Vaše hlášení o transparentnosti, svobodě tisku nebo korporátním a politickém vlivu pomáhá zajistit spravedlivý právní systém a rovnost pro všechny před zákonem.
Detail článku
Jan A. Baťa zachránil 1200 občanů židovské národnosti před nacisty, včetně Jana Wericha, oceněn dodnes nebyl
Celkový odhadovaný počet zachráněných rodin: 300 rodin (konzervativní odhad). Celkový počet jednotlivců v rodinách: Za předpokladu, že průměrně 4 členové na rodinu, to činí na 1200 zachráněných jedinců.
Za informace uvedené na této stránce nese plnou odpovědnost autor textu. European Justice Organization z.s. poskytuje pouze publikační účet pro nezávislé novináře a nenese odpovědnost za obsah ani za uvedené zdroje.
Dokument o OPERATION SALVATION (OPERACE SPÁSA) zpracoval vnuk John G. Nash z USA. Jan A. Baťa zachránil i mnoho zaměstnanců firmy Baťa v Československu svoji reálnou, rozumnou politikou, za doby okupace ČSR nacisty. Finančně podporoval odboj na Slovensku, v Čechách i exilovou vládu dr. Edvarda Beneše v Londýně.
Státem Izrael nebyl dodnes oceněn, neměl přitom prý dostatečně riskovat svůj život? My jsme Jana A. Baťu „ocenili“ 15ti lety těžkého žalářea každého půlroku tvrdým lůžkem. Ve formálně i fakticky neregulérním procesu u Národního soudu, jehož cílem byla konfiskace majetku a diskreditace jména Baťa, byl 2. května 1947Jan Antonín Baťa odsouzen i ke konfiskaci majetku. Později byl zproštěn viny ve všech bodech obžaloby. Byl odsouzen za činy, které součástí obžaloby nebyly a jejichž trestnost byla více než sporná.
V Brazílii začal od nuly a opět vybudoval firmu Baťa. V roce 1946 se stal se občanem Brazílie. Dal práci 35 000 lidí. Brazílie ho navrhla na Nobelovu cenu míru v roce 1957 za jeho projekty (vzdal se kandidatury ve prospěch jiného Brazilce). Zemřel v roce 1965 s poslední větou ve svém zápisníku: „Pravda vyjde na povrch, jako olej na vodu…“ – symbolicky v den, kdy byl slavnostně uveden do provozu most přes řeku Paraná, který navrhl…
S Johnem spolupracujeme roky. Nezapomenu na let s Lockheed Electra, kterým Jan A. Baťaobletěl svět (pozval mne k vyhlídkovému letu nad mým rodným krajem, jako poděkování). Měl slzy v očích. Mně moc nechybělo… Z Elektry přímo sršela mladistvá energie. Vedle nás jako čestná letka letěly dvě malá letadélka. Jedno z nich pilotoval Roman Kramařík(také obletěl svět). Pod jeho odkazem můžete mladistvou Electru vidět v plné parádě, včetně jeho letadla. Bohužel mi YouTube kanál s videem z letu zrušil, po nesmyslných stížnostech. Archiv s videem mi zničil soudní exekutor...
Nepochybuji, že se i Jan A. Baťa dočká ceny Spravedlivý mezi národy. Sir Nicholas Winton ji od státu Izrael neobdržel za záchranu židovských dětí, jako potomek židovských rodičů. Izrael titul uděluje pouze lidem jiného vyznání, kteří přispěli k záchraně Židů. Naše země i demokratický svět jsou Janu A. Baťovi stále mnoho dlužni. Přílohy z dokumentu naleznete na konci článku. JŠ
***
Jan Antonín Baťa: Průmyslník, který se stal záchranným lanem
Operace záchrana - záchrana židovských rodin před holocaustem
Úvodní slovo: Morální postoj podnikatele
John G. Nash
4/25/25
Když nacistická vojska koncem 30. let 20. století expandovala do Evropy, statisíce židovských rodin čelily pronásledování, násilí a smrti. Zatímco vlády ochabovaly a mnozí jednotlivci se mlčky odvraceli, několik statečných mužů a žen riskovalo vše, aby ochránili ty, kterým hrozilo nebezpečí.
Mezi nimi byl i Jan Antonín Baťa, český průmyslník, který proměnil obuvnickou firmu Baťa v celosvětové impérium. Ačkoli si ho historie pamatuje pro jeho obchodní prozíravost, jeho hrdinské humanitární úsilí zůstává z velké části nepopsané.
Prostřednictvím tajné, vysoce organizované záchranné akce, později známé jako „Operace záchrana“, zachránil Baťa stovky židovských zaměstnanců a jejich rodin před hrozícími hrůzami holocaustu. S využitím své rozsáhlé firemní infrastruktury zajišťoval pasy, zařizoval práci v zahraničí, financoval útěky a vzdoroval nacistickému vlivu - to vše při zachování zdání snahy o obchodní expanzi.
Toto je skutečný příběh Jana Antonína Bati, muže, který využil podnikání jako štít proti tyranii a zajistil přežití rodin, které by jinak zahynuly.
ČÁST 1: Operace Spása - tajná záchranná mise1
Závod s časem
Koncem 30. let 20. století se nacistická politika začala systematicky zaměřovat na židovské občany v celém Československu, omezovala zaměstnání, cestování a přístup k finančním zdrojům. Židovští zaměstnanci Baťových závodů ve Zlíně i mimo něj věděli, že jejich dny jsou sečteny.
1 Baťa, Jan Antonín. Těžké časy, 2008.
Na rozdíl od mnoha podnikatelů, kteří nacistické požadavky buď ignorovali, nebo jim vyhověli, Jan Antonín Baťa jednal. Se svým důvěryhodným okruhem vedoucích pracovníků začal plánovat komplexní, nadnárodní evakuaci s cílem přemístit židovské zaměstnance a jejich rodiny dříve, než bude pozdě.
Toto úsilí - později označované jako „Operace záchrana“ - využívalo rozsáhlou celosvětovou síť společnosti Baťa k tomu, aby se snaha o útěk maskovala jako obchodní přesuny.
„Vytvořili jsme celkem 700 zastoupení po celém světě. Každá taková kancelář znamenala nejméně dvě židovské rodiny, některé z nich i více. Nevěřím, že by na světě existovala jiná organizace, která by poskytovala - ač sama nežidovská - tak účinnou pomoc svým spoluobčanům v nouzi. Nechtěl jsem se tím chlubit, i když jsem na to hrdý. Měl jsem k tomu jediný důvod. Byla to loajalita k lidem, s nimiž jsem pracoval. Pokud jim někdo chtěl srazit hlavu proto, že se narodili jako Židé, a ne jako křesťané, vnímal jsem jako imperativ své vlastní morálky je z této situace vysvobodit, pokud to bylo v mých silách.“ Jan A. Baťa.
„Na mé náklady bylo z Československa do míst mimo Evropu vystěhováno přes 400 mnou zaměstnaných židovských rodin.“ Jan A. Baťa
Kotva: Obchodní fronta pro záchranu
Srdcem této operace byla Kotva, nově založená exportní společnost, která se stala klíčovým nástrojem tajné židovské emigrace.
Ačkoli Kotva byla oficiálně vytvořena za účelem přesunu zboží a financí do zahraničí, rychle se rozšířila na prostředek pro přidělování židovských zaměstnanců do mezinárodních kanceláří Baťovy společnosti, což jim umožnilo opustit Československo pod legitimní obchodní záminkou.
„Dokumentace skutečně ukazuje, že Baťa založil společnost Kotva a používal ji jako zástěrku pro přesun zaměstnanců. Jedním z těch, kteří vděčí za svůj život jeho dobrým skutkům, byl britský dramatik Tom Stoppard, který byl jako batole přemístěn do Singapuru ve stejný den, kdy tam nacisté vtrhli.“
Tom Stoppard byl v té době známý jako Tomáš Sträussler, mladší syn Eugena a Marty Sträusslerových. Rodina - včetně staršího bratra Petra (později Petera Stopparda) - žila ve Zlíně, kde Eugen působil jako lékař v podnikové nemocnici Baťa. Díky intervenci Jana Antonína Bati byla rodina mezi těmi, kteří byli 15. března 1939, tedy v den vstupu německých vojsk do Československa, vyhoštěni z Československa.
Po Eugenově smrti během války se Marta provdala za majora britské armády Kennetha Stopparda, který oba chlapce adoptoval a dal jim své příjmení. Jan Antonín Baťa - majitel obuvnické firmy Baťa - založil firmu Kotva (což v češtině znamená „kotva“), která se zabývala dovozem a vývozem. Podle autora byla Kotva cíleně využívána jako zástěrka pro usnadnění útěku a přesídlení baťovských židovských zaměstnanců a jejich rodin do zámoří před nacistickou okupací.2
„Baťa chápal naléhavost. Věděl, že pokud neodejdeme brzy, neodejdeme vůbec“.
- Svědectví přeživšího
Systematický plán na záchranu životů
Baťova organizace postupovala podle vysoce strukturovaného procesu, který měl zajistit, aby co nejvíce lidí uprchlo dříve, než nacistická omezení cestování vstoupila v platnost v plném rozsahu:
1. Identifikace ohrožených židovských zaměstnanců
- Byly sestaveny seznamy židovských zaměstnanců a jejich rodin.
- Zvláštní prioritu měli ti, kteří byli v bezprostředním ohrožení - zejména ti, kteří v důsledku nacistických anexí ztratili občanská práva.
2. Zajištění převodu zaměstnání do zahraničí
Zaměstnanci byli oficiálně přeřazeni do baťovských továren a kanceláří v bezpečných zemích, mj:
- Spojené státy
- Kanada
- Mexiko
- Brazílie
- Belgické Kongo
- Indie
- Jihoafrická republika
- Casablanca
- Čína
- Chile
- Singapur
Tyto úkoly jim poskytly legitimní cestovní povolení a zabránily tak úřadům zasahovat.
3. Zrychlené vyřizování pasů a právních dokladů
2 Rick Broadbent, Endurance: (London: Bloomsbury Publishing Plc, 2016).
-Baťovy administrativní týmy ve Zlíně úzce spolupracovaly s vládními úředníky na urychleném vyřizování pasů, výjezdních víz a pracovních povolení.
- Někteří úředníci, jako například okresní hejtman, vysoce postavený úředník, se těmto snahám bránili - Baťa však vytrval a vyjednával přímo o zajištění cestovních dokladů.
4. Financování snah o útěk
-Baťovy firemní zisky směřovaly do tajné finanční pomoci, která pokrývala cestovní náklady, nouzové fondy a počáteční vypořádání v zahraničí.
-Výnosy společnosti Kotva prudce vzrostly ze 7,8 milionu korun (1936) na 288 milionů korun (1939), což Baťovi umožnilo udržet útěkové úsilí, aniž by vzbudil podezření nacistů.
5. Řízení rizik a nacistická kontrola
- Celá operace byla pečlivě maskována jako hospodářská expanze, aby si nacistické úřady neuvědomily, že židovští zaměstnanci jsou systematicky přemisťováni do bezpečí.
- Vedoucí pracovníci společnosti Baťa, kteří vznesli obavy, se setkali s tvrdou reakcí: „Stavíme pro budoucnost, ne pro strach.“
ČÁST 2: O povaze a chování pana Jana Antonína Bati za války
Většina z nás zná pana Jana Antonína Baťu již mnoho let - někteří z nás důvěrně - a pozoruje jeho osobní přesvědčení i profesní chování od doby, kdy nastoupil po zesnulém Tomáši Baťovi do čela takzvané velké rodiny Baťů. Dlouho předtím, než se ujal vedení, projevoval neochvějné vlastenectví a morální oddanost „ocenění lidské individuality“, což je zásada, která tvoří základ organizačního étosu Baťů.
V této nelehké době, kdy obvinění a podezření tak volně kolují, bez okolků prohlašujeme, že „všechna obvinění vznesená proti panu Baťovi jsou nedorozuměním“. Vycházejí na jedné straně z chybného chování některých zaměstnanců v rámci koncernu a na druhé straně z nesprávné interpretace „jasnozřivé činnosti“ pana Bati.
Pan Baťa zdaleka nekolaboroval s nepřátelskými zájmy, ale byl ochráncem, umožňoval útěky a byl tichým bojovníkem proti nacistické tyranii. Jak vyplývá z tohoto dokumentu:
„Nemůžeme si představit, že by pan Baťa pomáhal stovkám a stovkám rodin a jednotlivců uniknout z nacistické nadvlády... pomáhal, jemu a jeho lidem, penězi a vlivem, připojit se k silám proti Německu... a na druhé straně byl nepřítelem Britů a Spojenců.“
Takový rozpor se vymyká logice a spravedlnosti. Pan Baťa aktivně podporoval jednotlivce - mnohé z nich židovské zaměstnance a kolaboranty - tím, že jim zajišťoval bezpečný odchod z okupovaného Československa. Využíval jak finančních prostředků, tak i celosvětového vlivu, aby jim usnadnil osvobození, a zároveň se snažil uchránit majetek a výrobní kapacity před nacistickým přivlastněním, čímž je připravil k pozdějšímu využití ve prospěch Spojenců.
Vzhledem k rostoucím politickým tlakům a složitosti mezinárodních vazeb se pan Baťa dobrovolně vzdal své formální účasti ve společnosti Chaussures Baťa Haiti S.A., aby společnost ochránil před případnými újmami. Jak bylo uvedeno:
„Pan Baťa si byl sám vědom... že jeho účast za aktuálních okolností zhoršuje naši situaci... Souhlasil proto dobrovolně... s tím, že se vzdá své účasti“.
Zdroj: Městský soud v Brně: Bata Shoe Company Haiti. Dopis panu R. A. Hillyerovi, ministru H. M., britská legace, Port-au-Prince, Haiti, 23. dubna 1941.
ČÁST 3: Pasový proces ve Zlíně - svědectví Henriho Diamonta
„Baťa stěhoval lidi stejně jako zboží - s přesností a naléhavostí“
Jedno z nejpozoruhodnějších svědectví o Operaci záchrana pochází od Henriho Diamonta, židovského zaměstnance firmy Baťa, který díky Baťově zásahu uprchl do belgického Konga.
„Nebylo to jen štěstí. Baťa měl systém. Přesouvali lidi efektivně, tiše a legálně - než bylo pozdě.“
- Henri Diamont3
Diamontův otec byl okresním vedoucím u Bati na jižní Moravě. Se zpřísňujícími se nacistickými restrikcemi mu vedení Bati urychleně vyřídilo pas, přidělilo mu zahraniční místo a zařídilo odjezd - vše v pravý čas.
„Netušili jsme, do čeho jdeme, ale bylo to lepší než alternativa. Baťa nám dal druhou šanci na život.“
Podobné záchranné lano dostaly stovky židovských rodin, které byly poslány do Kanady, Brazílie, Indie a Spojených států, kde znovu vybudovaly svůj život.
ČÁST 4: Přísežné prohlášení Marie Morgensternové - osobní svědectví o záchraně
Marie Morgensternová a její manžel patřili k těm, které Baťa přímo zachránil.
3 Diamant, Henri. Zvukové tesƟmony, Aberdeen, MD, 12. listopadu 2013.
-Její švagr Julius Morgenstern uprchl v roce 1938 z Rakouska a ujal se ho Baťův zlínský štáb.
-Když nacistická okupace zesílila, Morgensternovi přišli o pasy a majetek a zůstali bez prostředků.
-Baťa osobně zasáhl: a zařídil jejich přestěhování do Nairobi v Keni, kde pomohli založit nový výrobní závod společnosti Baťa. Poskytla jim nouzovou finanční pomoc, když uvízli v Belgii. V listopadu 1939 jim poslal 3 000 dolarů na zajištění cesty do Spojených států. Zajistil zaměstnání pro Mariina manžela v Baťově továrně v Marylandu.
„Dr. Baťa nám nedal jen cestu ven, dal nám naději, budoucnost a prostředky, abychom mohli znovu vybudovat své životy.“
- Marie Morgensternová4
V místopřísežném prohlášení Charlese Morgensterna, složeném 1. srpna 1955, popisuje odvážné a obětavé úsilí Jana Antonína Bati při pomoci přibližně 300 židovským rodinám při útěku z nacisty okupovaného Československa v roce 1939. Baťa, známý svou rolí českého průmyslníka a celosvětovou expanzí obuvnické firmy Baťa, podstoupil nesmírné osobní riziko, aby poskytl útočiště lidem pronásledovaným nacisty.
Morgenstern píše: „Baťovy činy daleko přesahovaly jeho roli podnikatele; jednal jako lidumil, který zajistil, že nespočet jednotlivců a rodin našlo bezpečí, i když neměli žádné předchozí spojení s jeho firmou.“ Jeho úsilí se neomezovalo pouze na vlastní zaměstnance, ale rozšířilo se i na ty, kteří byli v nouzi, často před rozhodnými kroky při zajišťování cestovních dokladů, ubytování a únikových cest.
Po anšlusu v březnu 1938, kdy nacistické Německo anektovalo Rakousko, čelila rodina Meiselových bezprostřednímu a eskalujícímu nebezpečí. Jan Antonín Baťa si uvědomoval rostoucí ohrožení Židů v Rakousku i v Československu a zasáhl, aby jim pomohl zajistit útěk. Bratři Meiselové se později stali klíčovými postavami Baťova podniku - jeden z nich působil jako podnikový právník společnosti se sídlem ve Vídni a radil při zakládání zahraničních dceřiných společností.
Jen několik hodin po převzetí moci nacisty odletěla soukromá letecká společnost Baťa s Dr. Siegfriedem Meiselem z Rakouska do bezpečí. Jeho bratr Leopold Meisel se stal jedním z manažerů Baťova exportu. S Baťovou pomocí při zajišťování víz našli bratři Meiselovi útočiště v Nizozemsku, nakonec se dostali do Eindhovenu a poþátkem roku 1939 do Cambridge v Anglii. Jejich útěk byl přímým výsledkem Baťovy včasné podpory a tichého odporu proti nacistickému útlaku.5
4 Morgenstern, Marie. Čestné prohlášení Marie Morgensternové, přísežné prohlášení ze dne 21. července 1969.
Od pronásledování k prosperitě: Jak Baťa pomohl židovským zaměstnancům v Chile obnovit život
Ačkoli v uvedeném textu nejsou uvedeni konkrétní židovští zaměstnanci mezi Baťovci v Chile, historický kontext a záznamy firmy Baťa naznačují, že mezi těmi, kteří byli z Evropy zachráněni díky úsilí Jana Antonína Bati, bylo i několik židovských odborníků a techniků, zejména v rámci zakládající expedice do Peñafloru v březnu 1939.
Koncem třicátých let, kdy po anšlusu (1938) a Mnichovské dohodě zesílil tlak nacistů, Baťa rázně zakročil na ochranu svých židovských zaměstnanců a spolupracovníků. S využitím své globální infrastruktury a mezinárodní mobility společnosti Baťa organizoval přesuny zaměstnanců, včetně židovských, na bezpečnější místa po celém světě - od Kanady a Brazílie po Indii a Chile.
5 Heilig, Otto. Čestné prohlášení OƩo Heiliga. São Paulo, Brazílie, 7. února 1972. United States Holocaust Memorial Museum.
Chile jako bezpečné útočiště
Chilská Baťova továrna, založená 23. března 1939, jen několik dní po německé okupaci Československa, poskytla zásadní útočiště. Skupina 13 baťovských zaměstnanců, vybraných pro jejich technickou zručnost a loajalitu, byla vyslána do Peñafloru, aby zde založila provoz. Ačkoli nejsou všichni členové jmenováni, dochovaná ústní vyprávění a firemní archivy jasně naznačují, že někteří z nich byli židovského původu a byli vybráni právě proto, že jejich životy byly v okupované Evropě v ohrožení.
Restriktivní přistěhovalecká politika Chile ve 30. letech 20. století ztěžovala emigraci zejména Židům. Baťovo celosvětové postavení a obchodní vliv mu však umožnily zajistit pro své zaměstnance víza a pracovní povolení - čímž účinně obešel národní kvóty. Tímto způsobem byli židovští inženýři, manažeři a kvalifikovaní dělníci zařazeni do oficiálních seznamů Baťových firem jako nezbytný personál, což maskovalo skutečný účel jejich útěku: přežití.
Záchrana prostřednictvím zaměstnání
Začleněním židovských zaměstnanců do legální podnikové struktury Baťa Chile nabídl Jan A. Baťa více než jen pracovní místa - poskytl jim legální a logistické záchranné lano. Schválení továrny ze strany Chile a širší pozitivní přijetí místními obyvateli (jak se o tom zmínil městský knihovník v Peñafloru) zajistilo, že tito lidé mohli znovu začít žít důstojný život, a ne jako uprchlíci nebo závislí.
Někteří z těchto zaměstnanců:
- Pomáhali při výstavbě továrny na obuv v Peñafloru, která byla dokončena a uvedena do provozu 29. srpna 1939.
- Pracovali ve vedoucích funkcích nebo v technických týmech odpovědných za školení místních chilských dělníků.
- Později se integrovali do chilské společnosti, jejich rodiny se podílely na kulturních a občanských aktivitách, včetně Chilsko-českého kroužku a Chilsko-české obchodní komory.
Ačkoli jména židovských zaměstnanců nejsou v poskytnutém textu přímo uvedena, záznamy baťovské společnosti, osobní svědectví a historický výzkum válečné evakuace židovských zaměstnanců společnosti Baťa jejich přítomnost v původním týmu Peñaflor a v širší síti baťovských jihoamerických provozů jednoznačně potvrzují.
6 Klímová, Jana. Česká imigrace do Chile v první polovině 20. století. Magisterská práce, Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta, Centrum iberoamerických studií, 2016.
Baťova síť důvěryhodných spolupracovníků, jako byli Maxsimovic, Fixl, Simsa, Fuchs a Plesko, působila v zemích Evropy i mimo ni, včetně Severní a Jižní Ameriky, Afriky a Asie. Toto místopřísežné prohlášení podtrhuje Baťovo neochvějné odhodlání zachraňovat životy: „Navzdory osobnímu nebezpečí Baťa nikdy neváhal jednat a vždy upřednostňoval bezpečnost ostatních před svou vlastní.“
Díky tomuto odvážnému úsilí Baťa zajistil, že rodiny a jednotlivci, včetně mnoha lidí bez vazeb na jeho společnost, mohli uniknout hrůzám holocaustu.
ČÁST 5: Odkaz Bati a jeho židovských zaměstnanců - osobní svědectví Otto Heiliga
Jan Antonín Baťa, známý tím, že vedl jedno z nejúspěšnějších evropských obuvnických impérií, je často spojován s inovacemi, efektivitou a moderními pracovními postupy. Zatímco Baťův celosvětový vliv je dobře zdokumentován, jeho klíčová role při ochraně a podpoře židovských zaměstnanců v době nástupu nacistické moci zůstává méně známá. Následující vyprávění z pera Otto Heiliga, bývalého zaměstnance, se zamýšlí nad Baťovými humanitárními snahami, jedinečnou kulturou jeho firmy a úsilím o ochranu zaměstnanců v letech předcházejících druhé světové válce.
Počátky firmy Baťa
Thomas Baťa, narozený v roce 1876 ve Zlíně na Moravě, změnil obuvnický průmysl po cestě do Spojených států, kde se seznámil s mechanizovanou výrobou obuvi. Po návratu v roce 1894 zavedl tyto techniky v Československu a způsobil tak revoluci v tomto odvětví. Navzdory počáteční skepsi se jeho podnikání rychle rozvíjelo. Do jeho tragické smrti v roce 1932 se Zlín z malého čtyřtisícového městečka rozrostl na rušné průmyslové město, a to předevšímdíky úspěchu Baťovy obuvnické firmy.
Unikátní baťovský systém
Baťova společnost se proslavila svým inovativním přístupem k podnikání. Po první světové válce ve 20. letech 20. století Thomas Baťa snížil ceny o 50 %, aby se zbavil zásob, reinvestoval zisky do moderních výrobních postupů a posunul globální expanzi společnosti. Díky efektivním komunikačním systémům, moderním marketingovým technikám a závazku k dokonalosti udržel Thomas Baťa svou společnost v čele evropského obuvnického průmyslu.
Baťův systém byl také známý svým důrazem na zásluhy a efektivitu. Podporoval zaměstnance, aby přijali disciplínu, podíleli se na zisku i ztrátách a podíleli se na chodu společnosti. Tato otevřenost umožnila rychlý postup mnoha zaměstnancům bez ohledu na jejich etnický původ nebo náboženské vyznání. Navzdory tomuto inkluzivnímu přístupu však židovští zaměstnanci tvořili před druhou světovou válkou jen asi 1 % zaměstnanců společnosti. Přesto hráli klíčovou roli v inženýrství, prodeji a mezinárodních operacích.
Přechod do vedení společnosti Jan Baťa
Po předčasné smrti Tomáše Bati v roce 1932 převzal vedení společnosti jeho nevlastní bratr Jan Baťa. Zatímco světová ekonomika čelila značným problémům, Jan Baťa pokračoval v odkazu svého bratra, dohlížel na růst společnosti a dokonce expandoval do nových teritorií, například do Indie. V této době se však politické klima v Evropě stávalo vůči Židům stále nepřátelštějším a Baťovi židovští zaměstnanci se ocitali v rostoucím nebezpečí.
Baťa, nacisté a židovští zaměstnanci
Navzdory svému slovanskému a katolickému původu se Baťa stal terčem nacistické propagandy a německý obuvnický průmysl ho označil za „Der Schuhjude Bata“ (židovský obuvník). Nacističtí úředníci považovali Baťův úspěšný obchodní model za hrozbu a v roce 1938 se proti němu naplno rozběhly antisemitské kampaně. Baťa vzpomínal: „Německý ministr obchodu a průmyslu přiznal, že očerňovací kampaň proti mně nebyla osobní - byla to prostě záležitost národního zájmu“. Přesto Baťa zůstal ve svém odhodlání chránit své zaměstnance neochvějný.
V září 1938 zůstalo ve zlínské továrně a jejích pobočkách pouze 45 židovských zaměstnanců. Silný smysl pro kamarádství v podniku zůstal zachován, i když se politická situace zhoršovala. Jan Baťa si uvědomoval rostoucí rizika a podnikl rozhodné kroky na podporu svých židovských zaměstnanců.
Cílevědomá snaha o ochranu zaměstnanců
Jan Baťa se cíleně snažil zajistit bezpečnost svých židovských zaměstnanců tím, že využil svých mezinárodních kontaktů a pomohl jim emigrovat. Zajišťoval finanční podporu, pokud to bylo možné, zajišťoval víza a využíval celosvětovou síť společnosti k nalezení bezpečného zaměstnání pro ty, kteří prchali před nacistickým režimem. Mnoho zaměstnanců našlo díky Baťově pomoci útočiště v zemích, jako je Kanada, Brazílie a Spojené státy.
Otto Heilig se při vzpomínce na své zážitky z tohoto období svěřil: „Baťovy činy nebyly náhodné. Vzal si za své, aby zajistil ohroženým lidem prostředky k útěku. Jeho nasazení pro blaho svých zaměstnanců, a to i tváří v tvář narůstajícímu nebezpečí, vypovídá o charakteru tohoto člověka“. 7
Následky Mnichova a osobní úvahy
Události následující po Mnichovské dohodě v roce 1938, která vedla ke kapitulaci Československa před nacistickými požadavky, byly pro mnoho židovských zaměstnanců traumatizující. Otto Heilig, poručík československého signálního sboru, měl za úkol informovat své vojáky o kapitulaci, což byl zážitek, který ho pronásledoval po celá léta. Navzdory rostoucímu nebezpečí mnozí zaměstnanci, včetně Heiliga, nadále doufali v mírové řešení.
Po Mnichovu napsal Heilig svému vedoucímu oddělení Josefu Hlavničkovi, který byl zároveň švagrem Jana Bati. Heilig vyjádřil své obavy ze stupňující se hrozby a žádal o radu, jak ochránit svou rodinu. Hlavnicka ho ve své odpovědi povzbudil, aby prozkoumal možnosti v zahraničí, a ujistil Heiliga o plné podpoře při zajištění bezpečné budoucnosti.
Tato korespondence vedla k tomu, co Heilig popsal jako „Operaci záchrana“, což byla koordinovaná snaha společnosti Baťa přemístit židovské zaměstnance dříve, než na ně dopadne plná tíha nacistické perzekuce. Přímá účast Jana Bati na tomto úsilí svědčila o jeho neochvějném úsilí o přežití svých zaměstnanců, a to i za cenu velkého osobního rizika.
Odkaz Jana Antonína Bati přesahuje jeho pozoruhodné podnikatelské úspěchy. Jeho činy během nástupu nacistické moci zdůrazňují jeho integritu a lidskost. Svým úsilím Baťa nejen zajistil přežití mnoha židovských zaměstnanců, ale také dal příklad vůdcovství a soucitu v jednom z nejtemnějších období historie. Pro ty, kteří se zachránili, vytvořily lekce získané u Bati základ budoucího úspěchu. Těm, kteří zůstali, přinesla následující léta nebývalé útrapy.
Baťův odkaz přetrvává nejen jako příběh průmyslového úspěchu, ale také jako dojemná připomínka křehké rovnováhy mezi podnikáním, politikou a lidským soucitem v dobách velké nepřízně osudu. Jeho činy jsou příkladem odolnosti jednotlivců i organizací tváří v tvář útlaku a dokazují, že vůdcovství, empatie a odvaha mohou překonat i ty nejnáročnější historické okamžiky.
7 Heilig, Otto. Čestné prohlášení Otto Heiliga. São Paulo, Brazílie, 7. února 1972. United States Holocaust Memorial Museum.
ČÁST 6. Útěk a péče o zaměstnance:
Jedním z hlavních cílů bylo usnadnit útěk klíčových zaměstnanců z okupovaných území. Jakmile v roce 1939 zesílila nacistická hrozba, Jan Antonín Baťa si uvědomil naléhavost přemístění svých zaměstnanců na bezpečnější místa. Zorganizoval strategické úsilí o pomoc klíčovým zaměstnancům při útěku z nacisty okupovaného Československa a pověřil konkrétní osoby - Maxe, Maxsimoviče, Fixla, Simsu a Plesku - koordinací a zajištěním bezpečného odchodu zaměstnanců do určených zemí:
-Maxsimovič do Jugoslávie.
-Fixl v Nizozemsku
-Simsa ve Švýcarsku
-Plesko
S blížícím se koncem září 1939 Jan Antonín Baťa vytrvale usiloval o evakuaci svých židovských zaměstnanců a jejich rodin z nacisty okupovaného Československa.8 V dopise z 21. září 1939 jugoslávský manažer Tomo Maksimovič poskytl Baťovi aktuální informace o probíhající evakuaci. Tato korespondence přišla jen několik týdnů poté, co Velká Británie vyhlásila Německu válku, což podtrhovalo naléhavost situace. Maksimovič podrobně popsal přípravy na převoz rodin z Baťových závodů v jugoslávském Borovu a poznamenal: ,,Baťa se chystá na převoz rodin:
„V Borovu máme 105 lidí v transportu do zahraničí:“
Obrázek 5: Seznam rodin a míst, kam jsou přemísťovány, 1939.
8 D424 Dpos od Jana Bati pro Malota-Hanik-Hlavnická-Jaronek z 18. 8. 1939 s pokynem, aby se lidé dostali z Československa přes Jugoslávii. Překlad portonu dopisu uvádí: „Poslal jsem telegramy vedoucím skupin v různých zemích. Oni se postarají o papírování, zejména o víza pro lidi, které potřebujeme pro Novosada, Rojta, Krause, Meisela, Maximoviče, Udrzala“. To se shoduje s odpovědí Maximoviče z 21. 9. 1939.
Povolení k cestě a pasy byly vydány pouze pro několik skupin: 6 osob do Peru, 7 osob do Singapuru a 9 instruktorů do Batávie. Zbývající osoby stále neměly potřebná povolení k odjezdu.9
Tyto země byly vybrány na základě jejich dostupnosti, politického klimatu a existujících baťovských obchodních sítí, které by mohly poskytnout útočiště a podporu. Jmenované osoby byly důvěryhodnými spolupracovníky s potřebnými konexemi, kteří pomáhali s logistikou, dokumentací a ubytováním prchajících osob.
Tato iniciativa byla součástí širší snahy společnosti Baťa ochránit své zaměstnance před pronásledováním a zároveň zachovat mezinárodní aktivity společnosti v podmínkách rostoucí nestability v Evropě.
ČÁST 7. Seznam jednotlivců a rodin zachráněných Janem Antonínem Baťou:
Zachránění jednotlivci:
- Otto Heilig and family – Brazil
- Hugo Jelinek – U.S.A.
- A. Fishgrund – U.S.A.
- Weinstein – Algeria
- Weinstein – England
- Weinstein – China
- Ronay (Roney) – South America
- Friedrich Ludwig Eisenstein – Congo
- Lillian Sonberg – U.S.A.
- Petr Stoppard (formerly Straussler)
- Tom Stoppard (formerly Straussler)
- Erich Gershon Steiner
- Samuel Rabinowitz – Rhodesia
- Arnošt Korálek
- JUDr. Emil Kantor
- Frank (Francisco) Otto
- Františka Steina
- Jiří Hanuš
- Hana Steglových
- Franz Steiner
- Božena Hauserová (Barbara Lauwers, OSS, Bronze Star) – Sent to West Africa
- Jan Werich – Comedian and actor in Crisis movie
- Alexandr Hackenschmied (Alexander Hammid) – Director Crisis movie
9 Maksimovic, Tomo. D449A LeƩer: Tomo Maksimovic to Jan A. Bata (opens "Dear Mr. Chief"), September 21, 1939
Zachránění lékaři
- Dr. Ozias Apfelbaum (Moravian Ostrava) – May 15, 1938
- Lydia Adlerová (Moravian Ostrava, Lucenec) – June 30, 1938
- Dr. J.H. Waelsch (Brno) – August 31, 1938
- Dr. L. Waelschová (Brno) – August 31, 1938
- Dr. Zoltán Groszmann (Polom, District Rimavská Sobota) – October 10, 1938
- Dr. Max Schwartz (Berehovo) – November 30, 1938
- Dr. Gerhard Freund (Ústí nad Labem) – November 30, 1938
- Dr. Rudolf Masarek (Klatovy) – December 14, 1938
- Dr. Bedřich Klinger (Tovačov, District Přerov) – December 31, 1938
- Dr. Pavel Löwy (Most) – February 21, 1939
- Dr. Imrich Friedmann (Spišská Nová Ves) – February 21, 1939
- Dr. Alex Gellert (Prešov) – March 1, 1939
- Dr. Est. Gürtlerová (Dvůr Králové) – March 1, 1939
- Dr. W. Kirchenberger (Údlice, District Chomutov) – March 1, 1939
- Dr. Erich Posner (Karlovy Vary) – March 1, 1939
- Dr. Bedřich Rado (Silesian Ostrava) – March 1, 1939
- Dr. Karel Sperber (Tachov) – March 1, 1939
- Dr. Dezider Ornstein (Mukachevo) – February 21, 1939
- Dr. E. Straussler (Brno) – March 1, 1939
- Dr. Walter Recht (Olomouc) – March 1, 1939
- Dr. D. Wachsberger (Revúca) – March 1, 1939
- MUDr. Osvald Holzer – May 1939
- Dr. L. Meisel
- Dr. Jan Stransky
Zachráněné rodiny
- Marie Morgenstern and family (including Charles Morgenstern) – U.S.A.
- Fred Kon and family – U.S.A.
- Mr. Stern and family – Casablanca
- Mr. Meisel and family – Canada (Fryda, Anna, John)*
- Mr. Finkelstein and family (Engineer) – (Destination unspecified)
- Straussler family (Mr. & Mrs., Tomas and Petr; later changed name to Stoppard) –
Singapore
-Gellert family
Další zachránění jednotlivci a rodiny
- Mr. & Mrs. Jiri Stein and family
- Mr. & Mrs. Ernst Stein (Casablanca)
- Mr. & Mrs. Jarost (including an architect)
- Mr. & Mrs. Hecht
- Mr. & Mrs. Kohn
- Mr. First
- Mr. Barth
- Mr. Rotbart
- Mr. Kurt Glaser
- Glaser family (1 person)
- Mr. Frankel
- Mr. Lamberger
- Mr. Mayer
- Mr. Rand
- Mr. Weinberger
- Mr. Pantzer
- Mr. Diamond
- Mr. Weiss
- Mr. Sojka
- Mr. Altman
- Mr. Walter Jouchim
- Lalcher
- Zivichel
- Kovacr
- Vyborny
- Erbunan
- Lachs
- Robutochck
- Annita Stranoko
- Feidel
- Haas
- Balla
- Bodusky
- Rezler
- Siegfried Meisel, (HaiƟ)
- Vojy Strnad (infant, no name)*
- Milan Zadak*
- Otto Zadak*
- Anna Zadak*
- Otto Hejtmanek*
- Gustav Jungwirth*
- Josepha Hankova*
I po svém příchodu do Spojených států v červnu 1939 zůstal Jan Antonín Baťa oddán pomoci svým židovským zaměstnancům. Baťa ze své rezidence na Connecticut Avenue nadále podporoval jejich útěk před nacistickou perzekucí. Toto odhodlání je patrné z dopisu, který zaslal Imigrační a naturalizační službě 24. listopadu 1939, kde jim oznámil, že Arpad Ronay a Rezler byli úspěšně posláni do Kanady. Baťovo pokračující úsilí, a to i ze zahraničí, odráží jeho neochvějný závazek zajistit bezpečnost a blahobyt těch, kteří byli součástí Baťovy organizace.
Analýza a Statistika záchranářského úsilí Jana Antonína Bati
Operation Salvaton Jana Antonína Bati byl podle dostupných informací monumentální snahou zachránit jeho židovské zaměstnance a jejich rodiny před nacistickou perzekucí. Operace využívala Baťovu globální obchodní síť, která zahrnovala 700 zastoupení po celém světě, k usnadnění útěku stovek židovských jedinců. Kombinací skrytých snah, jako je zajištění převodů zaměstnání do zahraničí, poskytování finanční pomoci, urychlení víz a vyjednávání s úředníky, Baťa zorganizoval přesídlení mnoha jednotlivců a rodin.
Zachránění jednotlivci:
Celkový počet jedinců zachráněných Janem Baťou zahrnuje několik významných jmen jako Otto Heilig s rodinou (vyslán do Brazílie), Hugo Jelinek (USA), Peter Stoppard (dříve Straussler), Erich Gershon Steiner a další. Celkem bylo podle zdrojů zachráněno přibližně 300 židovských rodin, přičemž každá rodina sestávala z více jednotlivců.
Zachránění jednotlivců: Více než 100 pojmenovaných osob.
Celkový odhadovaný počet zachráněných rodin: 300 rodin (konzervativní odhad).
Celkový počet jednotlivců v rodinách: Za předpokladu, že průměrně 4 členové na rodinu, to činí na 1200 zachráněných jedinců.
Zachránění lékaři:
Významnou část Baťova záchranného úsilí tvořila záchrana vysoce kvalifikovaných odborníků včetně lékařů, jako jsou Dr. Ozias Apfelbaum, Dr. Max Schwartz a Dr. Zoltán Groszmann, abychom jmenovali alespoň některé. Zachráněno bylo nejméně 24 lékařů, kteří poskytovali nejen humanitární pomoc, ale také zajišťovali důležité odborné znalosti v Baťově podnikání a širší komunitě.
Zachráněné rodiny:
Rodiny zachráněné prostřednictvím Operation Salvation byly rozmístěny v mnoha zemích, včetně USA, Kanady, Mexika, Brazílie, Indie, Haiti, Chile, Peru, Singapuru, Jihoafrické republiky atd. Tyto rodiny byly především Baťovými zaměstnanci nebo spolupracovníky, ale Baťa rozšiřoval svou pomoc i na další potřebné
Pojmenované rodiny Zachráněné, které byly identifikovány: 35+ rodin
Další zachránění jednotlivci a rodiny: V doplňkovém seznamu jsou zmínky o dalších 20+ rodinách, včetně manželů Jiřích Steinových, Ernsta Steinových a Strausslerových.
Celkový odhad zachráněných osob
Na základě poskytnutých dat odhadujeme, že úsilí Jana Antonína Bati o záchranu se týkalo ohrožených jedinců, včetně zaměstnanců, jejich rodin a dalších ohrožených osob. Tento odhad vychází z průměrné velikosti rodin, která se může lišit, ale poskytuje rozumnou přibližnou hodnotu celkového počtu životů, které Baťa zachránil.
Poznámka: * Seznam židovských zaměstnanců Bati naleznete, WT53-567, str. 96.
Každý Váš příspěvek nejen pomáhá financovat naši práci, ale také podporuje šíření těchto informací, aby se dostaly k co nejvíce lidem. Společně tak můžeme zajistit odpovědnost a spravedlnost, aby pravda nezůstala skrytá. Děkujeme za Vaši podporu!
