Vaše hlášení o transparentnosti, svobodě tisku nebo korporátním a politickém vlivu pomáhá zajistit spravedlivý právní systém a rovnost pro všechny před zákonem.
Detail článku
Šéfredaktor Die Weltwoche: Pozorujeme nástup nové autokracie. Společnost si musí bránit svobodu
Zakladatelel Reuters: „Jen pravda ve zpravodajství.“ Pravda na zemi je nutně relativní, můžeme se k ní jen přibližovat, dodržujeme-li pevné mravní zásady. Jinak se ocitáme ve lži a manipulaci, aniž tušíme a vracíme se opět, zákonitě, na začátek.
Za informace uvedené na této stránce nese plnou odpovědnost autor textu. European Justice Organization z.s. poskytuje pouze publikační účet pro nezávislé novináře a nenese odpovědnost za obsah ani za uvedené zdroje.
„Už třicet let působím jako šéfredaktor a po dlouhou dobu pozoruji, jak se postupně vytváří jakési propojení mezi politickou mocí a médii. Novináři podle mého názoru přestávají plnit svou základní úlohu - kriticky zkoumat kroky politiků a mocných.“
Existuje hranice pro svobodu slova? Přináší EU nějaké problémy? A jaké je hlavní poslání konzervativních politiků a osobností? O tom i dalších tématech hovoří majitel a šéfredaktor švýcarského týdeníku Die Weltwoche a bývalý poslanec švýcarské Národní rady Roger Köppel v rozhovoru pro redakci Epoch Times.
Už dvě dekády jste majitelem a šéfredaktorem týdeníku Die Weltwoche, mediální prostředí je vám tedy blízké. Co vnímáte jako největší úskalí současné mediální scény?
Především přílišný konformismus. Konformismus a neochota se kriticky se vymezovat vůči mocným, zpochybňovat jejich kroky a konfrontovat vlády a představitele moci. Už třicet let působím jako šéfredaktor a po dlouhou dobu pozoruji, jak se postupně vytváří jakési propojení mezi politickou mocí a médii. Novináři podle mého názoru přestávají plnit svou základní úlohu – kriticky zkoumat kroky politiků a mocných. Místo toho se z nich stávají pouzí tlumočníci jejich názorů. Stačí se podívat na covidovou pandemii, debatu o klimatu nebo migrační krizi.
V čem se váš deník snaží být jiný?
Náš deník vychází už téměř sto let a vždycky jsme si zakládali na tom, že se nepřizpůsobujeme většinovému názoru. Nejsme žádní křižáci, i když někdy je to potřeba. Za rostoucím dosahem našeho deníku stojí právě to, že se nebojíme jít proti proudu. Dáváme prostor lidem, se kterými se podle převládajícího mínění nemá mluvit, a zpochybňujeme oficiální výklady událostí. Mně na tom nepřijde nic zvláštního. Považuji to za naprosto přirozenou součást novinářské práce – zpochybňovat oficiální narativy a nikdy automaticky nepřijímat předkládané rozdělení světa na dobro a zlo.
… Představa, že novináři jsou jakýmisi strážci reality a že někomu nesmějí dát prostor, protože by si snad veřejnost mohla myslet, že má pravdu, je projevem pohrdání inteligencí lidí. Já si jich naopak nesmírně vážím. Sám pocházím z velmi skromných poměrů. Nepodceňujme jejich schopnost přemýšlet a posuzovat věci. Naším úkolem je nabídnout různé pohledy. … Ti, kdo si myslí, že vlastní pravdu, jsou jen prodavači falešných slibů.
Setkáváte se díky vašemu přístupu s kritikou?
Neustále. A je to tak správně, protože právě kritika mi pomáhá vyvarovat se chyb. Mnohem nebezpečnější je, když vám všichni jen přikyvují a tleskají. To je ostatně jeden z hlavních problémů mainstreamových médií. Jakmile všichni začnou opakovat: „My máme pravdu, tamti jsou ti špatní a my ti dobří,“ a jakýkoli nesouhlas se začne potlačovat, dříve či později se dopustíte zásadních chyb.
Jakým největším výzvám dnes podle vás čelí svoboda projevu a svoboda tisku?
Boj za tyto základní svobody nikdy nekončí. A právě dnes vidíme, jak snadno o ně můžeme přijít. Mnoho lidí si to uvědomilo během pandemie covidu. Vlády zaváděly lockdowny a každý, kdo s jejich postupem nesouhlasil nebo ho kritizoval, byl okamžitě označen za konspiračního teoretika. Ve své přednášce na Konzervativním fóru jsem připomněl Jana Husa a církevní reformátory, kteří se postavili proti pravdě, již tehdejší církev předkládala jako jedinou možnou a která vycházela z Vatikánu. Každý, kdo zastával odlišný názor, končil na hranici. Proti takovému přístupu je třeba se postavit.
A právě to je úkolem novináře. Jako čtenář byste zase měl podporovat předplatným média, která se takové žurnalistice věnují. V konečném důsledku je ale na každém občanovi, aby pomáhal chránit demokracii. Demokracie tu není pro politiky, ale pro lidi. Pokud se za ni občané postaví a budou ji bránit, nemusí se jednoho dne probudit v autokracii. V Evropě dnes pozorujeme nástup nové podoby autokracie – takové, která se zaštiťuje bojem proti autokracii.
… Evropská unie se nyní snaží oslabovat národní státy a podřizovat si je. Považuji to za nebezpečný vývoj. Národní stát – a nemám tím na mysli žádný zločinný či fanatický nacionalismus – je totiž přes všechny své nedostatky jediným skutečně fungujícím rámcem, který máme pro demokracii a právní stát. Braňte proto svůj vlastní národní stát před rakovinou, který se šíří z Evropské komise.
Týká se to i Švýcarska? Není totiž v Evropské unii…
Je to nekončící zápas. Švýcarsko vznikalo zdola, zatímco Evropská unie je budována shora. V tomto ohledu představuje EU přesný opak Švýcarska, a proto se Švýcarsko nikdy nemůže stát jejím členem. Přesto se nás Unie prostřednictvím různých smluv neustále snaží vtáhnout do svého systému. I v tomto ohledu jsem optimista. Ani Napoleon nedokázal začlenit Švýcarsko do své říše. Pochybuji tedy, že se to podaří Ursule von der Leyenové.
Mohla by tedy být švýcarská forma politiky, v níž mají hlavní slovo občané, tím nejlepším politickým formátem?
Jednoznačně. Každému bych doporučil, aby se inspiroval Švýcarskem – velmi úspěšnou zemí, která funguje na principu přímé demokracie. Pokud si stěžujeme na odtržené elity, které ztratily kontakt s realitou, právě přímá demokracie nabízí řešení. V pravém slova smyslu totiž vrací moc zpět do rukou občanů.
Švýcarsko není imperialistická země a rozhodně nechceme nikomu vnucovat náš politický systém. Můžeme však být příkladem země, v níž demokracie v pravém slova smyslu přinesla stabilitu a prosperitu. A to je něco, co mnoho lidí oceňuje. Nemáme prakticky žádné přírodní zdroje, snad jen trochu vody a především lidský potenciál. Naše skutečná síla spočívá v politickém systému.
V současnosti se často hovoří o radikalizaci jak levice, tak pravice…
Je třeba vnímat tento trend jako jeden z příznaků současné doby. Zavedené mocenské struktury ztrácejí půdu pod nohama, protože nedokázaly dostát svým slibům. Nadnárodní instituce, jejichž význam neustále zdůrazňují – Evropská unie, Mezinárodní měnový fond, Světová banka nebo OSN –, své sliby nesplnily. Západ se nyní potýká s krizí identity a hledá odpověď na otázku, jakým politickým směrem se vlastně vydat.
Levice zastává názor, že všechno má být v rukou státu, skupiny a kolektivu. Pravice naopak klade důraz na svobodu jednotlivce a klasické liberální principy. Právě ty dnes zastávají konzervativci a pravicové strany. Probíhá tedy zápas mezi pravicí a levicí. Doufám ale, že lidé ve východní Evropě nezapomněli, že socialismus nikdy nefunguje. Možná to budou muset připomenout socialistům, kteří se znovu hlásí o slovo ve Francii, Německu a Spojených státech.
Základní konzervativní principy – tržní ekonomika, svoboda jednotlivce, svoboda projevu, demokracie, právní stát, národní státy a národní tradice – jsou osvědčenou cestou k úspěchu. Proč měnit něco, co funguje? Žádné experimenty. Socialismus nefunguje. A právě to je třeba světu připomínat.
Co byste jako občan státu, který se na EU dívá zvenku, vzkázal konzervativním politikům, jež reprezentují země, které členy jsou?
Stůjte si za tím, co považujete za správné. Braňte svou zemi, její tradice a principy, díky nimž vaše země dokázaly přežít. Právě to je velké poučení, které mohou země bývalého sovětského bloku předat Západu. Západ se v důsledku vlastního úspěchu stal dekadentním, a to je vždy nebezpečné. Vy jste zažili pád jedné říše i zhroucení plánovaného hospodářství, které nefunguje. Na vlastní kůži jste poznali, kam až může vést zneužívání moci. Lidé ve střední a východní Evropě proto mají mnohem silnější cit pro svobodu, prosperitu a tržní ekonomiku.
Setkávám se s mnoha lidmi tady v Praze i jinde a často od nich slýchám: „Co se to s vámi na Západě děje? Zbláznili jste se v Německu a ve Francii? Ničíte své úžasné země. Když jsme se zbavili komunismu, byli jste pro nás vzorem. Mysleli jsme si, že se jednou staneme dalšími Němci. A teď děláte stejné hlouposti, jaké jsme museli snášet za sovětské nadvlády.“
Boj za svobodu, tržní ekonomiku, svobodu projevu a demokracii je tedy posláním konzervativců. Nejen jejich, ale všech, kdo věří v tyto tradiční evropské hodnoty. Stůjte za nimi, braňte je a nenechte se zastrašit kritikou. Protože jste na správné straně. Celý rozhovor>
***
Připomínám výrok zakladatele agentury ReutersPaula Juliuse Reutera (založena 1851 v Londýně): „Jen pravda ve zpravodajství.“ Doplnil bych výrok o „celá pravda“.
Pravda na zemi je nutně relativní, můžeme se k ní jen přibližovat, za dodržování pevných mravních zásad. Jinak se ocitáme ve lži a manipulaci, aniž tušíme a vracíme se opět, zákonitě, na začátek.
Dnes se opět sejdeme na Národní třídě a připomeneme si 17. listopad. Nebyla to revoluce, jen přemet, převléknutí kabátů. I ty převléknuté začínají stále více rudnout. Pro takovou zemi se Jan Palach neupálil. Začněme ho být konečně hodni!
Podpořte nezávislé vyšetřování a sdílení pravdy
Každý Váš příspěvek nejen pomáhá financovat naši práci, ale také podporuje šíření těchto informací, aby se dostaly k co nejvíce lidem. Společně tak můžeme zajistit odpovědnost a spravedlnost, aby pravda nezůstala skrytá. Děkujeme za Vaši podporu!