LTP 6. turnus 2025: Na odlehčení mezi ještě normálními dětmi

Na 27. ročníku letních táborů v Praskolesích děti stále, nádherně „řádí“. Neztrácejí schopnost být spontánní a tím čím jsou. Každý turnus je jiný. Tento šestý mne opět překvapil – viz malá FOTOGALERIE a jedno VIDEO z několika také krátkých. Ke konci spontánně doprovodil kytaristu a děti hrou na foukací harmoniku. Určitě i vás atmosféra nadchne. 

 

Rozcvičky už neriskuji („zlobivé“ koleno). Věnuji se jen programu na táborácích a bobříku odvahy s nejmenšími. Škoda, že od loňska jsou vyhláškou obce zakázány ohňostroje, kdy jsem na závěr táboráku odpaloval ohňostroje s nabídkou letů do vesmíru😊 Jednou přišel klučina: „Chci letět – Máš zkoušky? – Nemám – Máš nehořlavé trenýrky? – Nemám – Chceš letět? – Chci😊“ Tak jsem nechal hlasovat 90 dětí, co kdyby se to nepovedlo a spadl nám na hlavu. Naštěstí povolení ke startu nedostal😊

 

Souhlasím se zákazy tradičních ohňostrojů, kde rámusem trpí zvířata, dochází ke zraněním, či požárům, ale nepovolit zapálit ani jednu jednoduchou, minutovou Pyramidu, bezvýbuchovou, na prostorné louce, je dost smutné a v rozporu se zdravým rozumem. „Výlety“ do vesmíru se přestaly konat. Děti přišly o nádherné zážitky pod hvězdnou oblohou před odchodem do tábora ke spánku … Dělal jsem stovky „bezúrazových“ ohňostrojů pro malé i velké v zahraničí i doma. Škoda, že jsou malí i velcí o sdílenou radost připraveni… 

 

S nejmenšími dělám bobříka odvahy ve stodole z roku 1870. Nejprve se jich ptám, jací řemeslníci  stodolu postavili (pokrývače a klempíře už neznají). Vyprávím jim, jaká se tehdy žilo, co bylo a nebylo. Následuje čtení příběhů předchůdce Jaroslava Foglara Otakara Batličky. Půlka se „hroutí“, druhá chce přidat😊 Tradiční, velmi oblíbená, je korunovace na českého krále kopií Královské koruny. Vyprávím jim příběh o trestu, kdo si jí nasadí neprávem – do roka a do dne zemře. Dodávám: „Máte štěstí, není pravá, ale kdo chce být korunován, musí litovat vše špatné co udělal a do konce roku sekat dobrotu“. 

 

Každý turnus je jiný – někdy se nepřihlásí zprvu nikdo, až po prvním statečném se přidá pár dalších, někdy skoro všichni😊 Šestý turnus byl výjimečný – korunováni chtěli být takřka všichni, jeden klučina si přál být korunován na policistu😊Jiné si vymýšlí neskutečná jména, že i já málem padám ze židle, kdy se smíchy hroutí celá stodola. To jsou ti, kteří v posledním momentu „korunování“ utečou. Toho si cením. Jiné se nechají korunovat a brzy na to pokračují bezstarostně ve svých alotriích😊

 

Děti ztratily schopnost pískat. Když je pozdraví porcelánový Seppi – Pepek ze Švýcarska, ve formě tuláka s lahví, kroutící hlavou a skvělé pískající, půlka dětí jen fouká a druhá je ráda, že něco „vypískne“ o falešných tóninách nemluvě. Tak raději Seppi vyhlásil soutěž o nejlepšího tanečníka k jeho pískání. Vyhrála nejmenší Adélka, opravdu nejlepší ze všech. Sklidila obrovský aplaus zakončený královským VIVAT – VIVAT – VIVAT, až jsem se obával, že se zboří stodola😊

Včera při loučení mi tradičně vypustily zadní kolo, naštěstí😊 Před rokem obě a málem mi rozebraly celé kolo, tedy pokrok😊 

Tak ať se zbývající dva turnusy vydaří – i bez ohňostrojů – nejlépe umí zazářit jen děti. Snažme se, abychom jim po sobě nezanechali jen spoušť a mohly na naši poctivou práci později samy navazovat. 

 

Dnes, o Žebrácké Pouti, se běží už 44. ročník Žebrácké pětadvacítky, v den svátku Svatého Vavřince, římského jáhna a mučedníka. Kostel Svatého Vavřince se nalézá na Náměstí v Žebráku (škoda, že nenese jméno slavných osobností jeho dějin, buditelů bratří Nejedlých, Šebestiána Hněvkovského, či podnikatelů bratří Volmanů). Prvního ročníku v roce 1982 jsem se zúčastnil a poté „odběhl“ do švýcarského exilu na dvacet let. Dnes už bych ji „odběhl“ leda s hůlkami😊

***