Velvyslanec Čistecký je tam doslova k ničemu. Je toho velmi málo, co díky svému psychickému onemocnění může vykonávat (např. zvládne vhodit hlasovací lístek do urny). Jen šíří, díky své manio-depresivitě strach tím, jak je nevypočitatelný v chování.
Následující texty mohou vyvolat nevolnost, nechutenství, morální paniku, a rozhodně, měli-li jste kdy jaké, ztratíte poslední iluse o Policii České republiky jako o tom, kdo v této zemi prosazuje právo a pomáhá obětem těch, kteří je porušují.
Z celého případu mám totiž nyní pocit, že podmínkou kariéry na českém MZV je podílet se na protiprávním konání nebo o něm alespoň mlčet. Hlavní odpovědnost za nečinnost bezpečnostního odboru nese samozřejmě jeho ředitel Hynek Pejcha.
Mravně nemocná společnost se projeví všude. Do vedení státních i nestátních institucí nejsou nominování lidé, kteří by šli proti systému. Sledují osobní prospěch. Mrhání veřejnými prostředky pocítíme, dříve či později, všichni a zaslouženě.
Země se hroutí, duševně chorých přibývá. Budeme mudrovat do nekonečna, až do zasloužené konečné? Času situaci řešit moc nezbývá. Je třeba ji urychleně řešit činy, ne filosofováním a jen čekat, v rámci české tradice, na Godota či Blanické rytíře.