Nečekaná prapříčina úpadku Evropy a kdo teď fakticky řídí EU?

 

Spojené státy pod vedením administrativy prezidenta Donalda Trumpa si tak v Draghiho očích zjevně dělají z Evropské unie jakéhosi svého vazala. A když se pak – jako nedávno na Aljašce při setkání s ruským prezidentem Vladimirem Putinem – jedná o budoucnosti Evropy, ta ani není u jednacího stolu. Potupné.

 

Zkrátka a dobře, celý finanční svět – když tedy ne ten politický – už hlasitě pojmenovává nejen úpadek Evropy, leč se snaží dobrat i jeho příčin. To politický establishment EU si nejen odmítá něco takového byť jen připustit, navíc evidentně míní, že je stále „pupkem světa“.

 

To, že se Brusel stále nedokázal zbavit iluze o své světodějné roli, dokládá i nynější debata o takzvaných emisních povolenkách pro domácnosti. Ty mají do roku 2030 vyjít běžnou českou domácnost na vyšší desítky tisíc korun ročně dodatečných nákladů, ať už kvůli novému zpoplatnění vytápění bytů a domů, či pohonných hmot.

 

 

Doslova. Emisní povolenky pro domácnosti přinejlepším sníží globální teplotu k roku 2050 o 0,003 stupně Celsia, vyplývá z klimatického modelu OSN. A to v porovnání se stavem, kdy by vůbec zavedeny nebyly. Jenže zavedeny budou. Evropská unie totiž soudí, že je po jejím vzoru pak budou zřizovat i další ekonomiky světa.

 

 

Důvodem tak nízkého podílu EU je zaprvé postupná likvidace jejího průmyslu, který se kvůli zmíněné ztrátě konkurenceschopnosti přesouvá na jiné světadíly, a zadruhé fakt, že ostatní části světa ve svých zelených opatřeních zdaleka tak horlivé nejsou. Stále totiž upřednostňují ekonomické a reálpolitické ohledy před těmi zeleně zideologizovanými. Takže když se pak jedná o budoucnosti Evropy, jsou u stolu právě ony, ne Evropa. Protože reálpolitika je také o síle vojenské. Ani tu Evropská unie nemá.

 

Vysoké úroky na marce ovšem neodpovídaly potřebám britské ekonomiky. Výsledné zranitelnosti libry využil roku 1992 finančník George Soros, který na ni masivně spekulativně zaútočil. Málem tím zruinoval Bank of England. Británie proto byla nucena vystoupit z ERM a libru devalvovat. Snaha o celoevropské měnové sjednocení tak byla utnuta hned v zárodku.

 

Euro bylo samozřejmě prosazeno jako evropský projekt, aby se ovšem tím také zastřelo, že jde ve skutečnosti o výsledek „dealu“ Francie a Německa, když tedy Británie, zbývající skutečná evropská mocnost, odpadla. Většina evropských zemí je nakonec přijala, s příslibem ekonomických výhod, které se však spíše nedostavily. Fiasko řecké krize jeho nevýhody zvýraznilo snad nejvíce.

 

 

A bez dluhové unie. Eurozóna je tak stále „nedodělkem“, který kvůli tomu spíše hloubí makroekonomické příkopy mezi členskými zeměmi, než aby je spojoval. Polarizace a neshoda pak v zesilující míře prostupuje jednotlivými zeměmi EU nejen v oblasti měnové a ekonomické. Čímž oddaluje vznik sjednocené fiskální politiky napříč EU, jež je přitom k dlouhodobému fungování eura nutná. Euro tedy kvůli svému uspěchání samo vyvolává tlaky, které brání tomu, aby se stalo dlouhodobě udržitelnou měnou. Bludný kruh.

 

 

Výsledkem je Evropa, jež se sice tváří, jak je jednotná, ve skutečnosti slábne a slábne, zmítána ideologiemi včetně té zelené, faktickou nejednotností a rozklížeností. Ty umocňuje předchozí až příliš tuhá, ideologicky motivovaná snaha o sjednocování, hlavně ovšem uspěchané znovusjednocení Německa. Výsledkem je tak Evropa tolik oslabená a rozklížená, že jí fakticky vládnou USA a Rusko.

Pokud řídí podnikání a ekonomiku politici, nemůže to dopadnout nikdy dobře. Úpadek a neschopné politiky zastaví a může vyměnit jen velká krize. Už ji máme, jen obyvatelstvo nelze vyměnit… 

Čína likviduje svět levným a stále kvalitnějším zbožím a EU likviduje nesmyslnými předpisy podnikání a podnikatele! Peníze se vydělávají poctivou prací – v tom je jejich hodnota. Ne rozdáváním, braním, kradením z cizího, beze studu a bez trestu!
JŠ

***