25.4.2026: Arcibiskup Stanislav Přibyl: Být spolu na společné cestě

 

 

Člověk má mít schopnost vyzařovat do okolí a formovat druhé, nijak násilně, ale přesto účinné podle Ježíšových slov, že máme být jako kvas v těstě, jako sůl v pokrmu, jako světlo, které svítí a tím slouží.

 

Vzdělání člověka zušlechťuje, dává mu schopnost nejen přijímat, ale i přijmout a vstřebat, ale také kreativně propojovat. Má ještě jednu důležitou úlohu, pomáhá člověku v orientaci ve složitém světě kolem něj. Dává mu potřebnou jistotu a zbavuje strachu, frustrace a předsudků k druhým. Sv. Vojtěch se marně snažil změnit morální klima v zemi. Jeho snahy skončily odchodem ze země (jako Jan Amos Komenský). Byl to projev bezmoci, bezradnosti. Sám nevím, jak se mi bude dařit. Je tu velké nebezpečí k planému moralizování a odsuzování poměrů na jedné straně a plytkosti na straně druhé. Účinným prostředkem je autenticita vlastního života. To, co nemohu druhému sám předat, nařídit, mohu přece sám žít a o tom svědčit. 

 

 

Zvu vás k následování, nemoralizujme, ale ať je náš život sám svědectvím. Cesta náročnější, ale ve výsledku zcela jistě účinnější. Být poutníkem znamená nejen docenit cíl cesty, ale i cestu samotnou. Pouť je také čas jít s druhým a nejít sám. Být spolu na cestě, něco spolu prožít, porovnávat se, naslouchat si, a nakonec dospět k nějakému společnému rozhodnutí. Součástí mnichovského života je samota, nikoli jako smutná realita, nebo trest, ale samota jako příležitost být sám se sebou a s Bohem. Patří k tomu i ticho. To všechno jsou v dnešní době vzácné statky, které my, přesyceni hlukem a vztahy, které jsou často narušené, nebo dokonce jen virtuální, musíme chránit, protože je čas od času potřebujeme. 

 

 

Svědek je ten, kdo se nebojí jít s kůží na trh, kdo neuhne, když se cesty pohodlného a klidného života odkloní od života a víry. Je zásadový a férový, ví, co je pro něj v životě důležité. Je svobodný, protože si svobodně vybírá takovou variantu života, která je náročná, ale vnitřně pravdivá. Proto se pro druhé stává někým, koho nelze přehlédnout a přejít bez reakce. Svědky potřebujeme, protože nám ukazují, co je v životě důležité.

 

 

Jsem přesvědčen, že návrat ke křesťanským, duchovním kořenům Evropy není pohledem do muzea či dávno zašlé minulosti, ale že je to sestoupení na hlubinu, které musíme mít odvahu podniknout. To byla cesta otců zakladatelů moderní Evropy, to byla cesta sv. Vojtěcha o téměř tisíc let dříve. Moc so přeji, aby to byla i moje a vaše cesta, zkrátka naše cesta.

 

Musíme stavět mezi sebou mosty: skutečné, nikoli virtuální. Je třeba, abychom byli velkorysí a o druhém smýšleli lépe. Vím, že si říkáte: Ten je ale naivní! Ano, dovolte mi být naivní. Někdo to ale říci musí.

 

 

Budu rád, když nepůjdu sám, když budeme společně hledat dobro a prospěch církve a společnosti. Budu rád, když to místo dobré pastvy společně nalezneme a ukážeme druhým. Sám nedokážu nic. Spoléhám na vaši spolupráci, přátelství, modlitby. Jsem tu pro vás a budu rád, když tu budeme pro sebe navzájem. Směr je jasný: Jdeme ke Kristu, který nás poté bude moci učinit oním kvasem v těstě, solí země a světlem světa  

 

Nyní zazní jazyky blahopřejících, které k Praze patří: čeština, trochu latiny, němčina a hebrejština.

 

Katedrála sv. Víta 25.4.2026

***

President Petr Pavel (2:12 hod.) 

***

 

***

Z přímluv: Na přímluvu sv. Prokopa Prosíme za sílu v boji se zlem a dokážeme čerpat sílu k umlčení zla v naší zemi, firmách obcích, rodinách i ve vlastním srdci.

***

 

V úvodu jsem musel upozornit kameramana ČT, který se u vchodu vmísil do slavnostního průvodu (církevní hodnostáři se mu museli vyhýbat). Přední lavice nebyly zcela obsazeny (zřejmě proto je ČT příliš neukazovala).

 

Náhodně jsem se setkal s presidentem Petrem Pavlem a mohl s ním pohovořit (k setkání se vrátím později). Potkal jsem i bývalého premiéra Petra Fialu s chotí. Zeptal jsem se ho, proč se neřešily závažné kauzy za jeho vlády na MZV? Odpověděl s úsměvem: „Nejsem předseda ODS“. 

 

Tradičního Pochodu studentů z Postoloprt do Žatce (3.6.2026) se zúčastní i nový Pražský arcibiskup. Ponese fotografii na památku sudetoněmeckého kněze… Muž činu, jak káže, tak koná. 

 

Dnes vzpomínáme 40. výročí tragédie v Černobylu. Cituji z Bible ze Zjevení sv. Jana: 

Zatroubil třetí anděl, a zřítila se z nebe veliká hvězda hořící jako pochodeň, padla na třetinu řek a na prameny vod. Jméno té hvězdy je Pelyněk. Třetina vod se z měnila v pelyněk a množství lidí umřelo z těchto vod, protože byly otráveny. 

 

Údajně se v ukrajinském nářečí nazývá pelyněk „černobyl“?