonitě eroduje i legitimita samotného poplatku.
Nebyla to revoluce, pouhý přemet přes očekávanou překážku. Kauza zdaleka neskončila, zájem Západu roste. Česká média jsou také informována. Čekají, kdo začne, jak je zvykem v naší zemi.
Věřme, že příště už bude více zvažovat použití veřejných peněz a že začnou podobně uvažovat i ostatní politici. Na mrhání penězi daňových poplatníků je veřejnost stále citlivá, po zkušenostech s praktikami komunistických papalášů.
Formulace odpovědi Mgr. Koukalové je značně opatrná a znepokojivá. Věřme, že u Ústavního soudu ČR je stále většina soudců, kteří korupčním tlakům nepodlehnou.