Vaše hlášení o transparentnosti, svobodě tisku nebo korporátním a politickém vlivu pomáhá zajistit spravedlivý právní systém a rovnost pro všechny před zákonem.
Závěr pro náš případ je, že stát se nikdy obdarovaným nestal, mohl by se stát nejvýš vlastníkem bitcoinů propadlých jako výtěžek z trestné činnosti, ale nemá, jak se držby ujmout.
Za informace uvedené na této stránce nese plnou odpovědnost autor textu. European Justice Organization z.s. poskytuje pouze publikační účet pro nezávislé novináře a nenese odpovědnost za obsah ani za uvedené zdroje.
Pro rozehřátí, před ponorem do digitální thematiky, si zkusme představit situaci, že lupič vykrade čerpací stanici, vybere pokladnu a ve večerce si za výtěžek lupu koupí láhev vína. Právně se (v případě prodávajícího, tedy!) jedná o příklad jednání v dobré víře a čerpadlář se proto po večerkáři nemůže domáhat vrácení lupičovy útraty, protože tomu brání ustanovení § 1041 odst. 2 ObčZ. Jinak by tomu arci bylo, kdyby šlo o dvě bensinky na protějších stranách dálnice, a čerpadlář na straně, kde se nákup odehrál, loupež viděl. V tom případě by nemohl o původu peněz nic netušit a musel by je svému kolegovi vydat.
Proč to ale píšeme v souvislosti s Velkou bitcoinovou kausou?
Protože právě to pokládáme, na rozdíl od dobře placených (resp. přeplacených) expertů na vyšetření kausy, za její naprosto stěžejní aspekt. Stát nemohl netušit, že původ kryptooběživa není neposkvrněný, takže se nikdy nestal skutečným vlastníkem domnělého daru. O platné darování zde nikdy nešlo, což naznal David Uhlíř, a toto naznav, byl státem svého pověření okamžitě decentně zbaven (resignoval tzv. z vlastního rozhodnutí).
Platně se držby bitcoinů ovšem neujali ani ti, kteří je se státem směnili za peníze. Ti nemají nárok na to, aby jim byly kradené bitcoiny vyměněny za čisté, jak různí theoretici mediálně naznačovali, protože povaha kryptoměny sice umožňuje dohledat transakce v blockchainu, ale ten eviduje pouze fakticitu určité transakce (účet z, účet na a částku), nikoli, že by se transakce odehrála s jednou konkrétní, identifikovatelnou kryptomincí. Tak bitcoin nefunguje.
Další problém je, že nelze nikoho fakticky přinutit k vydání určité částky v kryptoměně, tedy aby ze své peněženky na jinou peněženku daný kryptoobnos poslal. Lze ho k tomu nutit pouze ukládáním pokut, případně to za něj může učinit – ze své peněženky – jiná osoba a dožadovat se za to náhrady, avšak distribuovaná podstata bitcoinu brání tomu, aby převod uskutečnil centrální správce kryptoměny, světová bitcoinová kryptobanka, protože nikdo takový z principu neexistuje.
Závěr pro náš případ je, že stát se nikdy obdarovaným nestal, mohl by se stát nejvýš vlastníkem bitcoinů propadlých jako výtěžek z trestné činnosti, arci to byl mu bylo platné, řečeno noblesním jazykem ministryně Decroix, jako mrtvému zimník, jednoduše proto, že nemá, jak se držby ujmout.
Každý Váš příspěvek nejen pomáhá financovat naši práci, ale také podporuje šíření těchto informací, aby se dostaly k co nejvíce lidem. Společně tak můžeme zajistit odpovědnost a spravedlnost, aby pravda nezůstala skrytá. Děkujeme za Vaši podporu!