Co s tím, když povaleči z Ďáblova orchestru kydají na vzpomínku hnůj slovních polucí a servilitu zvratků „vše pro revoluci“? Když vryli na oplatku kladivo s provazem a v chrámu cvika mastí?!... Zní koncert od Brahmse pět minut před popravou ...
„Co s tím, když povaleči z Ďáblova orchestru kydají na vzpomínku hnůj slovních polucí a servilitu zvratků „vše pro revoluci“? Když vryli na oplatku kladivo s provazem a v chrámu cvika mastí?!... Zní koncert od Brahmse pět minut před popravou. Jsem Lot – a neptám se. Jdu – s odvrácenou hlavou usvědčen, že ta zem je – vskutku – mojí vlastí …“ MataHuman Karel Kryl
***
„Ahoj občani!“, tak pozdraví Karel Kryl, jako MetaHuman, na výstavě Muzea hl. města Prahy (14.11.2024 - 21.4.2025) v domě U Zlatého prstenu v Praze (kousek od Týnského chrámu na Staroměstském náměstí). Výstavu Muzeum Prahy připravilo ve spolupráci s Národním archivem při příležitosti umělcových výročí – 80. výročí narození a 30. výročí úmrtí. Návštěvníci se mohou těšit nejen na dodnes nezveřejněné a nevystavené předměty, texty a fotografie, ale také na inovativní technologii MetaHuman, která přivede Krylovu postavu a hlas k životu a umožní autentické setkání s umělcem. Více informací na https://www.muzeumprahy.cz/vystavy-a-akce/ahoj-obcani
Karel Kryl byl vizionář. Přesně předpověděl, co nás čeká po „sametovou revoluci“, která žádnou revolucí nebyla. Výstavu mohu doporučit – je ve „sklepě“. V prvním patře je velká výstava o Karlu IV. Je hodně navštěvována školami. Na Kryla chodí převážně starší ročníky, tedy pamětníci…
S Karlem Krylem jsem se setkal osobně jednou – v Curychu v kostele, kde krajané pořádali jeho koncert v roce 1988. Přišel jsem dříve, nikde nikdo jen jeden pán. Ptám se: „Také jdete na Kryla“ a představuji se. „Těší mne, Karel Kryl“. Vůbec jsem ho po 20ti letech nepoznal (kdo by také čekal, že bude na místě jako první). Ukázka charakteru. Nerušeně jsme si mohli popovídat. Výjimečný člověk, zpěvák a myslitel. Filosof bez vysoké školy „vyškolen“ životem. Výstavu mohu jen doporučit (rezervujte si alespoň 3 hod.)
President Miloš Zeman mu udělil Řád TGM I. třídy. President Václav Havel Medaili za zásluhy II. stupně? Co ještě za zásluhy je třeba na udělení I. stupně? Obě ocenění najdete v příloze společně s devíti jeho texty k zamyšlení – stručné, výstižné, říkají vše i ke dnešku: Ahoj občané - Symbol národního traumatu - Zpěvák bez publika - Znovu do exilu - O Sametové revoluci - Pomníkem proti své vůli - Když se skryl před davy - Co je to umění - Jeho smrt...
Vzpomeňme i 120. výročí narození „nekorunovaného krále českých komiků“ Járy Kohouta. Také s ním jsem se setkal jen jednou v životě, v den našich společných narozenin 9. prosince 1985. Bylo to v české kavárně ROXY manželů Kubešových v Lucernu (uváděla spisovatelka Blanka Kubešová). Napsal mi i věnování do knihy HOP SEM HOP TAM (Konfrontace 1977) – viz ukázky v přílohách. A pak, že zázraky se nedějí😊(Bylo mu 81 let, mně 33 let). Do jakých výšin mohl ještě vystoupit, kdyby nebyl nucen odejít do amerického exilu za svobodou…
P.S. V Kavárně ROXY vystoupil i zpěvák Jaroslav Hutka. Také jsem ho ve finanční sbírce podpořil nemalou částkou. Naposledy jsme se setkali u soudu v ČR, který vyhrál. Média se nedostavila. Moji nabídku rozhovoru odmítl. Karel Kryl by neodmítnul. EGO je někdy prevít…
Připomínám i tragický příběh jediného nositele Dětského Oscara Ivana Jandla z roku 1948. Proč nám ho veřejnoprávní ČT stále zatajuje?! Asi proto, že ho nezachránil rudoarmějec…
P.S. V Kavárně ROXY vystoupil i zpěvák Jaroslav Hutka. Také jsem ho ve finanční sbírce podpořil nemalou částkou. Naposledy jsme se setkali u soudu v ČR, který vyhrál. Média se nedostavila. Moji nabídku rozhovoru odmítl. Karel Kryl by neodmítnul. EGO je někdy prevít…
Připomínám i tragický příběh jediného nositele Dětského Oscara Ivana Jandla z roku 1948. Proč nám ho veřejnoprávní ČT stále zatajuje?! Asi proto, že ho nezachránil rudoarmějec…
O kolik takových skvělých lidí jsme přišli, které by dnes naše země tolik potřebovala. Mnozí z těch co neodešli, či nestihli včas odejít, resp. prchnout před zločinným komunistickým režimem, skončili ve vězení, na popravišti, nebo už nesměli vystupovat...
Země bez skutečných elit nemůže být „elitní“, jen si na ni může hrát. Otázkou je jak dlouho ještě?
Jan Šinágl
***