Prožíváme politickou, kulturní a mravní revoluci, co fungovalo včera, zítra nebude – kdo bude vést a kdo (pod)veden?

Aktualizováno 24.11.2025: Rozmohl se nám tady takový… no snad ani ne nešvar, spíš taková blbina. Zvolení poslanci, zejména ti úplně noví, chrlí na sociálních sítích videa, jakou mají kancelář, co v ní je za nábytek, jak vypadá poslanecká ubytovna., jak se tam věší obrazy, vaří jídlo v kuchyňce a tak dále. Snad se poslanecká ucha časem unaví, festival banalit a kaleidoskop sektorového nábytku skončí a oni se konečně začnou věnovat něčemu užitečnému (MFD Miroslav Korecký 12.11.2025). Neužitečný systém nemůže produkovat užitečnost, jen to, co jeho neužitečnost rádo podpoří k vlastnímu prospěchu, ať už vědomě či nevědomě. Jsme v EU, ale programy TV Rakouska a SRN z časopisů už dávno zmizely. Přenosy z divadla „Kabaret Sněmovna“ dostaly přednost. JŠ
***
Ivan Kastrev, jeden z mála celosvětově respektovaných východoevropských komentátorů globálního politického děni. Žije ve Vídni. Publikuje i v NYT a Financial Times.

 

Nastartoval se dramatický proces proměny identity a nikdo si dnes není jistý, kým vlastně je. Dlouho jsme žili s pocitem, že nehledě na to, jaká rozhodnutí v politice uděláme, nemůže se stát nic špatného.

 

Okamžikem, kdy skončí studená válka, skončí nejenom Východ tak jak jsme ho znali. Skončí i Západ, protože bez sovětské hrozby se nebude moci udržet ve stejné podobě.

 

 

Lákají lidi na neuvěřitelný výběr, děláte a zároveň neděláte žádná rozhodnuti. A totéž platí i pro politické strany.

 

Že Evropa byla tak úspěšná a atraktivní vedlo k tomu, že sem chce tolik lidí emigrovat. A najednou s tím neumíme pracovat. Evropa ztratila schopnost přemýšlet. Společně cinkali klíči, ale ty klíče nebyly ke stejným dveřím. 

 

 

Dnes vám může být šestadvacet a vyděláte miliardu pře noc. Je to příliš snadné. Trhy najednou vypadají jako kasino. Co jste pro to muselo obětovat? Nic.

 

Bohatí lidé tu byli vždycky.  Dnes je snem bohatých lidí utéct pryč. Třeba na Mars jako Elon Musk. Někteří bohatí lidé dospěli k závěru, že lidská společnost je nereformovatelná.

 

 

Buď jste to vy, kdo jejich prostřednictvím kontroluje druhou stranu, nebo obráceně, nic mezi tím. Není možné mluvit o neutralitě institucí, médií atd.

 

 

Zaprvé, když je v sázce příliš málo, lidé nechodí volit, a nic se nemění. A zadruhé, když je v sázce příliš mnoho. Pokud na jednom výsledku voleb záleží vaše živobytí, svoboda, život, je něco špatně.

 

V devatenáctém století, Walter Bagehot, někdejší editor magazínu Economist, jednou pronesl, že „Monarchie je nejlepší forma vlády, protože lidé mají problém představit si nějakou jinou. Lidé žijí z chudoby své vlastní představivosti“, řekl. Podle mě je to vcelku přesné.

 

 

Podle mě je ale zásadní si zkusit představit, že to, co fungovalo včera, nebude fungovat zítra. I proto nedává smysl rámovat politický střet Ameriky s Evropou jako střet příčetnosti a šílenství, normality a bláznovství. Tak to nefunguje, Co bylo včera považováno za normální, je dnes úplně mimo. A lidé by měli vědět, jakou verzi změny jsou ochotni nabízet. Násilí. Tomu bychom se měli vyhýbat tak dlouho, jak to jen bude možné.

 

Stojí na představě, že zítra je taky den. Něco možná vyřešíme dnes, něco se nám povede nebo nepovede, ale pořád máme zítřek, kdy můžeme všechno napravit. To se teď ale mění. Do společnosti vstupuje apokalyptický pocit, to se ostatně během revolucí děje. Pocit „buď teď, anebo nikdy“. Každá část společnosti má nějaký svůj apokalyptický strach, levice z klimatu, pravice z migrace.

 

 

Typ umírněného lídra, který vám říká, že každá volba se může změnit, že nic není konečné, že na všem můžeme pracovat, vyjde z módy.

 

Vytváří se poptávka po autenticitě. Dřív byla schopnost měnit názor považována za něco kladného. Demokracie stojí ostatně na tom, že ostatní přesvědčujete, aby změnili názor. Najednou je to ale jinak: na ty, kteří mění své názory, se začíná útočit s tím, že jsou naprosto prázdní a nemají žádné pevné postoje. 

 

Což je obrovská kulturní změna. Stejně tak si ale přestáváme vážit konzistentnosti. I ta byla dřív ceněna – když jste něco řekli v pondělí mělo to platit také v neděli. A podívejte se na úspěšné politiky, jako Trump, ti dělají přesný opak.

 

 

Když přestanete věřit institucím, zbydou vám jednotlivci. Čeká nás nástup charismatických politiků. Typ politika jakožto osvíceného, nenápadného byrokrata, který byl zvolen pro svoji kompetenci, nebude fungovat. Ještě před deseti lety byla kompetence klíčová kvalita. Dnes nic neznamená. To všechno jsou, podle mne, zásadní kulturní změny.

Celý článek>(DeníkN, 14-17.11.2025, speciální vydání 8 str., nabízen zdarma)

***
Investigativní novinář týdeníku RESPEKT Jaroslav Spurný, vydává knihu o Vrběticích (2014). Bude psát za dalších 11 let knihu o současných zločinech Ruska v ČR, kdy je Rusové páchají masově a beztrestně? O Maroko-Gate RESPEKT mlčí už 6 let?! Svoboda slova má svoji cenu, jak pro koho. 

JŠ

***