Rada ČT 18.6.2025: Jak jsem nedobyl zatvrzelou tvrz

Přišel jsem pozdě, nepřihlásil se předem, vpuštěn jsem nebyl. Stačil jsem pořídil dvě fotografie, díky absenci ochranky („kontrolovala“ WC). Dokonce jsem nesměl ani do rezervního, poloprázdného sálu pro novináře, kteří přišli pozdě a kam jsem v předchozím jednání Rady ČT měl přístup (po přihlášení v recepci). Tentokrát už bylo nutné, i pro rezervní sál, být přihlášen předem.

 

Jinak pokrok, v reservním sále byl pro novináře zajištěn obrazový přenos, pro diváky jen zvukový. Veřejnost smí radní při práci jen slyšet, vidět je veřejně není dovoleno. Je to rozumné, široká veřejnost alespoň není vystrašena poněkud mnohdy necivilizovaným chováním a způsoby, jaké mnohdy předváděli a předvádějí radní při samoobsluze v bohatém bufetu a následném, poněkud nekultivovaném konzumu. Na druhé straně by je obrazový přenos nutil chovat se způsobně, kultivovaně. Veřejnost by nebyla nepřípustně „ochuzována“, kdy na ucelené informace má stejné právo, jako novináři, kdy činnost Rady ČT je hrazena z veřejných peněz.

 

Ocenil jsem, že se během mého jednání v recepci náhle objevil pan Radek Konečný, zastupující tiskový mluvčí ČT a celou situaci mi profesionálně vysvětlil. Na příští jednání jsem se už mohl přihlásit. Pokud přijdu opět pozdě, mám alespoň jisté místo v reservním sále, ovšem bez možnosti vystoupit v bodě různé, pokud není krátkou cestou zrušen a veřejnosti i novinářům neumožněno vystoupit, byť jen 3 min. a jak se mi letos přihodilo (jako jedinému zájemci vystoupit, kdy se mne předem sekretářka Rady ČT ptala, zda vystoupím, v rámci údajné časové „koordinace“ programu). Někdy mám pocit, že ČT kontroluje novodobý stranický aparát…

 

Náhodně jsem potkal jednu vysoce postavenou osobu v ČT, která mi řekla: „Oni se vás bojí“. To není můj problém, někdo poděkuje, jiný se bojí. Není moc radních, kterých si může slušný občan vážit… 

 

Uvidíme, koho Rada ČT zvolí za nového gen. ředitele? Devět miliard rozpočtu už stojí za to pohlídat si své a nepustit mezi sebe „cizince“. Pokud by byl zvolen ředitel programu ČT Milan Fridrich, dobré znamení by to asi nebylo. Své vzdělání si doplňoval i na Leningradské státní universitě před i po roce 1989. Na Wikipedii zmínka o studiu v Rusku není a není ani na WEBU ČT, kde dříve byla. Nezapomínejme, že Rusko umí pracovat trpělivě a  dlouhodobě. 

 

Při odchodu jsem v recepci ČT potkal skupinu gymnasistů, jak se po exkurzi s nadšením fotografují před logem ČT. Hlasitě a s úsměvem jsem zvolal, že bych si to na jejich místě rozmyslel. Vzbudil jsem jejich zájem. Nabídl jsem studentům svoji vizitku, byla přijata. Jejich profesor ji odmítl s tím, že jsou „apolitičtí“. Nechtěl jsem situaci hrotit a připomínat - kdo se chce vyhnout politice, najde si ho časem sama. Studenti zpozorněli, profesor se odmlčel. Loučil jsem se s nimi s úsměvem a slovy: „Být to v USA, tak už se diskutuje. Nebuďte ovce, buďte občany.“ Několik se jich s porozuměním usmálo. Možná budoucí elita, dokáže se řídit sama, zdravým rozumem.

 

Dnes slaví křesťané Fronleichnam, Slavnost Těla a krve Páně, lidově Boží tělo, svátek římskokatolické církve, kterým se zdůrazňuje reálná přítomnost Ježíše Krista jako Boha i jako člověka. Západ, včetně médií si ji připomíná, naše mlčí. Kolik občanů ČR o tom asi ví? Zapomínáním na základy naší civilizace a tradice, ohrožujeme sami sebe a svoji budoucnost. JŠ