To je nyní obzvláště aktuální, protože zítra, 10. prosince 2024, bude právničce Angelice Nußbergerové z Katolické akademie v Bavorsku udělena cena Romana Guardiniho za „posílení mezinárodního práva“.
Co s tím, když povaleči z Ďáblova orchestru kydají na vzpomínku hnůj slovních polucí a servilitu zvratků „vše pro revoluci“? Když vryli na oplatku kladivo s provazem a v chrámu cvika mastí?!... Zní koncert od Brahmse pět minut před popravou ...
Vykonal a vykonává obrovský kus práce pro naši zemi. Nejcennější vyznamenání už obdržel – od občanů! Mluví za něho odvedená práce. Lze ji nazvat životním dílem, odkazem předků dnešku a do budoucna. Děkujeme Vám, pane Čechu!
Vlastenčení nám šlo vždy. Sám konat, bojovat, riskovat a nezištně pracovat pro rodnou zemi, je to poslední, co většinu napadne. Slova písničky Karla Hašlera: "My nejsme národ fašistů, my jsem národ statistů", o podstatě české povahy, platí stále.
Revoluce těžko bude - jistě by byla opět zneužita jako ta "sametová". Smysl by měla pouze okamžitá rebelie. Na tu není česká povaha stále stavěna. Rád bych se mýlil.