Jak mne navštívil „Učitel národů“

O víkendu slavili svůj svátek učitelé. A ke mně přišel v noci na návštěvu sám „Učitel národů.“ „Chtěl bych se podívat do nějaké školy, jak tam dodržují moje pedagogické zásady, jichž se pořád dovolávají,“ řekl zdvořile. „S co vás zajímá nejvíc, Jene Amosi?“ zeptala jsem se zvědavě. „Jak školy pečují o mravní výchovu,“ pravil Komenský a poškrábal se v dlouhém vousu. „Jak se starají o duše svých svěřenců.“ Vytušila jsem, že budou problémy a pro jistotu jsem mu zastřihla vous a koupila v sekáči civilnější ošacení.

 

Ve škole nás zástupkyně ředitele chtěla vyhodit, ale zmínka o novinovém článku ji nalomila. Usadila nás k počítači. „Tady je náš školní vzdělávací program, tam najdete, co potřebujete. Morálka se učí v občanské výchově, téma samozřejmě proniká i do jiných předmětů, např. do literatury. Ale čekáme na nové rámcové vzdělávací programy a nevíme, co bude za dva roky.“ „K čemu potřebují učitelé tolik dokumentů?“ zeptal se Jan Amos překvapeně? „Oni nevědí co je dobré a co je zlé? Oni neučí podle svého svědomí, nehledají odpovědi ve svém srdci?“

 

Zástupkyně se na neznámého vyděšeně podívala. „To by tak ještě scházelo,“ odsekla popuzeně. „Víte kolik učitelů dnes podléhá dezinformacím a názorům různých obskurních individuí? Učitele je třeba hlídat, aby učili podle platných dokumentů a propagovaly schválené hodnoty.“ To už byl Jan Ámos dost zmatený. „Ale učitel je přece jako každá lidská bytost Bohem obdařen rozumem a svobodnou vůlí. Navíc by měl být i patřičně vzdělaný. A pokud své dary správně užívá, měl by požívat důvěry a vážnosti, která mu náleží.“

 

„Odkud jste spadl?“ zasyčela zástupkyně na mou otázku. „Z měsíce? Tyhle pedagogické pohádky si nechte pro idealisty, kteří jim věří. Já jsem ve školství pětatřicet let! Učitelé a žáci musí především vědět, co mohou a co nikoli. Potřebují plány, které odpovídají požadavkům nadřízených orgánů. Standardizované výstupy. Přehledný hodnotový systém a důslednost v otázce dodržování pravidel. Metody a postupy předkládají učitelé ředitelům ke schválení. Co není v plánech, to se neučí.“

 

Jan Amos podrbal vous, z něhož jsem manželovým strojkem vyrobila pětidenní strniště, a udiveně si zástupkyni změřil.

 

 

„Zavádíme povinné kursy wellbeingu pro učitele,“ odpověděla zástupkyně. „A připravujeme wellbeing pro žáky jako samostatný předmět. Jedni i druzí se budou učit, jak dosáhnout fyzického, duševního a emocionálního zdraví. Jsou na to metody a postupy.“

 

Po posledních slovech dlouholeté pedagožky ztratil Jan Amos řeč. Beze slov jsme vyšli ze školy a slunce nás pohladilo laskavými paprsky. Pobledlý „Učitel národů“ zvedl oči k nebi a tiše si povzdechl. A než se rozplynul v bezčasí, zaslechla jsem jeho slova na rozloučenou: „Učitelé, strhněte si z očí brýle mámení a z Labyrintu školství se vraťte do Ráje svých srdcí.“

 

Tak dodatečně vše dobré k svátku a pevné nervy, milí kolegové!     

 

Glosa: Veronika Valíková, češtinářka a spisovatelka 

(MFD 30.3.2026)

P.S.

Článek nenalezne Google ani AI…

 

Máme další úřad – dětského ombudsmana Martina Beneše. Opět řešíme neřešitelné následky, místo řešitelných příčin včas. Vše začíná kvalitní vzděláním, výchovou a osobním příkladem. Skvěle nám správnou výchovu dětí ukázal Tomáš Baťa. Jeho 150. výročí narození právě vzpomínáme. Měl pro výchovu dětí jedno heslo: NEOPEČOVÁVAT! Malé upozornit na nebezpečí, do šesti let naučit znát cenu práce a bojovat se životem. Naučí se tak postarat samy o sebe a své rodiče, jinak z nich budou „mamánkové“, kdy se rodiče udřou k smrti. Pak přijdou za státem: DEJ! Baťa by řekl: „Pracuj, když jsi zdravý, nebudu tě živit vlastní prací.“

JŠ