Sklené 21.9.1944: Masakr 187 karpatských Němců a slepá místa Slovenského povstání

Aktualizováno 26.9.2025: PŘIPOMÍNEJME! 23.–26. září 1944: Likvidace Maďarů ve Felvidku (část Horního Maďarska připojená k Československu), o které mnoho lidí dodnes neví. 23. září v Zarnovici shromáždili partyzáni lidi (většinou z Dóczyfürésze (okres Velké Pole) a Pálosnagyměző (Velké Pole)) a zavřeli je do dobytčích vagonů bez vody a jídla. Byli nuceni tři dny cestovat po okolí. Sotva dýchali. Vlaky byly téměř vzduchotěsné. Dusili se, ať bouchali sebevíc, nikdo neotevřel dveře. Když dorazili do Banské Štiavnice, přednosta stanice otevřel vagón. Lidé z něj vypadávali v bezvědomí, omámení, polomrtví. Jeden z dozorců zastřelil muže ležícího na zemi. Uprchlíci byli postříleni samopaly: „Dám vám vzduch, kdo další chce vzduch?“ 14 lidí bylo odvezeno do skladu poblíž nádražní budovy, odkud byl slyšet výstřel z pistole. Pouze ve dvou případech byly popravené oběti zastřeleny dvakrát. Mezitím se lidé ve druhém a třetím vagónu začali probouzet. Ve třetím vagónu ležela u otvoru dveří mrtvá dívka. Lidé, stále napůl omdlelí, se z posledních sil snažili otvor rozšířit, když se kat vrátil a hodil do vagónu granát. Ze sedmdesáti lidí přežilo pouze 20. Partyzáni v onu krvavou noc připravili o život 83 nevinných lidí. Jejich jediným zločinem bylo, že ve své vlasti (už ne ve „Felvidéku“, ale na Slovensku, které bylo připojeno k Čechám) patřili k původním maďarským a karpatskoněmeckým národům. DODNES SE NEPODAŘILO ZJISTIT, NA ČÍ PŘÍKAZ A PROČ MUSELI ZEMŘÍT TAK KRUTÝM ZPŮSOBEM, ALE STÁLE NEEXISTUJE POLITICKÁ VŮLE, ABY BYLA PRAVDA ODHALENA! O těchto činech nebyla vydána žádná kniha v češtině ani slovenštině. (zdroj: Géza Dunajszky, investigativní novinář)

***

21. září 1944 došlo v obci Sklené (Glaserhau) k hromadné vraždě místních civilistů. V chaosu Slovenského národního povstání přijeli do vesnice partyzáni a pod záminkou práce shromáždili muže ve věku zhruba 16–60 let. Krátce nato je odvedli k okraji lesa a popravili. Zavražděno bylo 187 lidí, převážně karpatských Němců. Událost patří k nejtemnějším epizodám povstaleckého období a dlouho se o ní nemluvilo.

 

Památka obětí se do veřejného prostoru vrací až po roce 1989: v roce 1994 byl na místě hromadného hrobu odhalen pomník a téma se postupně stalo součástí širší debaty o násilí na menšinách během SNP (Slovenské národní povstání). Náš text se v dalších částech drží prosté linky: co se ve Skleném stalo, kdo nesl odpovědnost a jak se s tím Slovensko vyrovnává. Celý článek>

Je smutné, jak dlouho nám trvá odhalování vlastní zločinné minulosti, zatímco zločiny jiných zveřejňujeme mnohem dříve a připomínáme si je opakovaně, o nepotrestání pachatelů nemluvě. Nedivme se potom, že nepřipomínáním vlastní zločinné minulosti hrozí její opakování. I dnes se na úrovni státu dějí zločiny, kdy lidé neví, protože veřejnoprávní média selhávají. Chovají se stejně, jako za totality, kdy určitou hranici nesmí překročit – viz likvidace schopných diplomatů na MZV ČR, zločinný obchod s vízy do schengenského prostoru a upřednostňování neschopných, resp. všehoschopných. JŠ

***

Stále se vypořádáváme s naší zločinnou minulostí. Nedokážeme-li se s ní vyrovnat, bude se nám stále připomínat i v budoucnu. Hoši tam na nebi, omluvit se vám nelze, není to omluvitelné, o to více je to trvale zavazující.

***

„Rozdíl mezi masakrem v Ligetfalu a Přerově je v tom, že počet obětí je dvakrát větší, než počet obětí v Přerově.“ O Přerově víme, že počet mrtvých při masakru byl 267. Podle Jamnického leží v pevnostním systému Ligetval těla 534 obětí....