JUDr. Lubomír Müller: „Základní zásada je, co je ukradené se má vrátit, pokud je to možné. A v tomto případě to možné je, protože pozemek existuje a vila na něm stále stojí!“

PODMAZ.SK: 24.3.2025: Ukradená vila Jana Antonína Bati. Benešovy dekrety, komunistická zvěrstva, totalita, krádeže majetku, neoprávněné konfiskace... JUDr. Lubomír Müller je v této problematice jako doma. Sám byl v době hluboké totality perzekuován a odsouzen kvůli své víře. V této věci se tedy dokáže hluboce vcítit do kůže těch, kteří byli okradeni. Třeba jako Jana Antonín Baťa. Jak se aktuálně vyvíjí kauza navrácení jeho majetku, si poslechněte v dnešní epizodě. www.janantoninbata.cz 

MINISTERSTVO VNITRA, odbor legislativy a koordinace předpisů, náměstí Hrdinů 1634/3, 140 21 Praha 4, Č. j. MV-122982-3/LG-2025

 

Praha 7. srpna 2025

 

Ministerstvo vnitra, odbor legislativy a koordinace předpisů (dále jen „ministerstvo“) rozhodlo o podání pana Johna G. Nashe, nar. 23. 11. 1960, bytem 3576 Wildwood Forest, Apt. C, Palm Beach Gardens, FL 33403, USA, právně zastoupeného JUDr. Lubomírem Müllerem, advokátem, se sídlem Symfonická 1496/9, 158 00 Praha 5 (dále jen „žadatel“),

 

 

 

Ministerstvu bylo dne 9. 7. 2025 doručeno podání, jímž žadatel doplňuje odvolání, které podal Jan Antonín Baťa proti výměru Krajského národního výboru v Gottwaldově ze dne 13. 6. 1949 zn. 562/12/3-VIII, kterým bylo rozhodnuto, že se „konfiskuje veškerý majetek movitý, nemovitý jakož i majetková správa“ Jana Antonína Bati. Žadatel uvádí, že o tomto odvolání nebylo dosud rozhodnuto. Dále uvádí, že důvodem pro vydání zmíněného výměru byl rozsudek Národního soudu v Praze ze dne 2. 5. 1947 sp. zn. TNs 12/47, kterým byl Jan Antonín Baťa odsouzen k trestu těžkého žaláře v trvání 15 let nepodmíněně zostřeného každého 15. března temnou komorou, k propadnutí jmění a dalším trestům. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 25. 6. 2007 sp. zn. Nt 214/2007 byla ve shora uvedené trestní věci Národního soudu v Praze povolena obnova řízení, byl zrušen odsuzující rozsudek, stejně jako všechna další obsahově navazující rozhodnutí, a věc byla vrácena k došetření státnímu zástupci. Podle sdělení Městského státního zastupitelství Praha ze dne 30. 1. 2008 č. j. KZN 1627/2005-33 byla trestní věc proti Janu Antonínu Baťovi odložena, neboť není na místě vyřídit ji žádným jiným způsobem. Tím podle žadatele zanikl právní podklad pro výměr Krajského národního výboru v Gottwaldově ze dne 13. 6. 1949 zn. 562/12/3-VIII. Žadatel proto navrhuje, aby ministerstvo jako odvolací orgán rozhodlo takto: „Výměr Krajského národního výboru v Gottwaldově ze dne 13. 6. 1949 zn. 562-12/3-VIII se zrušuje.“.

 

Krajský národní výbor v Gottwaldově vydal výměr ze dne 13. 6. 1949 zn. 562/12/3-VIII na základě dekretu presidenta republiky č. 108/1945 Sb., o konfiskaci nepřátelského majetku a Fondech národní obnovy. Dekret presidenta republiky č. 108/1945 Sb. Byl jedním z konfiskačních dekretů vydaných v poválečném období, kterým se nuceně a bez náhrady zabavoval majetek nemovitý i movitý, zejména i majetková práva (jako pohledávky, cenné papíry, vklady, práva nehmotná), který ke dni faktického skončení německé a maďarské okupace byl nebo ještě jest ve vlastnictví:

 

1. Německé říše, Království maďarského, osob veřejného práva podle německého nebo maďarského práva, německé strany nacistické, politických stran maďarských a jiných útvarů, organisací, podniků, zařízení, osobních sdružení, fondů a účelových jmění těchto režimů nebo s nimi souvisících, jakož i jiných německých nebo maďarských osob právnických, nebo

 

2. osob fysických národnosti německé nebo maďarské, s výjimkou osob, které prokáží, že zůstaly věrny Československé republice, nikdy se neprovinily proti národům českému a slovenskému a buď se činně zúčastnily boje za její osvobození, nebo trpěly pod nacistickým nebo fašistickým terorem, nebo

 

3. osob fysických, které vyvíjely činnost směřující proti státní svrchovanosti, samostatnosti, celistvosti, demokraticko-republikánské státní formě, bezpečnosti a obraně Československé republiky, které k takové činnosti podněcovaly nebo jiné osoby svésti hleděly, záměrně podporovaly jakýmkoli způsobem německé nebo maďarské okupanty, nebo které v době zvýšeného ohrožení republiky (§ 18 dekretu presidenta republiky ze dne 19. června 1945, č. 16 Sb., o potrestání nacistických zločinců, zrádců a jejich pomahačů a o mimořádných lidových soudech) nadržovaly germanisaci nebo maďarisaci na území Československé republiky nebo se chovaly nepřátelsky k Československé republice nebo k českému nebo slovenskému národu, jakož i osob, které strpěly takovou činnost u osob spravujících jejich majetek nebo podnik (vizte článek 1 odst. 1 dekretu presidenta republiky č. 108/1945 Sb.).

 

Podle § 1 odst. 4 dekretu presidenta republiky č. 108/1945 Sb. platilo, že o tom, jsou- li splněny podmínky pro konfiskaci podle tohoto dekretu, rozhoduje příslušný okresní národní výbor. Rozhodnutí lze doručiti veřejnou vyhláškou, i když nejsou splněny předpoklady § 33 vládního nařízení ze dne 13. ledna 1928, č. 8 Sb., o řízení ve věcech náležejících do působnosti politických úřadů (správním řízení). Z rozhodnutí okresního národního výboru lze se odvolati k zemskému národnímu výboru (na Slovensku

Podle § 15 dekretu presidenta republiky č. 108/1945 Sb. pro řízení před příslušnými orgány veřejné správy platilo přiměřeně vládní nařízení č. 8/1928 Sb., o řízení ve věcech náležejících do působnosti politických úřadů (správní řízení). Podle § 68 odst. 1 tohoto vládního nařízení rozhodnutí neslo zásadně označení výměr.

 

Zemské národní výbory byly následně nahrazeny krajskými národními výbory (vizte zákon č. 280/1948 Sb., o krajském zřízení).

 

Z uvedeného vyplývá, na základě jakých právních předpisů vydal Krajský národní výbor v Gottwaldově napadený výměr.

 

Jak vyplývá z poválečné i recentní judikatury (srov. např. nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 10/13 ze dne 29. 5. 2013), právním důvodem konfiskace byl samotný dekret, nikoli správní rozhodnutí, přičemž ke konfiskaci majetku docházelo s okamžitou platností (podle § 21 nabýval dekret účinnosti ke dni vyhlášení, tj. 30. 10. 1945) a ex lege (§ 1 odst. 1 dekretu).

 

Žadatel se domáhá toho, aby Ministerstvo vnitra v rámci údajně dosud neskončeného odvolacího řízení rozhodlo o zrušení více než 70 let starého výměru Krajského národního výboru v Gottwaldově ze dne 13. 6. 1949 zn. 562-12/3-VIII. Takový postup však není možný.

 

Dekretální normotvorba byla dočasné povahy, zůstala však v platnosti do současné doby v důsledku ratihabice ústavním zákonem č. 57/1946 Sb., kterým se schvalují a vyhlašují za zákon dekrety presidenta republiky (nedošlo-li v případě konkrétního dekretu k jeho změně či zrušení). V novodobé historii stvrdil platnost dekretů i Ústavní soud zejména ve svém nálezu vyhlášeném pod č. 55/1995 Sb., podle něhož byly dekrety legálním a legitimním aktem, jež konstituovaly nové právní vztahy v poválečné době. Jak ovšem z citovaného nálezu rovněž vyplývá, exilové i poválečné zákonodárství „představuje ve své podstatě dnes již uzavřený okruh problémů a otázek úzce souvisejících s válečnými událostmi a hospodářskou obnovou země. Normativní akty z této doby splnily tak svůj účel ve zmíněné bezprostředně poválečné době, z hlediska současnosti jsou již vesměs bez aktuálního významu a postrádají již nadále konstitutivní charakter […]“. Ač tedy nadále jde o platnou součást právního řádu, dekrety ze své povahy zásadně nemohou konstituovat nové právní vztahy.

 

S ohledem na povahu dekretů prezidenta republiky a dobu vydání napadeného výměru lze konstatovat, že prostředky platného práva nelze správní akty vydané na základě konfiskačního dekretu prezidenta republiky č. 108/1945 Sb. Zrušit nebo změnit. Působnost tehdy konstituovaných správních orgánů byla fakticky konzumována provedením konfiskace majetku v poválečné době. Lze doplnit, že závěr o tom, že na základě dekretální normotvorby dnes již nelze vykonávat zde svěřenou veřejnoprávní působnost, sice neplatí zcela absolutně (srov. Rozsudek Nejvyššího správního soudu č.j. Komp 2/2008-159 ze dne 31. 3. 2010, v němž soud dovodil přechod působnosti ke zrušení národní správy zavedené dle § 11 dekretu prezidenta republiky č. 5/1945 Sb.), jedná se však o výjimečné případy, kdy účinky těchto úkonů bezprostředně trvají a lze dovodit zákonný přechod působnosti na některý z orgánů veřejné správy. To však není případ dekretu prezidenta republiky č. 108/1945 Sb.

 

Nemožnost změny nebo zrušení správních konfiskačních aktů pak potvrzují rovněž některé rozsudky z oblasti restituční judikatury, v rámci které Ústavní soud opakovaně konstatoval, že „právní jistota vyžaduje, aby pravomocná rozhodnutí soudu či správního orgánu, na jejichž základě určitá osoba v poválečném období nabyla nebo pozbyla vlastnictví věci, zásadně bylo nezpochybnitelnou právní skutečností“ (nález sp. zn. III. ÚS 107/04); a dále: „Ani správní orgány ani soudy nejsou nyní […] oprávněny k přímým zásahům a k rušení pravomocných rozhodnutí z minulého období.“ (stanovisko pléna Ústavního soudu publikované pod č. 477/2005 Sb.).

 

 

Z výše uvedeného vyplývá, že dekret č. 108/1945 Sb. v současnosti nezakládá ministerstvu působnost rozhodovat o splnění podmínek pro konfiskaci podle tohoto dekretu či vést odvolací řízení proti výměrům vydaným krajskými národními výbory. Pouze v řízeních o restitučních nárocích lze případně posuzovat zákonnost výměrů o konfiskaci, případně zpochybňovat, zda tyto výměry vůbec nabyly právní moci.

 

 

Ministerstvo proto na základě výše uvedeného rozhodlo způsobem uvedeným ve výroku tohoto usnesení.

 

 

Proti tomuto usnesení lze s ohledem na § 43 odst. 2, ve spojení s § 76 odst. 5 a § 152 odst. 1 správního řádu, podat rozklad. Rozklad se podává k ministru vnitra prostřednictvím odboru legislativy a koordinace předpisů Ministerstva vnitra do 15 dnů ode dne doručení písemného vyhotovení tohoto usnesení.

 

                                                                                                             vrchní ministerský rada

                                                                                                            zástupce ředitelky odboru

 

 

Obdrží:

− JUDr. Lubomír Müller, advokát, Symfonická 1496/9, 158 00 Praha 5

***

V uvedené kauze zatím veškeré snahy zůstávají bez výsledku. V kauze „JUDr. Zdeněk Altner versus Lidový dům“, dnes Obvodní soud pro Prahu 1 odročil z důvodu návrhu žalobců a podání ústavní stížnosti. Věřme, že Ústavní soud ČR rozhodne jak ve prospěch potomků Jana A. Bati, tak potomků JUDr. Zdeňka Altnera. Jinak by ČR riskovala další mezinárodní ostudu u ESLP ve Štrasburku. JŠ

***

***

***