Podnikatelská rodina Kleinů pocházela z Loučné nad Desnou

Kleinové. Jméno, které ještě před sto padesáti lety patřilo k podnikatelské elitě Rakouska-Uherska. Ještě na počátku 19. století stáli bratři Kleinové bosýma nohama na horské půdě Jeseníků jako synové chudého venkovana – a o pár desetiletí později už třímali v rukou šlechtické tituly a obří bohatství.

 

Čtyři sourozenci – Franz, Libor, Albert a Hubert – založili kolem roku 1828 rodinnou firmu Gebrüder Klein (Bratři Kleinové). Začínali skromně, úpravami zahrad a stavbou silnic na Moravě, avšak brzy se vrhli na odvážnější podnikání. Ozubená kola průmyslové revoluce se právě roztáčela – a oni se nebáli skočit mezi ně.

 

Od poloviny 30. let 19. století bratři objevili nové kouzlo: železnici. V roce 1837 dokončili svůj první úsek tratě z Vídně do Gänserndorfu a pak už je nic nezastavilo. V následujících dekádách postavili na území monarchie neuvěřitelných 3 700 kilometrů železnic a k tomu 700 kilometrů silnic.

 

Klid mrtvých v Sobotíně netrval dlouho. Druhá světová válka zasadila rodu Kleinů poslední ránu. Po roce 1938 se Sobotínsko stalo součástí Sudet; zdejší německá šlechta se ocitla ve víru války a politických tlaků. Někteří členové rodiny odešli do ústraní, jiní se snažili majetek udržet stůj co stůj.

 

Jenže dějiny byly neúprosné. V létě 1945 nový československý stát zkonfiskoval na základě Benešových dekretů veškerý majetek Kleinů. Poslední potomci průmyslnického rodu byli vypovězeni ze země. Zámky v Loučné i Sobotíně převzaly úřady a lid. A rodinné mauzoleum? To zůstalo opuštěné, bez ochrany, otevřené komukoli…

 

Nebylo třeba dlouho čekat. Do prázdné hrobky brzy začali pronikat zloději a vandalové. Honba za pokladem mrtvých baronů proměnila kapli v děsivou ruinu. Zdivo hyzdily vlhké mapy a mráz trhal ozdobné římsy. Místní kroniky vyprávějí o hyenách, které pro trochu peněz neváhaly vypáčit těžká víka rakví a brát mrtvým zlaté zuby.

 

Teprve po pádu komunismu mohla obec Sobotín převzít polorozpadlé mauzoleum do své správy. Roku 1999 tak mohli být nebožtíci konečně vysvobozeni – ostatky dvanácti členů rodu byly vyzdviženy, uloženy do nových rakví a přeneseny do hrobky u sobotínského kostela. Potomci rodiny, žijící v zahraničí, se na této pietní akci finančně podíleli. Na zdi kostela dnes visí pamětní deska se jmény zesnulých baronů. Celý článek>

 

Sidonie Nádherná (1885–1950), po matce Amálii (1854–1910) vnučka Alberta Kleina.

 

O takových lidech by se mělo učit na školách. Ne jejich práci a dílo zamlčovat jen proto, že nemluvili jen  česky, abychom nezapomínali a neopakovali stejné chyby v budoucnosti. Byli příkladem, co dokáže schopný člověk, bez omezování byrokracií a zbytečnými zákony. I rodina Kleinů je součástí dějin naší země. 
JŠ