22.5.2025: Výbušné svědectví bývalé české konzulky v Maroku dr. Jany Chaloupkové

Aktualizováno 28.5.2025: Dr. Damjan Prelovšek 19.5.2025: VÝZVA Janu Lipavskému, Vítu Rakušanovi, Radku Rubešovi a Jindřichu Fryčovi
***
Na tomto ODKAZE si můžete poslechnout rozhovor bývalého královského důstojníka Maroka pana Abdelilah Issou s bývalou diplomatkou dr. Janou Chaloupkovou ve francouzštině ze dne 22.5.2025. Momentálně žije ve Španělsku, kde obdržel politický asyl. Bojoval proti korupci a pašování drog. Video už má 180 komentářů a přes 11 000 shlédnutí. Níže český překlad, ne doslovný. MZV ji za 6 let od roku 2019 postavilo 4x mimo službu a 2x vyhodilo. Za nezákonné ukončení služebního poměru v roce 2021 ji přiznalo škodu 300 Kč – NEJEDENÁ SE O PŘEKLEP – po 30ti letech skvělé práce pro Českou republiku! 
***
Dobrý večer všem. Dnes máme velké potěšení přivítat paní Janu Chaloupkovou, bývalou českou diplomatku a zároveň exkonzulku na velvyslanectví České republiky v Maroku od roku 2018 do roku 2019. Během své mise v Maroku byla svědkem poměrně znepokojivé skutečnosti spojené s marockou sítí obchodování s lidmi. Dnes je tu s námi, aby se podělila o své svědectví.  Vítám vás, Jano, a děkuji, že jste přijala mé pozvání. 

Děkuji také za pozvání a přeji příjemný večer. 

Ano, od roku 1993 jsem pracovala na Ministerstvu zahraničních věcí ČR a působila jsem také na českých zastupitelských úřadech v zahraničí, například v Thajsku, na Filipínách, v Jižní Koreji, v Brazílii a naposledy v Maroku. Snažila jsem se dělat maximum pro dobrou reprezentaci České republiky a také Evropské unie, když jsme se stali jejím členem. Obdržela jsem také několik vyznamenání zejména během svého pobytu v Jižní Koreji. Studovala jsem mnoho jazyků, snažila jsem se vždy pracovat na svém profilu, abych dělala co nejlepší práci pro svou zemi, pro české občany, pro nás všechny. 

Ano, k dnešnímu dni jsem vydala 11 knih. Psala jsem hlavně o zemích, kde jsem pracovala, cestopisy i příběhy o lásce. Snažila jsem se přiblížit tradice zemí, život lidí, život žen, kde jsem pracovala. Také jsem dělala fotoknihy s kolegou, který je slovinským diplomatem, bývalým slovinským velvyslancem v Praze, panem Prelovšekem, který se mnou také připravoval výstavy svých fotografií v Maroku. Vyšlo mi možná více než 500 článků k dnešnímu dni. Psaní je můj koníček. 

Ne všechny jsou vydány v češtině. Existuje jedna, která byla přeložena do angličtiny. Je to malý příběh, trochu jako pohádka pro děti, příběh o dívce, která cestuje ostrovem Taiwan. Je to trochu milostný příběh. 

Ah, a opomněla jsem, že jsme také vydali s panem Prelovšekem knihu, která je v češtině a ve francouzštině. Je o Maroku, protože rok 2019 byl rokem 60 let vztahů mezi Českou republikou a Marokem. Tuto knížku jsme udělali jako symbol dobrých vztahů a přátelství mezi našimi dvěma zeměmi. A polovina fotek je z Maroka a polovina je z České republiky. Fotografie jsme pořizovali společně s panem Prelovšekem. Udělali jsme to jako nekomerční projekt, jen tak na památku tohoto krásného roku a 60 let výročí. 

Měla jsem na starosti různé agendy, samozřejmě politiku, bilaterální vztahy, spolupráci s ostatními velvyslanectvími Evropské unie, také kulturní oblast - jak jsem zmiňovala například 60. výročí. Starala jsem se o konzulární agendu, například pomoc českým občanům v nouzi, českým turistům, víza a mnoho dalších věcí na ambasádě. 

Ano, protože ambasáda byla trochu malá. Byli tam jen tři diplomaté: velvyslanec, já a obchodní atašé. Takže ten druhý člověk (zástupce velvyslance) má hodně práce a je velmi zaneprázdněný. Je to ale práce velmi zajímavá a příjemná, protože děláte spoustu různých věcí. Neustále pracujete s lidmi. Tuto práci mám opravdu ráda, navíc se toho víc naučíte. 

Bylo to období dobrých vztahů s Marokem pro nás, pro Českou republiku i pro Evropskou unii. Dělali jsme spolu spoustu aktivit. Snažili jsme se navázat vztahy ve všech oblastech. Maroko jsem vnímala jako strategickou zemi, strategického partnera pro celou Evropskou unii, což bylo velmi důležité. 

Co vás vedlo k tomu, že jste se začala zajímat o tuto problematiku - obchodování s lidmi  nebo to byl náhodný objev? 

Prakticky je to součást práce každého konzula, tedy osoby, která rozhoduje o Schengenských vízech, jež se udělují pro krátkodobé pobyty do 90 dnů v schengenském prostoru. Samozřejmě existují i žadatelé, kteří nejsou korektní a kteří nechtějí využít víza za dobrým účelem. Proto je na místě opatrnost s cílem ochrany vnější hranice Evropské unie. Takže musíme pečlivě hodnotit žádosti o víza a zároveň musíme být objektivní, abychom žadatele omylem nepoškodili.

Ano. Normálně musí žadatelé podat žádost o vízum na velvyslanectví sami. Připravují si dokumenty a musí odpovídat na otázky během pohovoru. Ale v Rabatu to byla skupinová činnost, protože tu byl vždy zprostředkující člověk, který přišel s žadateli. Připravoval jim dokumenty, doprovázel je a prakticky vše kontroloval. To je jedna věc, která je nepřípustná, protože je zakázáno zasahovat do vízového procesu. Každý žadatel si musí všechno připravit sám. Maximálně může např. zplnomocnit cestovní kancelář, aby mu připravila rezervaci hotelu, letenek apod. Ale to je za malou tomu odpovídající odměnu.  Nelze dělat byznys s vízy a získávat spoustu peněz za to, že někomu zařídíte vízum. Zařídí se třeba vízum do určité země s cílem turistiky, ale ve skutečnosti je využito do jiné země, třeba do Francie, Německa či Itálie a ještě za jiným účelem. To není možné, to je nezákonné. 

Bylo několik případů. První, který byl nejzávažnější, to byl Francomaročan. Nemám moc informací o té síti, nejsem policistka, pouze konzulka. O všem jsme informovali coby whistlebloweři MZV ČR v červnu 2019 spolu s panem Damjanem Prelovšekem, který se mnou spolupracoval na kulturních projektech pro velvyslanectví. Byl v té době v Maroku a připravovali jsme jeho výstavu fotografií Pražského hradu, expozici fotografií architektury Visegrádu a zmíněnou fotoknihu. Na kulturní aktivity oslavující 60 let vztahů ČR – Maroko získal p. Prelovšek technickou podporu i malý grant od Královského paláce v Rabatu.Časem ale už necítil podporu velvyslance pro své kulturní aktivity a lidem z Královského paláce se o tom zmínil. Oni se pak rozhovořili o zprostředkovatelské osobě. Získala jsem takto ještě více informací o aktivitách, které nebyly správné a nebyly v souladu se zákonem. 

Je to téměř vždy stejný příběh. Žadatelé nepředloží doklady, jak požaduje Schengenský kodex, který nám říká, že mají předložit například bankovní účet, mít zaměstnání, rezervaci hotelu a letenky, často jsou tyto doklady neplatné atd. Tito žadatelé nemají peníze, práci, vzdělání, neumějí číst ani psát, neumějí francouzsky a nemají žádnou představu o Praze a České republice, kterou by měli údajně navštívit. Toto nejsou turisté do Prahy. Turista ví něco o tom, kam jede, zná program atd. Pak je tu ještě aktivita člověka, který je doprovází. Tu je třeba prověřit. Informace jsem získala např. z Královského paláce skrze p. Prelovšeka,  ale i od dalších kontaktů. Marocké úřady proti tomuto člověku nijak nezakročily. Asi to bylo pro ně velmi citlivé.  Stala jsem se obětí tohoto případu, protože jsem učinila whistleblowerské oznámení o těchto aktivitách v červnu 2019 společně s panem Prelovšekem.  On mi pomáhal získávat informace pro oznámení podezření na protiprávní aktivity. Byli jsme za to postiženi, místo chráněni. Na ochranu oznamovatelů existuje směrnice Evropské unie. Nyní je i zákon platný v České republice. Je to nelogické, když chceme mít diplomaty, kteří pracují podle zákona a respektují je.  Pokud někdo dodržuje právo své země a EU, neměl by být zničen. Po mém oznámení jsem byla odvolána zpět do Prahy a prakticky jsem přišla o práci. Bojuji o svou práci 6 let dodnes. Od února 2023 už nejsem zaměstnankyní MZV, nemám žádný příjem, a také mám kvůli stresu spoustu zdravotních problémů. 

Jak to zpravidla bývá, jednalo se především o mladé muže.  Tak to často je nejen v Maroku. Je spousta zemí, kde se lidé potýkají s řadou potíží. Bohužel se narodí v chudé rodině, děti nemají mnoho životních vyhlídek a hledají východisko, jak se například dostat do Evropy, což je pro ně něco jako sen. Doufají, že budou mít lepší život po materiální stránce a jsou připraveni toho využít a často jsou ochotni udělat cokoli, aby získali vízum coby vstupenku do Evropy. To je velmi nebezpečné. Je potřeba si toto uvědomit. Schengenská víza jsou důležitá, protože umožňují vstup prakticky do celé Evropy. Proto je důležitá prevence praní špinavých peněz, pašování drog, terorismu a navazování kontaktů s extremistickými skupinami ad., což může ohrozit bezpečnosti Schengenského prostoru a pohodu mnoha nevinných lidí. Nelze obchodovat s lidským neštěstím. Je třeba realizovat projekty rozvoje školství, zdravotnictví, péče o mladé a podpory zaměstnanosti ve zdrojových zemích. V tomto hraje významnou roli i EU, která alokuje na obdobné projekty finance. 

Někteří lidé byli zadrženi v Evropě. Ale to jsem ještě nepracovala na ambasádě, takže o tom nevím podrobnosti. Byl to podobný typ lidí, kteří žádali o vízum u mne. Vím, že také budete dělat rozhovor s panem Prelovšekem. Ten má o tomto více informací, neboť byl v kontaktu s marockou stranou. 

Jak jsem se zmínila na začátku, pro mě bylo velmi důležité, že mi přímo nebo prostřednictvím mého kolegy pana Prelovšeka marocká strana sdělila informace o zprostředkovateli. Věděla jsem, že je na místě opatrnost a snažila jsem se zjistit více údajů pro české úřady, aby vše prověřily. Marocká strana mi také velmi pomohla v mém osobním životě. Poté, co jsem podala whistleblowerské oznámení na ministerstvu a víza jsem zamítala, započala proti mně odveta. Můj život v Rabatu byl velmi těžký, opravdu velmi stresující. Ministerstvo poslalo inspekci a také svou psycholožku pí Pavlovskou, která měla údajně najít řešení. Bohužel to bylo všechno proti mně. Jak víte v Maroku je všechno dobře kontrolováno a dobře monitorováno kvůli bezpečnosti občanů země, jeho veličenstva krále, královské rodiny, turistů a tak dále. Marocká strana tedy věděla, co se děje, a posílala mi informace o tom, co se proti mně připravuje, takže jsem dopředu věděla, co můj šéf a někteří kolegové řeknou inspekci a psycholožce. To mi pomohlo to všechno snášet. Ale byl to obrovský stres, protože strategie byla říct, že nejsem normální, že jsem blázen, že jsem psychicky nemocná a všechno, co říkám o vízech, je lež a není to pravda. A to je hrozná věc. I pracovník bezpečnostního odboru, kterému jsme podali whistleblowerské oznámení, nám poslal zprávu na telefon pana Prelovšeka: "Pozor, jsou používány metody KGB". Později jsem pochopila, co tím myslel. 

Právě jsem o tom vyprávěla. Po té inspekci a návštěvě psycholožky jsem byla téměř okamžitě poslána do Prahy a nikdy jsem nedostala práci. Byla jsem postavena mimo službu, a to čtyřikrát, dvakrát mi byl ukončen služební poměr. Bránila jsem se právním procesem. Je třeba napsat odvolání na ministerstvo vnitra. Někdy jsem vyhrála, někdy prohrála. Pak jsem se musela obrátit na soud. Teď mám 8 soudních žalob. Je to opravdu hrozné, velmi stresující a nelidské. To, co je pro mě velmi důležité, je získat zpět svou práci. Pracovala jsem celý život pro svou zemi, pro české občany.

Můj velvyslanec před tím, než začala tato víza, napsal hodnocení mé práce s tím, že už bych se měla v budoucnu stát velvyslankyní. Nyní mám hodnost rada vyslanec. Doporučil i zvýšení mého platu, protože u nás vedoucí rozhoduje o části vašeho platu. Já jsem ale přišla o práci a stále mi někdo vyhrožuje. To je strašné. Někdy je to telefonicky, někdy jsou to kolegové z ministerstva, kteří mi říkají, abych si dávala pozor, a ať jsem ráda, že ještě žiji, protože jsem někomu hodně vysoko sáhla na byznys, a měla jsem vydat víza, i když by to bylo v rozporu s předpisy o Schengenu. S tím ale nesouhlasím, protože si myslím, že člověk musí pracovat legálně. Poslední výhrůžku jsem dostala v únoru letošního roku. Bylo to od jednoho Maročana. Takže to přichází z obou stran a je to také velmi stresující.

My jsme pracovali v diplomacií, nejsme policisté. První výhrůžky mi přišly v roce 2020. Byli to dva lidé, kteří měli kontakt s Královským palácem. První výhrůžka byla vůči dr. Damjanu Přelovšekovi. Volali mi, že lže a že nemá o ničem mluvit. On ale v té době vůbec nic neříkal. Věřili jsme, že ministerstvo provede vyšetřování i poté, co jsem se vrátila do Prahy. Bylo mi slíbeno, že bude pokračováno ve vyšetřování a v prověřování mého oznámení, dle zákona o  whistleblowingu. Ten telefonát - někdo se zřejmě obával, že by pan Prelovšek mohl vyprávět o všem, co viděl a slyšel v Maroku. Tvrdili, že by mohli proti nám něco vyfabrikovat. 

Něco jsem překazila tím, že jsem neudělila víza. Lidé nemohli odjet, hlavně do Francie. S panem Prelovšekem jsme náhodou hovořili s marockou policií. Řekli, že o tom vědí, splnila jsem řádně svou povinnost, ale pro ně je velmi obtížné něco udělat kvůli diplomatickému statusu velvyslanectví. Prakticky všichni mě nechali na holičkách. Nikdo nechtěl podniknout žádné kroky. Pan Prelovšek byl velmi aktivní v boji za pravdu, za spravedlnost, za korektní práci v oblasti víz a ochrany vnější hranice Schengenu. Napsal premiérovi Petru Fialovi, který odpověděl, že není kompetentní. Napsal ministru vnitra Vítovi Rakušanovi, který odpověděl, že se v této věci nehodlá osobně angažovat. Ministr zahraničí Jan Lipavský neodpověděl ani na můj dopis, ani na mou žádost o schůzku. Takže nenajdete nikoho, kdo by chtěl něco dělat, kdo by měl zájem konat. Po mém příchodu na Prahy se mnou nikdo nemluvil. Žádala jsem o schůzky, například se státním tajemníkem, s ředitelkou personálního odboru MZV. Dali mi termín schůzky, a ještě týž den ji zrušili. Během mé cesty na ministerstvo mi zavolali a schůzku zrušili. Nechápu, jak se něco takového může vůbec stát. Pan Prelovšek také napsal některým poslancům našeho parlamentu a senátorům. Pouze jeden senátor dodržel, co slíbil, že se pokusí napsat ministru zahraničí, ale ne kvůli vízům, jen kvůli mé práci. Alespoň někdo se trochu zajímal. Nicméně existují výbory pro evropskou bezpečnost apod. Všichni mluví o boji proti nelegální imigraci, ale když přijde na to něco konkrétního udělat, jsem sama. Je velmi málo lidí, kteří mi pomáhají. 

Schengen je prakticky celá Evropa. Máme i členy, kteří nejsou členy EU.  V rámci tohoto prostoru neexistují žádné vnitřní hranice. O to více tedy musíme chránit společnou vnější hranici. Myslím si, že by se Brusel měl o toto téma zajímat. Pan Prelovšek napsal např. panu Dimitri Giotakosovi, který je generálním ředitelem pro víza a migrační záležitosti. On ale odpověděl, že pokud se vyskytnou problémy, například síť, která se snaží získávat nelegální víza na ambasádě, je na orgánech členského státu, aby to vyšetřily. Otázka ale zní, pokud to stát nešetří, jakým způsobem řešit takovou situaci. Neodpovědel, pouze uvedl, že končí komunikaci s panem Prelovšekem. To je velké zklamáni. Schengenské vízum je nadnárodní, umožňuje vstup do všech členských států. Proto musí být způsob kontroly a řešení problémů pro případy, kdy kontrola nefunguje v členském státu. 

A já? Jsem zničená, nemám práci a onemocněla jsem kvůli tomu všemu ze stresu. Moji rodiče tím také hodně trpí, je jim 82 a  89 let, jsou staří, potřebují klid. My všichni trpíme, také moji přátelé, kolegové, kteří jsou svědky, mají velmi těžký život. Zničení konzula je ale nebezpečným příkladem pro ostatní. Lidé mají svůj život, děti, chtějí mít klid. Z takového příkladu se zaleknou a tento je inspirací pro korupci. Pak bude každého zajímat jeho vlastní existence, ne dodržování zákonů, bezpečnost, prevence terorismu nebo zda někdo nebude náhodou nucen k otrocké práci. Ale Evropská unie říká, že její prioritou je boj proti korupci, protože to je ve veřejném zájmu, v zájmu ČR i v zájmu celé Evropy. Proto je třeba jednat. Vytvářejí se zákony, direktivy EU o ochraně oznamovatelů, ale kde je ta ochrana? Proti mně byly použity prakticky všechny formy odvety zakázané Směrnicí Evropské unie z roku 2019. Přišla jsem o práci, byla jsem okamžitě přeložena, dostala nižší plat, teď už nemám vůbec nic. Napsalo se o mně spousta lží, dokonce i o mých rodičích, kteří s tímto případem nemají nic společného. Tyto lži byly zaslány dalším institucím, do parlamentu a cirkulovány. Kde zůstala lidská práva? Ministerstvo zorganizovalo proti mně i kárné řízení kvůli reportáži, kterou inicioval pan Prelovšek. Ne já, to on hodně bojoval. Věřil, že česká média můžou pomoci, ale většina z nich nemá zájem, nebo se bojí. Dokonce mu jeden novinář napsal, že mu redakce zakázala psát o mém případu. Všechna tato odveta je zakázána Směrnicí EU a českým Zákonem o whistleblowingu, který už existuje od roku 2023. Zákon mi ale nepomohl. Vše bylo použito proti mně. Kde najdu pomoc, to nevím. Není žádná pomoc.

Všimla jsem si, že někteří lidé, kteří takto přicházejí do Evropy, sledují tamní marockou komunitu. Jednou jsem potřebovala informace o Maročanovi, který se také snažil zneužívat víza v Evropě, ale to byla menší záležitost. Zeptala jsem se svých marockých kontaktů a řekli mi: "Počkej, zavoláme našemu člověku, ten ví všechno, vše sleduje.“

Co bych si přála, je to, aby v Evropě a v České republice bylo všechno lepší, aby boj proti korupci byl opravdu upřímný, nejen v papírech a v zákonech. Vše musí být v hlavě a v srdci. Proč? Protože korupce odklání peníze jinam. Mohly by se použít na dobré věci. Důležitá je naše bezpečnost, dobrý život v Evropě, dobrá spolupráce s ostatními členskými státy. Každý člověk musí být aktivní. Nesmíme být pasivní a myslet si např: "Ále, mě se to netýká, dám mu vízum, on stejně půjde do jiné země, tak mi to může být jedno, co tam udělá". Jsme jedna Evropa, bratři a sestry. Bezpečnost a dobré bytí jednoho státu je bezpečností a dobrým životem všech. Nelze myslet jen na sebe, to by šlo proti duchu celé EU a Schengenu. Pro mne je to vše velmi těžké. Jsou chvíle, kdy je mi to líto, že jsem ta víza nevydala, protože bych měla stále práci. Měla jsem v Maroku pracovat 4 roky, ne jen 1 rok. Ale myslím, že člověk musí být upřímný a musí žít tak, aby se mohl podívat do zrcadla, aniž by se styděl. 

Nedokážete si to představit, od té doby, co vše před šesti lety začalo, mám více než 30 tašek papírů z mého boje. Mám malý pokoj, kde bydlím. Je plný papírů. Když jdu spát, musím skákat přes jejich stozích, abych se dostala do postele, nebo je překládat na postel, aby mamka mohla projít a zalít květiny. Doslova spím s těmi papíry, protože je nemám kde nechat. Nezasloužím si to vše, opravdu ne. Jen jsem chtěla pracovat, jak říká zákon, pro spoustu lidí, aby se špatní lidé nedostali do Evropy. Možná na to nevypadají, narodili se v chudém regionu, ale Maroko potřebuje rozvíjet školství, zdravotnictví a pracovat s mladými lidmi atd. 

Jak jsem řekla, je to těžké. Jsou chvíle, kdy jsem trochu na dně a mrzí mě, že jsem byla čestná, protože trpím, hodně opravdu hodně, a nejen kvůli sobě, ale i kvůli ostatním. Hlavně kvůli rodičům. Je mi jich moc líto, protože mě vidí pořád psát, vidí, jak stále píši dokumenty, vidí, že jsem nemocná a unavená. Ale nemohla bych žít s myšlenkou, že dělám špatné věci a že to dělám schválně. Jsou lidé, kteří si myslí: "Dobře, nepojedou k nám, takže to není problém, pojedou do Francie, tam si můžou dělat, co chtějí, to není problém. Ať si tam dělají, co chtějí, nás se to netýká." Ale já s tím nesouhlasím, protože jsme jedna Evropa, máme jednu společnou vnější hranici. Vnitřní hranice neexistují, takže Francouzi, Němci a Italové, to jsou naši bratři, to jsou naše sestry a jejich bezpečnost je naše bezpečnost. Co stále chybí, je to, aby myšlenka skutečné Evropy, jedné Evropské unie, byla upřímně v mysli a srdcích lidí. Vidím, že často jsou to jen slova, ale pak se koná jen dle osobního zájmu. To není dobré. Musíme myslet na bezpečnost celého kontinentu. Udělala bych to samé znovu, i když za to musím hodně zaplatit. Přála bych si, aby to udělali i ostatní. Proto bojuji za svoji práci. Není to jen práce pro mě. Bojuji za korektní konzulární práci a řádnou vízovou politiku. Proto bojuji za svůj služební poměr. Není to jen práce pro mě, ale mým cílem je konzulární a vízová spolupráce v rámci EU a Schengenu na úrovni opravdové spolupráce. A také za dodržování lidských práv. Myslím, že policie by měla být aktivní, i když se to týká ambasády. Musíme bojovat proti sítím, které zneužívají migrační toky. To je nebezpečné pro všechny, pro Maroko i pro Evropu.

Přesně tak Jano, děkuji vám za přijetí mého pozvání. Přeji vám mnoho úspěchů. Jsem si jistý, že v blízké budoucnosti vaše věc zvítězí, protože jak se říká v arabštině „Pravda vždycky zvítězí“. Jsem si jistý, že v nepříliš vzdálené budoucnosti se vaše věc stane skutečností a vaše věc zvítězí. Děkuji vám, že jste s námi. 

Ano, to říkáme i u nás doma. Dokonce i na naší prezidentské vlajce stojí „PRAVDA VÍTĚZÍ“. Ale někdy opravdu nevím… 

Ano, Inchallah. 

22.5.2025
***
P.S.
O kauze jsem před lety informoval dva důstojníky BIS při mnou vyžádané osobní schůzce. Příjem mých zpráv na její dva emaily už nepotvrzuje. Bývalá diplomatka je už roky bez práce. Aktuálně se soudí s MZV ČR za nezákonné propuštění z práce. Žádná média se soudů nezúčastňují, ačkoliv jsou mnou včas informována. O kauze Marocco-Gate jsem zveřejnil už 15 dílů. Na www.sinagl.cz jsou stále nedostupné po masivním útoku v srpnu 2024. Na jeho zprovoznění se pracuje. Je to i bohatý archiv za 15 let mé práce, s dokumenty, které mnozí mocní a vlivní zrovna nevítají. Ve volbách do Sněmovny v roce 2021 měla dr. Jana Chaloupková kandidovat jako „jednička“ za PŘÍSAHU v Praze, kde bydlí. Kandidovala jako „dvojka“ za Středočeský kraj, kdy byla ve volebních diskuzích zcela upozaděna. Za Prahu kandidoval zbrojař Jiří Hynek. Dnes dává od Roberta Šlachty ruce pryč. Ve volbách PŘÍSAHA skončila těsně pod 5ti procenty. 

Ve vedení MZV ČR je mravní odpad, která nám dělá ve světě jen ostudu. Ministr Jan Lipavský na mne ve Vídni (Diplomatická akademie 7.11.2023) poslal rakouskou policii z obav, abych nenarušil jeho přednášku o bezpečnosti Schengenu. Bude následovat tradiční mlčení odpovědných a mediální mlčení?! ÚZSI odmítá na emailu potvrdit mé zprávy, na rozdíl od dalších státních institucí. Upřednostňuje formu před obsahem, nepřekvapuje. Vše má svůj čas. Další rozhovory a informace budou následovat!

Volby nám dávají další možnost začít odstraňovat mravní zkázu a nejenom na MZV. Začněme společně očistu řádným očistcem, než tento mor zaplevelí celou zemi! Potřebují ji i naše duše, zaplevelené nepotřebným haraburdím. Každý musíme začít sám u sebe, především konkrétně konat a nestydět se za své životy. Jeden čin má větší cenu než žvanění o „všem a ničem“.

Prosím o podporu dr. Chaloupkové šířením rozhovoru - bojuje i za nás, budoucnost naší země, Evropy i světa - tak jako by konal Tomáš Baťa!
***
Z KOMENTÁŘŮ:

Můj komentář: Paní Jana by měla podporu drtivé většiny obyvatelstva České republiky, včetně Evropské unie, kdyby je média informovala. Vše má svůj čas!
JŠ
***
Je či byl senátor Robert Šlachta „capo di tutti“ ostravské soudní a policejní mafie?

Návrat brutálních devadesátek? Kauza Arifovič může být horší než Berdych

Spravedlnost? Existuje v dnešní Evropě?
***
„Kdyby to bylo sebelepší, jak je to vedle hnijícího, jen těžko se udrží. Jak začne něco jednou plesnivět, je zle. Musí se s tím pryč, než zplesniví vše.“