Vaše hlášení o transparentnosti, svobodě tisku nebo korporátním a politickém vlivu pomáhá zajistit spravedlivý právní systém a rovnost pro všechny před zákonem.
Tento stát je řízen, či ovládán organizovaným zločinem. Jak jinak nazvat systém, který systematicky a zcela beztrestně vykrádá veřejné finance a zadlužuje veřejné rozpočty. Onen tak zvaný státní dluh je pouze číselným vyjádření rozkradených peněz.
Za informace uvedené na této stránce nese plnou odpovědnost autor textu. European Justice Organization z.s. poskytuje pouze publikační účet pro nezávislé novináře a nenese odpovědnost za obsah ani za uvedené zdroje.
Dnes vyšel v MF DNES můj poslední rozhovor na téma - státem organizovaná hospodářská (dotační) kriminalita. Zítra by měl být v elektronické verzi, tak ho sem nesdílím v plném znění. Vzhledem k tomu, že v původním textu došlo k určitým škrtům sem dávám plnou, nezkrácenou verzi.
iDNES: Je tedy podle vás konec boje nebo vidíte ještě nějakou šanci na zvrat?
Konec boje? Zatím ano. Zvrat by byl možný pouze v případě, že by byla poslanecká vůle upravit zákony tak, aby byla stání správa povinna nahrazovat škody vzniklé jejich protizákonnou činností. Už se totiž nebavíme o jedné zkrachovalé tiskárně ale o systematickém vykrádání veřejných financí pomocí protizákonně poskytovaných dotací. Taková vůle ale není jak mezi poslanci, kteří se státních byrokratů doslova bojí, tak ani mezi vysokými státními úředníky, kteří se do svých vysokých funkcí dostali díky výsledkům voleb. Nejde o kariérní byrokraty. Pokud nedojde k takovýmto změnám v legislativě, mohou byrokrati dál porušovat zákony, aniž by úřadům nebo jim osobně hrozil jakýkoliv postih. Nad státní byrokracií navíc drží ochranou ruku česká „nezávislá“ justice, která nepřipustí jakýkoliv výsledek soudních sporů, který by byl pro byrokracii nepříznivý.
iDNES: Skutečně jste věřil, že máte šanci celou tu mašinérii porazit? Mluvili jsme o tom, že váš úspěch by pro stát znamenal vážné problémy.
Kdybych to nezkusil, nepodal žalobu a nedotáhl to až k Ústavnímu soudu, který rozhodl tím nejhorším, v podstatě skandálním rozhodnutím, do smrti bych si to vyčítal. Bral bych to jako své osobní selhání. Mělo by být povinností každého člověka, či podnikatele, bojovat za svá práva.
Problém je, že naprostá většina občanů, včetně podnikatelů, má takový strach z nějaké, i třeba jen hypotetické pomsty byrokratů, že se o nic raději ani nepokusí. Prostě sklopí uši, pokrčí rameny, zdůvodní si to tak, že s tím nejde nic dělat a jdou od válu.
Když se pak proti státní moci postaví jeden Fryč, z tisíců podobně postižených, okradených, byrokrati si z toho nedělají vůbec nic. Klidně vám, mezi čtyřma očima, přiznají, že porušují zákony. Ale v druhé větě vám řeknou, že jim to nikdy nedokážete. Velmi dobře totiž vědí, že soudy nepřipustí žádné důkazy. Nepřipustí řádné soudní projednání. A je úplně jedno, jak nesmyslná zdůvodnění ve svých rozhodnutích použijí.
iDNES: Měl jste někdy pocit, že jste blízko, že je skutečná šance?
Na toto není snadná odpověď. Po tom, co jsem byl vyveden z do té doby mé vlastní firmy mi trvalo několik měsíců, než jsem se z toho dokázal oklepat a začalo mi to trochu myslet. To byla hodně těžká doba. Tehdy jsem se rozhodl, že do té války se státem půjdu. Že si to svinstvo nesmím nechat líbit.
Začal jsem dávat dohromady dokumenty, jak funguje systém dotace a studovat zákony. Nebudu vzpomínat kolik advokátních kanceláří jsem oslovil a kolik stejně postižených polygrafických podnikatelů jsem přesvědčoval, aby to udělali také. Ta věc byla totiž zcela jasná. Stát porušuje zákony, což vede k bankrotům firem.
Díky rozhovoru, který jsme spolu dělali koncem roku 2016, se mi ozval Mgr. Roman Kříž. Právník s velkou erudicí. Neřekl si o stotisícovou zálohu jako ti ostatní, ale začal velmi usilovně pracovat. Hlavně díky jeho práci jsme dali dohromady naprosto neprůstřelnou žalobu. Obsahovala nejenom důkazy o protizákonných jednáních úředníků Ministerstva průmyslu a obchodu, ale také celou řadu zahraničních soudních rozhodnutí v obdobných případech. Tato soudní rozhodnutí nám dávala jednoznačně za pravdu.
Tehdy jsem si opravdu myslel, že je šance. Že soudy nemohou rozhodnout v rozporu s platnými zákony. Jak se později ukázalo, mohou. Včetně toho hrdě nazývaného Ústavním.
iDNES: Co vás naopak nejvíce sráželo? Chování úředníků nebo politiků?
Nebylo to jednání, spíš nejednání a naprosté ignorantství. Snad nejhorší, což mne vždy na pár dnů srazilo do totální deprese, bylo číst zdůvodnění zamítavých soudních rozhodnutí. To bylo fakt něco naprosto šíleného. Z toho na hony čišelo, jak nemají vůbec žádné racionální, logické, zákonu odpovídající důvody pro svá rozhodnutí a tak, systémem Ctrl. C, Ctrl V odněkud něco zkopírují a fláknou to tam. Je zcela lhostejné, že to s daným problémem nemá vůbec ale opravdu vůbec nic společného. A to včetně Ústavního soudu ČR, který mou Ústavní stížnost odmítl se zdůvodněním, že nemám aktivní legitimaci k tomu, abych žaloval stát o náhradu škody, kterou mi stát způsobil. Toto je dáno tím, že soudci jsou za svá rozhodnutí, ať jsou sebenesmyslnější, naprosto nepostižitelní.
Úředníci, to je zvláštní, zcela neprůstřelný živočišný druh. Na ně mluvíte a díváte se při tom do zcela prázdných oči, nechápavých, či spíš chápat odmítajících obličejů. Arogance, ignorantství, jistota naprosté nedotknutelnosti. Oni vědí, že jim nemůžete zkřivit ani vlas. Takže jim to je naprosto jedno.
Politici, tedy ti, co se tak rádi a hrdě nazývají politiky, to je kapitola sama pro sebe.
Jednal, či mluvil jsem v průběhu posledních deseti let s mnoha. Nikdo z nich nehnul ani prstem. Nebudu se vracet k těm, kteří už v politice nejsou. Několikrát jsem jednal s pardubickým poslancem za ANO, Martinem Kolovratníkem. Od okamžiku, kdy mu jeden ministerský úředník vysvětlil, že oni mají na věc jiný názor, přešel do role „mrtvého brouka“. Po instalaci současné sněmovny, v prosinci 2025, jsem si řekl, že oslovím hlavně nově zvolené, tzv. pravicové poslance. Často plamenně hovořící v médiích. Ze, zhruba stovky, přímo dopisem oslovených poslanců, se mi ozvali – DVA. Filip Turek z Motoristů, který mi napsal, že by se se mnou chtěl sejít a že se mi ozve vedoucí jeho kanceláře. Tím to skončilo. Druhým byl poslanec za PRO/Svobodné, Libor Vondráček. Ten mi sám volal. Hovor trval zhruba tři čtvrtě hodiny. Domluvili jsme se, že se sejdeme. Také se měl sejít s Mgr. Křížem, se kterým se osobně znají. Nestalo se ani jedno ani druhé. Asi mu někdo vysvětlil, že je, pro jeho politickou kariéru, lepší do toho nestrkat prsty. Předseda PSP ČR, Tomio Okamura, mi neodpověděl ani na jeden z dopisů, které jsem mu poslal.
iDNES: Jaký máte z celé anabáze nyní pocit?
Pocit naprostého zmaru a znechucení fungováním tohoto státu. Díky tomu, že jsem musel jít opravdu do hloubky vidím, že je tento stát de-facto řízen, či ovládán organizovaným zločinem. Jak jinak nazvat systém, který systematicky a zcela beztrestně vykrádá veřejné finance a zadlužuje veřejné rozpočty. Onen tak zvaný státní dluh je pouze číselným vyjádření rozkradených peněz.
iDNES: Žijeme podle vás v právním státě?
Rozhodně ne. Ani omylem. Právní stát je úplně stejná iluze jako nezávislost justice nebo nezávislost médií veřejné služby. V právním státě si musí být před zákonem všichni rovni. Povinnost dodržovat zákony musí tedy platit, a to především, i pro státní správu. A soudci musí rozhodovat podle zákonů, a ne loajality ke státním úředníkům a nějaké ideologie.
iDNES: Existuje nějaký politik nebo instituce, která vám alespoň trochu reálně pomohla?
Ne. Vůbec nikdo. Jak už jsem řekl, politici mají ze státních úředníků doslova strach. Potřebují jejich ochotu, aby splnili alespoň některé ze svých slibů. Před několika lety jsme s Romanem Křížem jeli za současným náměstkem ministra spravedlnosti pro legislativu, JUDr. Zdeňkem Koudelkou. Tehdy nám dal za pravdu v tom, co tvrdíme, ale podotkl, že bude těžké to prosadit. Když byl jmenován náměstkem, řekl jsem si že ten by s tím možná, jako erudovaný právník a náměstek pro legislativu, dokázal něco udělat. K tomu, aby stát musel napravovat způsobené škody je totiž třeba udělat změnu v zákoně 143/2001 Sb. o ochraně hospodářské soutěže. Který státu nepovoluje poskytovat dotace, ale neukládá mu vůbec žádný postih při jeho nedodržování. Napsal jsem mu dopis, ve kterém jsem ho požádal o jednání. Odmítl se se mnou sejít.
Policie i Státní zastupitelství jsou součástí systému.
Proti státní správě nehnou ani prstem, pokud nedostanou tak zvaně politickou objednávku. A tu já jim dát nemohu. Já jsem podával pouze trestní oznámení, kterým se nikdo nevěnoval.
iDNES: Jaká je nyní situace v tiskařství v ČR? Stále se takové dotace rozdávají?
Upřímně, nevím. A je mi to už jedno. Jsem ale přesvědčen, že MPO dál rozděluje dotace v rozporu se zákonem, a to bez ohledu do jakého oboru.
iDNES: Jak bude vypadat další váš život?
Úplně na rovinu a bez nejmenší nadsázky. Stát mne „osvobodil“ od veškerého majetku. Nejenom, že mne připravil o firmu. Díky tomu jsem přišel o veškeré úspory, důchodové připojištění, životní pojistku, musel jsem se zbavit všeho, co se dalo prodat, abych uhradil závazky tiskárny, za které jsem osobně ručil. Dokonce, díky jednomu soudnímu podrazu, jsem byl odsouzen ke splácení podílu na dluhu, vůči Komerční bance, za svého bývalého společníka.
Žiju z nezabavitelné části starobního důchodu. Z čehož se v této zemi žít opravdu nedá. Moje životní perspektiva je tedy poměrně chmurná. A tak jsem si řekl, když už mám být bezdomovcem, tak ať to má úroveň. Někde, kde je teplo a – levno. A kde je svět ještě normální. Navíc, další zimu bych tady asi nepřežil. Nechci dál konzumovat antidepresiva a prášky na spaní. Od brzkého rána se těšit na večer, kdy se nacpu prášky a půjdu spát. Ale navenek se tvářit, že je všechno vlastně ok. To je psychicky hodně vysilující. A tak v říjnu opustím byt a pár osobních věcí uložím v krabicích do skladu. To, co potřebuji k životu naložím na motorku a odjedu do Severní Afriky. Do oblasti Maghrebu. Tam mi nezabavitelná část důchodu bude snad stačit k životu. Budu putovat po Národních parcích a oázových městech Tuniska, Alžírska a Maroka, spát ve stanu, jídlo kupovat na trzích, poznávat život Tuaregů a Berberů, fotit, filmovat a psát. A také přemýšlet. Nebudu sledovat co se děje tady. Co bude, až se vrátím, někdy v polovině příštího roku, do tohoto Údolí stínů, teď vůbec neřeším.
iDNES: Nelitujete promarněných let a peněz v nakonec marném boji?
Určitě ne. Nemohu litovat něčeho, co mi přinesl osud. Ty roky rozhodně nebyly promarněné. Za prvé, jak mi řekla psychiatrička, která mne dávala dohromady, díky tomu boji jsem se nezbláznil. Neskončil v protialkoholní léčebně nebo s kulkou v hlavě. Měl jsem cíl, za kterým jsem šel. Chtěl jsem ten boj vyhrát. A to mne nutilo přemýšlet, studovat, hledat řešení. Musíme mít cíle. Nemáme-li cíle, vize a nejsme-li ochotni za nimi jít, jsme v podstatě zbyteční. Nežijeme. Jenom přežíváme. Zároveň, protože jsem tvůrčí člověk, jsem napsal a vytvořil několik myslím povedených knížek, které sice nepřinesly nějaký výrazný finanční efekt, to u nás nejde, jsme příliš malá zem, ale hodně lidem udělaly radost a mně pomohly.
Tato doba mi zcela změnila hodnotový žebříček a přinesla poznání, že nejzákeřnější podrazy na vás udělají lidé, které považujete za své přátele. V byznysu přátelství neexistují. Existují pouze obchodní spojenectví a zájmy.
Spoléhat na to, že naši volení zástupci hájí naše zájmy je naprostá naivita. Iluze. Jsou to vesměs ti největší pokrytci a žvanilové.
Neberu to jako prohru. Beru to jako poznání, že u nás vládne pevné spojení státní správy, justičního systému a organizovaného zločinu. Protože co jiného, než organizovaný zločin, je beztrestné vykrádání veřejných peněz, poskytováním protizákonných dotací.
A pro toto všechno odsud musím pryč. Už se vidím, jak někde v Tamanrassetu nebo Djanetu, to jsou oázová města uprostřed Sahary, chodím po tržišti, pozoruji a fotím lidi a pak sedím na rozkládacím křesílku v kempu, s mátovým čajem, a s notebookem v klíně píši své zážitky, třídím fotky, střihám videa a pokračuji v psaní svých pamětí. Opravdu jen málo kdo žije tak pestrý život, plný zvratů a změn jako já. Těchto posledních deset let v nich bude mít významné místo.
Pokud se vrátím, třeba spolu uděláme další rozhovor. Na nějaké příjemnější téma. Určitě bude co vyprávět.
Bývalý podnikatel se roky snažil doložit, že mu jeho byznys rozvrátily evropské dotace. Stěžoval si na to, že stát neprávem směřoval peníze do okresů s vyšší nezaměstnaností, aby ji snížil. Tím pádem třeba tiskárna z Litomyšle, která spadá pod okres Svitavy, dostala desítky milionů, a ti, kteří měli sídlo na Pardubicku, nic. Přitom třeba v tiskařství všichni bojují na jednom trhu a ten je většinově v Praze.
Dr. Chaloupková upozornila A. Babiše písemně na zneužívání jeho jména ve vízových žádostech osob, které byly velmi podezřelé, nesplňovaly základní požadavky pro vydání víz a česká víza zneužily k cestě do Francie. Věřila, že o tom neví. ***
„Kdyby to bylo sebelepší, jak je to vedle hnijícího, jen těžko se udrží. Jak začne něco jednou plesnivět, je zle. Musí se s tím pryč, než zplesniví vše.“
„Dodržování systému musí být vždy pro lidi výhodnější než jeho porušování, jinak nemá smysl.“
„Odpovědnost všech za všechno je odpovědnost nikoho na nic. Veďte lidi k osobní odpovědnosti.“
„Pravidla mají sloužit lidem, ne lidé pravidlům.“
„V době nejistot tvořte jistotu.“
„Co ztrácí pozornost, začne většinou růst divokým způsobem, nebo krniví. A s lidmi to není příliš jiné, kdo nevěnuje svým spolupracovníkům pozornost, až pozdě lituje, že mu zakrněli tak, že již není možno napravit ničeho, včetně armády úředníků.“
„Spravedlnost a rovnost činí člověku dobré jméno. Dobré jméno je více než peníze, více než postavení.“
Tomáš Baťa
Podpořte nezávislé vyšetřování a sdílení pravdy
Každý Váš příspěvek nejen pomáhá financovat naši práci, ale také podporuje šíření těchto informací, aby se dostaly k co nejvíce lidem. Společně tak můžeme zajistit odpovědnost a spravedlnost, aby pravda nezůstala skrytá. Děkujeme za Vaši podporu!
