OS Beroun, „perly“ ze soudních síní a jiné postřehy

Aktualizováno 10.7.2025: Doteď to nechápe. Helena Vondráčková odhalila pravdu o rodinných vztazích
***

Dlužím veřejnosti informaci o dalším soudu s Agenturou MM. OS Beroun si mne předvolal 20.června, abych mu sdělil, jaký mám majetek? Zákon jsem naplnil dostavením se a chtěl odejít. Soudu jsem tedy sdělil, že nemám tolik majetku, abych platil soudnímu exekutorovi a žalobcům další nesmyslné pokuty a ohrožoval svoji existenci v blízké budoucnosti. Soud má jistě možnost požádat PČR, tajné služby či BIS, aby potřebné zjistily. Vnímám to jako pokračování šikany s cílem, abych skončil ve vězení (odsouzen na 1 rok s dvouletou podmínkou). Trvá už 15 let, kdy žaloby, podněty, stížnosti a trestní oznámení se už blíží k číslu 100…

***

23.6.2025

***

Nezveřejňuji celý text, ale bude mít zřejmě zajímavé pokračování? O vině Gilberta McCrae lze důvodně pochybovat. Takto o kauze referovala ČT 24 (8.11.2011). Doporučuji článek a komentáře - Incident v baru Ještěrka - Jistě, uznávám, že nepřímých důkazů proti obžalovanému byla řada, a také si nemyslím, že co policista, to organisovaný zločinec Kopáčova, Berdychova nebo Toflova kalibru. Přesto bych řekl, že justiční systém zde zase jednou spíš než usvědčeného pachatele poslal do chládku člověka, který se stal někomu nepohodlným. 

 

Zúčastnil jsem se všech soudních jednání, navštívil Gilberta McCraye ve vězení, komunikoval s ním i s jeho manželkou, zveřejnil zvukové záznamy soudních jednání (bohužel stále nedostupné na www.sinagl.cz). Předsedou senátu VS Praha byl JUDr. Jiří Lněnička, vězni nazývaný „Pankrácký kat“. Po vynesení rozsudku jsem mu sdělil, že by se uživil i v 50tých letech. Bez reakce rychle zmizel i se svým senátem… Jednou jsem ho náhodně potkal na ulici v Praze. Utekl přede mnou jako malý kluk… 

 

Zajímavý komentář k neumírající kauze Čapí hnízdo: Kauza se ale vleče dál a občan si z ní může vybrat jen jeden jednoznačný závěr: právo je divné, nejednoznačné, nevyzpytatelné a nespolehlivé. Když se pak do toho ukáže, že se špičky ministerstva spravedlnosti chovají jako tlupa imbecilů. Nejsme svědky systémové neschopnosti české justice, ale zneužití soudu k politickým cílům. Čemuž osobně nevěřím, ale nebudu se divit nikomu, kdo si to myslí. Nemyslet si to dá docela velkou práci a mobilizaci posledních drobků důvěry v českou demokracii.

 

V Přerově při 80.výročí Masakru na Švédských šancích, jsem přenocoval v Hotelu Jana. Jako milovník tenisu jsem si prohlédl i místní tenisový areál TK Přerov poblíž hotelu. Z hotelu vede kouzelná cesta podél Bečvy – viz foto. 

Každoročními, aktivními  účastníky AKUNA CUP byli i manželé Helena Vondráčková a „JUDr.“ Martin Michal. Při vstupu do areálu mne na vratech přivítaly dvě velké fotografie zpěvačky. Kupodivu v programu se spoustou fotografií se nenacházejí, ať už jako aktivní "hráči" či jako vystupující umělkyně? Její jméno je uvedeno v seznamu pravidelných účastníků v oficiální tiskovině, jinak nic? O jejím vystoupení 15.6.2025 v oficiální tiskovině žádná zmínka? 

 

Při řeči o tenisu v areálu mi bylo řečeno, že zpěvačka má bydlet do neděle v Hotelu Jana a přijela poprvé bez svého muže? Bohužel jsme se na hotelu nepotkali, měli bychom si jistě o čem vyprávět, kdy mne roky žalují, ale osobně k soudům nikdy nepřicházejí… Proti zpěvačce-sportovkyni osobně nic nemám, je mi jí spíše líto. Vůbec nelze vyloučit, že manželství není zdaleka tak idylické, jak nám často oba sdělují v bulvárních médiích. Často to může být i potřebou zakrýt skutečný stav…  

 

Připojuji malou FOTOGALERII. Naleznete v ní i zajímavé informace o Přemyslu Otakaru II. z chodeb Hotelu Jana. O atmosféře na AKUNA CUP jsou dost vypovídající – nuda, strojené úsměvy, spíše sochy bez života, o šokujícím oblečení u známých prominentů nemluvě. Bylo mi jich líto – mají peníze, „slávu“, ale na skutečný život si jen hrají. Nikdy ho neuhrají, pokud se nepřestanou nepřirozeně, plebejsky chovat. 

 

Vzpomněl jsem si na začátky 90tých let, kdy jsem byl lajnovým rozhodčím na turnajích WTA v Lucernu a v Curychu. Nejraději jsem pískal podání, krátké, extrémní soustředění a poté v klidu sledovat hru. Občerstvovali jsme se společně ve VIP prostorech s hráčkami, např. s Lindou Davenport. Sympatická, přirozená, na nic si nehrála, stejně jako ostatní hráčky. Kdo něco umí, nemá potřebu si hrát na něco co není a být ani nemůže.

 

Vzpomínám také na báječnou atmosféru v TC Kriens u Luzernu ve Švýcarsku, kde jsem byl presidentem klubu (cca 400 lidí, 18 družstev). Skvělá parta, kdy nehrálo roli, zda má někdo na kontě miliony franků, nebo pár tisíců. Na pravidelné nedělní párty „na place i na terase“ nezapomenu – losovali se partneři, dole se hrálo, nahoře občerstvovalo, vše pod ochranou hory Pilatus. Jednou jsem dokonce „zneužil“ svoji funkci a pozval Cimbálovou muziku Jaroslava Čecha z Uherského Hradiště. Naučili jsme Švýcary zpívat i moravsky, s patřičným, dovezeným „pohonem“. Domů jsme šli až k ránu, tedy jen někteří, včetně mne, kdy někdo musel zůstat „velet“😊Kde končí slova, začíná hudba.

 

Máme se stále, vzájemně co učit, pokud chceme a máme od koho. JŠ    

***