Děsivý případ psycholožky Mgr. Karly P., aneb když se dodržování práva stává diagnózou

Mgr. Karla P. je vystudovaná psycholožka. Ve své praxi důsledně vyžadovala dodržování zákonných limitů péče, práv pacientů a povinností zdravotnických zařízení. Na zjištěné problémy opakovaně upozorňovala své nadřízené i další odpovědné osoby, převážně písemně, elektronickou cestou. Na dodržování práva neústupně trvala. V detenční ústavu strávila devět měsíců na samotce. Evropský výbor pro zabránění mučení a nelidskému či ponižujícímu zacházení doporučuje nejvýše 14 dní – překročeno takřka 20x! V rámci téhož veřejného zasedání znalec MUDr. František Honzák, který ve svém písemném posudku ze srpna 2025 navrhoval pokračování detence, své závěry při ústním jednání najednou revidoval a konstatoval, že Mgr. Karla P. není nebezpečná sobě ani okolí. Revize vlastních znaleckých závěrů před soudem nebývá běžnou praxí. Bez přítomnosti veřejnosti a monitoringu ze strany Spolku Šalamoun, by detence mechanicky pokračovala. Mgr. Karla P. je již osm let zbavena osobní svobody v souvislosti s přečinem, jehož horní trestní sazba činí jeden rok. Případ Mgr. Karly P. není selháním medicíny. Není excesem jednotlivce. Je to selhání státu.

***

Mgr. Karla P. se na Spolek Šalamoun obrátila v době, kdy byla již několik let držena v zabezpečovací detenci, tedy v nejtvrdším ochranném opatření, jaké české trestní právo zná.

 

Mgr. Karla P. je vystudovaná psycholožka, která vykonávala odbornou praxi v krajské nemocnici. Nejde o laika ani o osobu bez orientace v právu. Naopak – velmi dobře znala jak dřívější zákon o péči o zdraví lidu, tak i současný zákon o zdravotních službách a související právní předpisy.

 

Ve své praxi důsledně vyžadovala dodržování zákonných limitů péče, práv pacientů a povinností zdravotnických zařízení. Na zjištěné problémy opakovaně upozorňovala své nadřízené i další odpovědné osoby, převážně písemně, elektronickou cestou. Na dodržování práva neústupně trvala.

 

Právě zde začíná podstata celého případu: výkon zákonných práv a povinností byl postupně interpretován jako patologické chování.

 

Výsledkem byl zásah trestního práva: zahájení trestního stíhání pro přečin nebezpečného pronásledování podle § 354 odst. 1 trestního zákoníku. Jde o přečin s horní hranicí trestní sazby do jednoho roku odnětí svobody. U osoby bez trestní minulosti je v takovém případě předvídatelně vyloučen nepodmíněný trest.

 

Přesto se tento marginální přečin stal vstupní branou k dlouhodobému zbavení osobní svobody prostřednictvím ochranných opatření, která fakticky obcházejí základní principy trestního práva – proporcionalitu a subsidiaritu.

 

V rámci trestního řízení byl vypracován znalecký posudek, který dospěl k závěru, že snaha Mgr. Karly P. domáhat se dodržování zákonných postupů ze strany nemocnice, konkrétního lékaře (údajné fyzické napadení nebylo objektivně prokázáno) a orgánů činných v trestním řízení, je projevem bludného myšlení.

 

Na základě tohoto posudku bylo rozhodnuto o uložení ochranného psychiatrického léčení v ústavní formě usnesením Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 30. 5. 2018.

 

Mgr. Karla P. odmítala předepsanou medikaci s ohledem na své odborné znalosti a zdravotní stav a své odmítnutí fundovaně zdůvodňovala kontraindikacemi. Tento postup je přitom v souladu s právem pacienta na informovaný souhlas i odmítnutí zdravotní péče.

 

Namísto respektování těchto práv byla její odborná kritika interpretována jako další důkaz poruchy. Následovalo přesouvání mezi psychiatrickými zařízeními, až došlo k zásadnímu zlomu – návrhu na přeměnu ochranného léčení v zabezpečovací detenci, údajně proto, že léčba neplní svůj účel.

Rozhodnutí o přeměně ochranného léčení na zabezpečovací detenci nabylo právní moci v prosinci 2022 a Mgr. Karla P. byla po čtyřech letech ústavní léčby převezena do detenčního zařízení v Brně.

 

Na podzim roku 2025 se po třech letech pobytu v detenci obrátila na Spolek Šalamoun. Naši zástupci ji navštívili v detenčním zařízení. Setkali se s klidnou, křehkou ženou, která svůj případ popsala věcně, odborně a bez známek psychotické dezorganizace.

 

Příslušný vychovatel detenčního zařízení potvrdil, že je bezproblémová, pomáhá ostatním pacientům, pracuje na zahradě, jezdí na víkendy domů a nikdy nedošlo k žádnému incidentu.

 

Navzdory mimořádně nepříznivým klimatickým podmínkám dne 13. 1. 2026 se zástupci Spolku Šalamoun dostavili k veřejnému zasedání Městského soudu v Brně ve věci prodloužení detence.

 

Mgr. Karla P. zde uvedla skutečnost, která zásadním způsobem mění optiku celého případu: po přijetí do detenčního ústavu strávila devět měsíců (slovy devět měsíců) na samotce. Evropský výbor pro zabránění mučení a nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání přitom dlouhodobě doporučuje maximální délku samovazby v řádu dnů, nejvýše 14 dní.

 

Dále uvedla, že v detenci mohla otevřít či zavřít okno pouze na pokyn, uklidit celu pouze na pokyn a zejména že jí byl omezován přístup k pitné vodě.

 

Tyto skutečnosti již nespadají do oblasti medicíny ani ochranného opatření, ale nepochybně vstupují do trestně právní roviny a vyvolávají vážné podezření ze spáchání trestných činů ze strany osob, které se na takovém zacházení podílely.

 

V rámci téhož veřejného zasedání znalec MUDr. František Honzák, který ve svém písemném posudku ze srpna 2025 navrhoval pokračování detence, své závěry při ústním jednání najednou revidoval a konstatoval, že Mgr. Karla P. není nebezpečná sobě ani okolí.

 

Jak odborná veřejnost ví, revize vlastních znaleckých závěrů před soudem nebývá běžnou praxí. Jsme přesvědčeni, že bez přítomnosti veřejnosti a monitoringu ze strany Spolku Šalamoun by detence mechanicky pokračovala.

 

Mgr. Karla P. je tak již osm let zbavena osobní svobody, a to v souvislosti s přečinem, jehož horní trestní sazba činí jeden rok.

 

Případ Mgr. Karly P. není selháním medicíny. Není excesem jednotlivce. Je to selhání státu. Vítejte v právním státě. Celý článek>

***
Justiční sexuální skandál: příběh o moci, strachu a 90 podpisech

Vlastně se nelze vyhnout úvaze, že se spiknutí u ostravského krajského soudu opravdu odehrálo. Buď se desítky žen semkly, aby se soudce zbavily. Sice chybí motiv, ale připusťme to. Anebo se spiklo nejbližší pracovní okolí soudce Budína, aby jej ochránilo a případ ututlalo. Osobně bych si vsadil na druhou variantu.

P.S.

Nepřekvapuje, že veřejnoprávní média o této kauze mlčí, ani to, že soudy odmítají odpovědět na elementární otázky dle zákona o informacích č. 106. Porušují tak flagrantně i tento zákon. Mají co skrývat. Přeci nebudou poskytovat veřejnosti informace a důkazy o svém zločinném jednání, riskovat žalobu a své odsouzení. 
JŠ