Vaše hlášení o transparentnosti, svobodě tisku nebo korporátním a politickém vlivu pomáhá zajistit spravedlivý právní systém a rovnost pro všechny před zákonem.
Detail článku
Churchill se vrátil do Oválné pracovny Bílého domu. Postoj k jeho odkazu příznačně symbolizuje dnešní dobu
Winston Churchill 4. 6. 1940: „Na tomto boji závisí přežití křesťanské civilizace... Pokud zklameme, pak se celý svět zřítí do propasti nového temného středověku, o to hrozivějšího a nejspíš i delšího, protože v něm bude žhnout světlo zvrácené vědy.“
Za informace uvedené na této stránce nese plnou odpovědnost autor textu. European Justice Organization z.s. poskytuje pouze publikační účet pro nezávislé novináře a nenese odpovědnost za obsah ani za uvedené zdroje.
Churchill například v roli kancléře pokladu (ministra financí) v reakci na Keynesovu výzvu ke značnému navyšování peněžní zásoby výstižně prohlásil: „Nafukovat nabídku vlastní měny s cílem vytvořit hektickou expanzi negarantovanou a nepodloženou skutečnými fakty způsobí široce rozšířenou mizerii.“ - Americký prezident Joe Biden nechal odstranit jeho bystu z Oválné pracovny Bílého domu. Donald Trump po svém znovuzvolení prohlásil, že jedna z prvních věcí, kterou udělá po svém návratu do Oválné pracovny, bude vrácení Churchillovy busty zpět na její místo. A hned to udělal. Celý článek>
*** V projevu ze 4. června 1940 definoval smysl britského vzdoru: „Na tomto boji závisí přežití křesťanské civilizace... Pokud zklameme, pak se celý svět zřítí do propasti nového temného středověku, o to hrozivějšího a nejspíš i delšího, protože v něm bude žhnout světlo zvrácené vědy.“
Když v červnu 1941 Němci napadli Sovětský svaz, řekl: „Kdyby Hitler vtrhl do pekla, pronesl bych v Dolní sněmovně přinejmenším příznivou zmínku o ďáblovi.“ A takto píše v pamětech o spojenectví s Josifem Stalinem: „Je pravda, že ruský vstup do války oslabil německé letecké útoky na Velkou Británii a snížil hrozbu invaze. Naproti tomu nám vnutil ty nejtěžší oběti a odčerpání zdrojů… Ani v nejmenším nezpochybňuji závěr, že ruský odpor zlomil moc německých vojsk a zasadil smrtelnou ránu životní energii německého státu, který historie určitě potvrdí, považuji přesto za správné ujasnit, že Rusko více než rok poté, co bylo vtaženo do války, pro nás v našich úvahách znamenalo břemeno, a nikoli pomoc.“
V mezidobí psal válečné paměti, za něž dostal v roce 1953 Nobelovu cenu. České vydání z roku 1995 uzavírá slavný projev z Fultonu. Najdeme v něm varování před komunistickou tyranií, která nakazila střední Evropu, ale nenajdeme v něm nenávist k Rusku či vybízení k dalšímu válečnému konfliktu.
Churchill měl už v roce 1946 odpověď na dnešní laciné historické paralely: „V železné oponě, která se táhne napříč Evropou, vidíme důvody k obavám… Odmítám však představu, že nová válka je nevyhnutelná, o to více, že bezprostředně hrozí. A právě pro tuto jistotu, že náš osud stále ještě spočívá v našich vlastních rukou a že máme sílu zachránit budoucnost, pociťuji povinnost pozvednout svůj hlas. Nevěřím, že Sovětský svaz touží po válce. Touží jen po plodech války a po neomezeném šíření vlastní moci a ideologie...“
A pokračoval: „Až do roku 1933 a dokonce i 1935 mohlo být Německo před strašným osudem, jaký je čekal, zachráněno... Ale nikdo nedbal varování, a tak jsme byli jeden po druhém postupně vtaženi do strašného víru událostí. Za žádnou cenu nesmíme dopustit, aby se totéž znovu opakovalo. A toho lze nyní dosáhnout jen upřímným a povšechným dorozuměním s Ruskem… Budeme-li vystupovat s vědomím klidné a střízlivé síly, která netouží po cizím území ani bohatství a nepokouší se svévolně ovládat lidské myšlení, cesty k budoucnosti zůstanou volné po všechna další staletí.“
A v „mravním naučení“ ve svých nobelisty oceněných pamětech shrnul: „Ve válce: rozhodnost. Po porážce: vzdor. Po vítězství: velkomyslnost. V míru: dobrá vůle.“Celý článek>
***
Jim: „Myslím, že teď, když jsi dospěl do studentských let, by ses měl konečně něco naučit o ideálech. Je na čase, abys zapomněl na svou sobeckou hamižnost a trochu se zamyslel nad svou společenskou odpovědností, protože mám za to, že všechny ty miliony, které jednou zdědíš, nejsou určeny ke tvé osobní potěše, nýbrž ti budou svěřeny, abys je užil v zájmu chudých a sociálně nezvýhodněných, protože si myslím, že člověk, který si toto neuvědomuje, je tím vůbec nejnemravnějším typem lidské bytosti“.
Na to Francisco vlídně odpověděl: “Jamesi, měl bys vědět, že se nesluší vnucovat druhým nevyžádané názory. Jinak hrozí, že tě tvoji posluchači neušetří citelného zahanbení, až ti dají najevo, jakou pro ně tvé názory mají cenu“. Dagny: „Je na světě hodně lidí jako Jim?“. Francisco se zasmál: „Spousta“.„Tebe to netrápí?“ „Ne, nemusím se s nimi stýkat. Proč se na to ptáš?“ „Protože si myslím, že jsou svým způsobem nebezpeční… Nevím…“ Z knihy Ayn Randové ATLASOVA VZPOURA (str. 103). JŠ
