Vaše hlášení o transparentnosti, svobodě tisku nebo korporátním a politickém vlivu pomáhá zajistit spravedlivý právní systém a rovnost pro všechny před zákonem.
Detail článku
Praha - Betlémská kaple 28.7.2026: KYIV CAMERATA – POLYPHONY OF THE DANUBE
Moje tělo je důkaz! - o ruských zločinech. Aby o tom věděl celý svět. Mnoho lidí nemá představu, co se děje v ruském zajetí. Mluvit o tom je moje povinnost, aby se o tom pekle a ruských zločinech vědělo. Aby se na to nikdy nezapomnělo.
Za informace uvedené na této stránce nese plnou odpovědnost autor textu. European Justice Organization z.s. poskytuje pouze publikační účet pro nezávislé novináře a nenese odpovědnost za obsah ani za uvedené zdroje.
Na pozvání Ukrajinců jsem se zúčastnil koncertu ukrajinského symfonického orchestru. Zaznamenal jsem celý koncert. Byl to zážitek, zejména vystoupení klavíristy Dmytro Tovanetse. V První části koncertu hraje skladbu Oleksandra Kozarenka: Concerto Rutheno pro preparovaný klavír a orchestr (od 33:50 min.)
Zástupce veřejnoprávních médií jsem nezahlédl, stejně jako tomu bylo na mnoha dalších, vynikajících kulturních akcích Ukrajinské komunity v Praze za poslední roky. Je mi ctí, že většinu z nich jsem mohl zadokumentovat.
Opět jsem potkal českého tátu, jehož syn padl na Ukrajině. Byl mezi pozvanými, spolu se mnou, na třídenní akci na Ukrajinu – Mezinárodní projekt ukrajinské diplomacie. Měli jsme společný pokoj. Bohužel jsem zapomněl pas…
Na konci druhé části koncertu se mi vypnulo nahrávání. Proto jsou na závěr záběry krátce dokončeny, symbolicky, citátem Mistra Jana Husa, pod nímž jsem natáčel.
Proto jste zvolil na obálku i pro název své knihy slovo Kůrka?
Když jsme dostali kus chleba, bylo to něco. Chleba je nejvýživnější. Chleba je všecko. Bez chleba nepřežijete. Symbolem zajetí jsou sny a myšlenky plné chleba. Říkal jsem si, že jestli se dostanu ven, sním na posezení deset pecnů! Po mučení jsem si nedokázal vzpomenout na mámino jméno, ale na chleba a jídlo jsem myslel pořád. Někteří kluci se z myšlenek na jídlo zbláznili. Jiní zešíleli z té bolesti…
Tehdy vás napadlo napsat knihu?
Myšlenka na knihu se objevila až asi před osmi měsíci díky sociálním sítím. Občas jsem tam napsal nějakou vzpomínku na pobyt v zajetí. A najednou se kromě reakcí čtenářů ozvali i nakladatelé, že kdybych chtěl napsat knihu, rádi mi pomůžou a pak ji vydají… Ale já věděl, že pokud něco napíšu, chci nad tím mít absolutní kontrolu. Nad vším. Armáda je jediné místo, kde si nechám velet. Takže jsem knížku napsal sám a taky ji vydávám. Vyprávím svůj příběh, protože cítím, že musím. Je to svědectví o Rusku a jeho zločinech. Podávám svědectví a důkazy - moje tělo je důkaz! - o ruských zločinech, které dál páchají. Aby o tom věděli ostatní Ukrajinci, ale také celý svět, mezinárodní organizace a média. Mnoho lidí nemá představu, co se děje v ruském zajetí. Jak se tam zachází s Ukrajinci.
Pomohlo vám psaní knihy vyrovnat se s tím vším?
Nesnažím se získat odstup. Navždy to bude mojí součástí. Nemůžu před tím utéct. Dostal jsem se ze zajetí, ale zajatecký tábor ve mně zůstal. Svým způsobem tam pořád jsem. Znám tamní denní rozvrh. Myslím neustále na kluky, co tam ještě jsou. Jsem v duchu s nimi. Asi takhle (podívá se na hodinky - pozn. red): za třicet minut začne v Taranrogu kontrola a nástup, to znamená, že ukrajinští zajatci budou biti, týráni, ponižováni, budou nuceni zpívat ruské písně a poslouchat, že Zelenskyj je buzerant… Tohle se bude dít, dokud tam zůstane jediný ukrajinský zajatec. A představte si, že někteří chlapci jsou tam už od roku 2017! Takže mluvit o tom, co se tam odehrává, je moje povinnost. I kvůli těm, co tam stále jsou. Aby se o tom pekle a ruských zločinech vědělo. Aby se na to nikdy nezapomnělo.
Podpořte nezávislé vyšetřování a sdílení pravdy
Každý Váš příspěvek nejen pomáhá financovat naši práci, ale také podporuje šíření těchto informací, aby se dostaly k co nejvíce lidem. Společně tak můžeme zajistit odpovědnost a spravedlnost, aby pravda nezůstala skrytá. Děkujeme za Vaši podporu!