Soudkyně, která přišla o talár: „Slyšela jsem o sobě, že jsem ta kráva, která se nedá uplatit.“

Pod povrchem českých soudů často nečeká spravedlnost, ale tlak, klanové vazby a podjatost. Zkušenosti z justice ukazují, že: Systém často chrání sám sebe, ne lidi, kteří v něm hledají pomoc. Kdo neskloní hlavu a odmítne být „součástí rodiny“, stává se nepohodlným, čelí šikaně a profesní likvidaci.

 

Rodinné vazby, protekce a zákulisní dohody nejsou výjimka, ale realita, kterou málokdo řekne nahlas. Ti, kteří požadují transparentnost, narážejí na hradbu mlčení, manipulace a trestání. Spravedlnost v české justici není automatická. Je to boj s mocí, nátlaky a strachem. A právě proto Maják pro Tebe vznikl – abychom o těchto věcech nemlčeli a společně hledali cestu k lepší ochraně práv a skutečné spravedlnosti. Celý článek doporučujeme přečíst každému, kdo ještě věří, že české soudy fungují férově.

***

Z článku Soudkyně, která přišla o talár:

JUDr. Petra Hušková /52/ je bývalou konkurzní soudkyní královéhradeckého Krajského soudu. Je svobodná, bezdětná. Je nevyléčitelně nemocná (diagnózu nechce veřejně sdělovat), navíc prodělala lymskou boreliózu, kvůli které má zdravotní potíže dodnes. V roce 1998 jí na roztroušenou sklerózu zemřel bratr, jen o pár let později přišla i o oba rodiče. Oba odešli ze světa shodou okolností v době, kdy prý Petra čelila ve své funkci tlakům od svých nadřízených. A to především ve věci uvalení konkurzu na textilní společnost TIBA. V roce 2005 přišla o talár, oficiálně kvůli tomu, že se v kauzách, které řešila, dopouštěla průtahů. Ona je však přesvědčená o tom, že jde o důsledek její potřeby rozhodovat spravedlivě a nezávisle. Ze soudkyně se stala osoba, která byla souzena. Miluje víno, hrála závodně volejbal, sbírá kuchařky a tvrdí o sobě, že má neskutečně silný smysl pro spravedlnost. Dnes provozuje vlastní advokátní kancelář.

Na soudě je to prostě divný, když bude v jednom senátu manžel a v dalším manželka a v dalším dítě. Je to zvláštní. Že by byli v rámci jednoho senátu, to se nedělo, ale vezměte si, že na obchodním oddělení krajského soudu je v současnosti dcera a matka. Dohromady tam je 8 soudců a z toho čtvrtina je rodina? Na soudě působí i syn bývalého předsedy soudu, jeho snacha, druhý syn je advokát, dříve byl v Hradci soudcem, odešel a jeho žena je teď na soudě na civilním.

 

Může to přinést do praxe to, že když bude základ v bezcharakternosti toho soudce, tak se dá předpokládat, že se ta rodina bude ovlivňovat. Když se doma budou manželé bavit, jestli vezmou od někoho tu nabídku na zájezd do Mexika, že to někdo zaplatí celé rodině, tak.. Nebo když bude matka totálně bezcharakterní, bude zvyklá na to, že se sem tam nechá zkorumpovat.

 

Byl to rok 2003. 12. května to přišlo na hradecký soud, šlo to poštou a já jsem byla na řadě, tím pádem mi tenhle konkurz byl přidělen. Byl to návrh věřitele, Tiba mu prý dlužila asi 4,5 milionu. Okamžitě celé vedení Tiby začalo chodit za vedením soudu. A oni to nezastírali, řekli, že za nimi byli. Ale tam nemají co dělat, co má účastník řízení co chodit za předsedou soudu? Byli i za mnou, samozřejmě. Ten návrh na konkurz přišel, tuším, v úterý. A ještě ten den, nebo druhý den tam byli. A pak hned potom, co se u vedení soudu byli radit, od nich přišlo faxem, že toho navrhovatele /věřitele/, že ho nikdy neviděli a že s ním vůbec nepodnikali. Potom až později jsem se dozvěděla, že 13. května navrhovatel zemřel, na 99 % byl zavražděn. Je to zvláštní, že se to stalo hned druhý den. Ale jestli to má souvislost, to je opravdu spekulace.

 

Přišel za mnou člověk z představenstva Tiby, snažil se dostat ke mně do kanceláře. Já jsem ho vyprovodila, že se se mnou nemá co bavit. Snažil se mě přesvědčit, že to mám zamítnout, že konkurz vyhlašovat nemám, že Číňani je dostali do blbé situace. Jenže já jsem předtím asi 8 hodin seděla u obchodního rejstříku a zjistila jsem, jak se to tam předtím asi dva tři roky zpátky tunelovalo. Chtěla jsem s ním sepsat protokol o návštěvě, to odmítnul. Strkal mi nějakou obálku, tak jsem ho vyrazila, začala jsem na něj křičet. Odešel a do dvaceti sekund jsem měla telefonát z vedení soudu, proč jsem ho vyhodila. Vyslechla jsem si, že: „Pokud je, Petro, pravda, co mi ti pánové říkali, tak není problém o věci rychle rozhodnout.“ Oni se vyhlášení toho konkurzu bránili podle mě proto, aby mohli ještě vyvádět majetek. Protože toho majetku tam bylo obrovské množství. A mluvím hlavně o nemovitostech. Správce konkurzní podstaty může 6 měsíců zpětně všechny úkony napadnout, i kupní smlouvy a všechno ostatní. Že to prostě není platné. To znamená, kdyby se vyhlásil konkurz hned, přišlo by se na to, co se tam dělo. Proto potřebovali čas, potřebovali vyhlášení konkurzu oddálit.

 

Já si osobně myslím, že museli být uplacení. To jinak není možný. Ten tlak byl neskutečnej. Lidi z venku mi říkali: „Petro, chystá se na Tebe kontrola, jmenuj tam toho a toho správce, protože ten jim půjde na ruku, ten je s nima jedna packa.“ A já jsem řekla, že to neudělám. Já jsem chtěla mít záruku, že tam budu mít člověka, který to tam nebude pomáhat rozkrádat.

 

Ano. Tiba tvrdila – my ho neznáme, nedlužíme mu a nedlužíme mu tím pádem proto, protože ho neznáme. A najednou ta vdova po tom údajně zavražděném navrhovateli napíše: „Beru zpět proto, že mi Tiba dluh 4,5 mil. zaplatila.“  Tak za prvé. Když nedlužím, proč platím. Za druhé, pokud dlužím, tak pak lhali a za třetí, pokud opravdu zaplatili, tak je to co? Trestný čin upřednostňování věřitele. Zcela jednoznačně, protože v účetnictví byly ještě starší dluhy. Navíc zpětvzetí bylo neplatné, protože v rámci dědického řízení se řeší obchodní podíl ve firmě, ale nikoli jednatelství, to je volený orgán. A ona jednatelkou zvolena nebyla. A zase, volali mi z vedení soudu, že když přišlo zpětvzetí, tak to můžu rychle zastavit. Argumentovala jsem tím, že tam není osoba oprávněná jednat, tudíž je zpětvzetí neplatné. Chtělo se mi té dotyčné na druhém konci drátu, co to po mně požadovala, říct: „To bys musela znát zákon.“ A i když jsou to spekulace, tak mě ale napadlo, jestli když ten člověk z vedení soudu, co tohle říká a je vidět, že v tom má mezery a v tom zpětvzetí jsou ty samé mezery, jestli jim tyhle kroky zrovna ten člověk ze soudu neradil. Já jsem tam nakonec jako opatrovníka ustanovila trestního advokáta, kterému jsem na 100 % věřila. Za ty roky jsem už věděla, že je to absolutně neovlivnitelnej právník, charakterní člověk s tou nejvyšší prověrkou. A to se setkalo s obrovskou nevolí. Obrovskou.

Na září jsem měla nařízené jednání, chtěla jsem ten konkurz vyhlásit, bylo jasné, že Tiba je v úpadku. Její zástupci na soud celé léto chodili. Tenhle spis byl několikrát u předsedy v kanceláři, byly v tom zastrkané ty žluté papírky, asi že se z toho něco fotilo, ale vůbec nevím komu a proč, žádný záznam se z toho neudělal. Pak se mnou bylo zahájeno kárné řízení a Tibu mi vzali, ještě s jednou další problematickou kauzou.

 

V září 2003. Těsně před tím, než jsem měla ten konkurz na textilku vyhlásit. Navíc v té době zrovna mého tatínka operovali s rakovinou a jen pár dní poté, co ho pustili domů, jsem šla po náměstí, zazvonil mi telefon a tam byl redaktor Weiner z České televize a že se mě chce zeptat, co říkám tomu, že na mě byla podaná kárná žaloba. Takže já jsem se to dozvěděla z telefonu od Weinera. Televize to věděla dřív. A tatínek přesně v té době umíral.

 

Obrovskej. Já jsem soudila až do roku 2005, než se to se mnou vyřešilo. Nakonec zněl verdikt nade mnou tak, že mám průtahy v některých sporech, trvajících rok. Rozsudek zněl, že třeba v jednom konkrétním spise byly průtahy 14 dní, ve druhém tři týdny, v dalším měsíc. Za to jsem já šla z taláru. Ne průtahy 5 let, nebo rok. Ani v jednom spise to nedosáhlo roku. Navíc si stojím za tím, že tam dodneška nikdy nebylo přesně řečeno, v čem spočívaly ty průtahy. Protože jsem se měla dopustit průtahů ve spisech, kde ani vůbec nebyly stanovené zákonné lhůty pro vyřízení.

 

Bylo to podivné. Prý na mě byly stížnosti za průtahy, takže jsme chtěli, aby nám předložili alespoň jednu jedinou takovou stížnost. Neudělali to. Nepředložili ani jednu. V senátu, co mě soudil, seděli soudci, kteří nikdy nedělali konkurzy, ani obchod, takže vůbec netušili, co znamená přerušení řízení ze zákona. Ani nevěděli, že taková úprava v zákoně je. Navíc, když jsem se měla vyjádřit k žalobě, měla mi jako obviněnému přijít domů obálka s modrým pruhem, do vlastních rukou. To mi měl doručit ten soud, který to rozhodoval. Tedy vrchní. Já jsem to dostala u nás v Hradci na krajském, přišla za mnou zástupkyně předsedy soudu a tu obálku mi podává z ruky do ruky, ať jí podepíšu převzetí. Vrchní soud to vůbec neposlal tak, jak měl.

 

Ne. Tam byly obrovské známosti vedení Krajského soudu v Hradci, s lidmi na Vrchním soudě. Navíc jsem věděla, že to tunelování majetku TIBY šlo i do politiky, že tam mají velký zájem i ti nejvyšší, ČSSD.. Protože když se budou vyvádět peníze ze státních podniků, tak ty peníze nekončí jen na účtech tunelářů, ale jdou i do dalších sfér. A zase mi moji kamarádi z podnikatelských kruhů řekli, že představenstvo Tiby má obrovské napojení na ty nejvyšší, úplně ty nej nej nejvyšší z ČSSD. Ještě tam byla zajímavá jedna věc. Můj advokát se vyjadřoval a předseda senátu ho začal neurvale opravovat, že říká špatný paragrafy. A ten můj advokát říká: „Ale pane předsedo senátu, to se mýlíte. To, co říkáte Vy, je paragraf občanského soudního řádu, ale toto řízení se vede podle trestního řádu.“ Teď ten předseda senátu drknul do toho soudce vedle sebe, a protože se ten šepot nesl, tak jsme slyšeli, jak říká: „Ty vole, věděls, že to je podle trestního řádu?“ Tak jak mohlo to jednání probíhat.

 

Víte, že na hradeckém soudě je to rodinný podnik? Tohle protežování se tam rozjelo už po revoluci. Mezi odbornou veřejností, která to věděla, se to velmi nelibě neslo. To ale novináři nikdy nenapíšou. Stejně tak se nikdy nedostaly ven věci, že jeden můj bývalý kolega, soudce, který dnes už nežije, měl problémy s alkoholem natolik, že za něj jeho kolegové v senátu museli skoro rok psát rozsudky. A vedení to vědělo. S další soudkyní se stejným problémem mám osobní zkušenost, ale o tom nechci mluvit. Vedení to vědělo.

Na soudě je to prostě divný, když bude v jednom senátu manžel a v dalším manželka a v dalším dítě. Je to zvláštní. Že by byli v rámci jednoho senátu, to se nedělo, ale vezměte si, že na obchodním oddělení krajského soudu je v současnosti dcera a matka. Dohromady tam je 8 soudců a z toho čtvrtina je rodina? Na soudě působí i syn bývalého předsedy soudu, jeho snacha, druhý syn je advokát, dříve byl v Hradci soudcem, odešel a jeho žena je teď na soudě na civilním.

Ano, když se řešila Tiba. Ale potom už ne. O mně se oficiálně veřejně říkalo: „To je ta kráva, za kterou se nedá jít.“

To vím od kamarádů podnikatelů, co se na Královéhradecku pohybovali v těch nejvyšších podnikatelských kruzích. Říkal mi to třeba i jeden bývalý hradecký europoslanec, který byl takového rozhovoru svědkem.

Ano. Byl to rok 2003. 12. května to přišlo na hradecký soud, šlo to poštou a já jsem byla na řadě, tím pádem mi tenhle konkurz byl přidělen. Byl to návrh věřitele, Tiba mu prý dlužila asi 4,5 milionu. Okamžitě celé vedení Tiby začalo chodit za vedením soudu. A oni to nezastírali, řekli, že za nimi byli. Ale tam nemají co dělat, co má účastník řízení co chodit za předsedou soudu? Byli i za mnou, samozřejmě. Ten návrh na konkurz přišel, tuším, v úterý. A ještě ten den, nebo druhý den tam byli. A pak hned potom, co se u vedení soudu byli radit, od nich přišlo faxem, že toho navrhovatele /věřitele/, že ho nikdy neviděli a že s ním vůbec nepodnikali. Potom až později jsem se dozvěděla, že 13. května navrhovatel zemřel, na 99 % byl zavražděn. Je to zvláštní, že se to stalo hned druhý den. Ale jestli to má souvislost, to je opravdu spekulace.

Okamžitě.

Přišel za mnou člověk z představenstva Tiby, snažil se dostat ke mně do kanceláře. Já jsem ho vyprovodila, že se se mnou nemá co bavit. Snažil se mě přesvědčit, že to mám zamítnout, že konkurz vyhlašovat nemám, že Číňani je dostali do blbé situace. Jenže já jsem předtím asi 8 hodin seděla u obchodního rejstříku a zjistila jsem, jak se to tam předtím asi dva tři roky zpátky tunelovalo. Chtěla jsem s ním sepsat protokol o návštěvě, to odmítnul. Strkal mi nějakou obálku, tak jsem ho vyrazila, začala jsem na něj křičet. Odešel a do dvaceti sekund jsem měla telefonát z vedení soudu, proč jsem ho vyhodila. Vyslechla jsem si, že: „Pokud je, Petro, pravda, co mi ti pánové říkali, tak není problém o věci rychle rozhodnout.“ Oni se vyhlášení toho konkurzu bránili podle mě proto, aby mohli ještě vyvádět majetek. Protože toho majetku tam bylo obrovské množství. A mluvím hlavně o nemovitostech. Správce konkurzní podstaty může 6 měsíců zpětně všechny úkony napadnout, i kupní smlouvy a všechno ostatní. Že to prostě není platné. To znamená, kdyby se vyhlásil konkurz hned, přišlo by se na to, co se tam dělo. Proto potřebovali čas, potřebovali vyhlášení konkurzu oddálit.

Já si osobně myslím, že museli být uplacení. To jinak není možný. Ten tlak byl neskutečnej. Lidi z venku mi říkali: „Petro, chystá se na Tebe kontrola, jmenuj tam toho a toho správce, protože ten jim půjde na ruku, ten je s nima jedna packa.“ A já jsem řekla, že to neudělám. Já jsem chtěla mít záruku, že tam budu mít člověka, který to tam nebude pomáhat rozkrádat.

Ano. Tiba tvrdila – my ho neznáme, nedlužíme mu a nedlužíme mu tím pádem proto, protože ho neznáme. A najednou ta vdova po tom údajně zavražděném navrhovateli napíše: „Beru zpět proto, že mi Tiba dluh 4,5 mil. zaplatila.“  Tak za prvé. Když nedlužím, proč platím. Za druhé, pokud dlužím, tak pak lhali a za třetí, pokud opravdu zaplatili, tak je to co? Trestný čin upřednostňování věřitele. Zcela jednoznačně, protože v účetnictví byly ještě starší dluhy. Navíc zpětvzetí bylo neplatné, protože v rámci dědického řízení se řeší obchodní podíl ve firmě, ale nikoli jednatelství, to je volený orgán. A ona jednatelkou zvolena nebyla. A zase, volali mi z vedení soudu, že když přišlo zpětvzetí, tak to můžu rychle zastavit. Argumentovala jsem tím, že tam není osoba oprávněná jednat, tudíž je zpětvzetí neplatné. Chtělo se mi té dotyčné na druhém konci drátu, co to po mně požadovala, říct: „To bys musela znát zákon.“ A i když jsou to spekulace, tak mě ale napadlo, jestli když ten člověk z vedení soudu, co tohle říká a je vidět, že v tom má mezery a v tom zpětvzetí jsou ty samé mezery, jestli jim tyhle kroky zrovna ten člověk ze soudu neradil. Já jsem tam nakonec jako opatrovníka ustanovila trestního advokáta, kterému jsem na 100 % věřila. Za ty roky jsem už věděla, že je to absolutně neovlivnitelnej právník, charakterní člověk s tou nejvyšší prověrkou. A to se setkalo s obrovskou nevolí. Obrovskou.

Na září jsem měla nařízené jednání, chtěla jsem ten konkurz vyhlásit, bylo jasné, že Tiba je v úpadku. Její zástupci na soud celé léto chodili. Tenhle spis byl několikrát u předsedy v kanceláři, byly v tom zastrkané ty žluté papírky, asi že se z toho něco fotilo, ale vůbec nevím komu a proč, žádný záznam se z toho neudělal. Pak se mnou bylo zahájeno kárné řízení a Tibu mi vzali, ještě s jednou další problematickou kauzou.

V září 2003. Těsně před tím, než jsem měla ten konkurz na textilku vyhlásit. Navíc v té době zrovna mého tatínka operovali s rakovinou a jen pár dní poté, co ho pustili domů, jsem šla po náměstí, zazvonil mi telefon a tam byl redaktor Weiner z České televize a že se mě chce zeptat, co říkám tomu, že na mě byla podaná kárná žaloba. Takže já jsem se to dozvěděla z telefonu od Weinera. Televize to věděla dřív. A tatínek přesně v té době umíral.

Ne, vůbec. Dál chodíte do práce, soudíte, dokud o tom není rozhodnuto. Ale Tibu mi vzali, takže jsem nakonec ten konkurz nemohla vyhlásit. Konkurz nakonec prohlášenej byl, ale až někdy v roce 2007, to už to měl dávno v rukou jiný soudce. Oni získali hodně času, mohli to tam dál tunelovat. Takže to, co tam vytunelovali v roce 2003, nebo 2004, na to už zákony nesahají, protože kontrolovat se to může jen půl roku zpětně, tak všechno, co se stihlo vyvést, se asi vyvedlo.

Obrovskej. Já jsem soudila až do roku 2005, než se to se mnou vyřešilo. Nakonec zněl verdikt nade mnou tak, že mám průtahy v některých sporech, trvajících rok. Rozsudek zněl, že třeba v jednom konkrétním spise byly průtahy 14 dní, ve druhém tři týdny, v dalším měsíc. Za to jsem já šla z taláru. Ne průtahy 5 let, nebo rok. Ani v jednom spise to nedosáhlo roku. Navíc si stojím za tím, že tam dodneška nikdy nebylo přesně řečeno, v čem spočívaly ty průtahy. Protože jsem se měla dopustit průtahů ve spisech, kde ani vůbec nebyly stanovené zákonné lhůty pro vyřízení.

Protože tam časově naprosto spadá to podání návrhu na kárné řízení v době, kdy jsem chtěla rozhodnout Tibu.

Odvolala jsem se.

Ne. Asi jsem byla blbá. Já jsem byla přesvědčená, že to u těch vyšších soudů vyhraju.

Ne. Bylo to podivné. Prý na mě byly stížnosti za průtahy, takže jsme chtěli, aby nám předložili alespoň jednu jedinou takovou stížnost. Neudělali to. Nepředložili ani jednu. V senátu, co mě soudil, seděli soudci, kteří nikdy nedělali konkurzy, ani obchod, takže vůbec netušili, co znamená přerušení řízení ze zákona. Ani nevěděli, že taková úprava v zákoně je. Navíc, když jsem se měla vyjádřit k žalobě, měla mi jako obviněnému přijít domů obálka s modrým pruhem, do vlastních rukou. To mi měl doručit ten soud, který to rozhodoval. Tedy vrchní. Já jsem to dostala u nás v Hradci na krajském, přišla za mnou zástupkyně předsedy soudu a tu obálku mi podává z ruky do ruky, ať jí podepíšu převzetí. Vrchní soud to vůbec neposlal tak, jak měl.

Ne. Tam byly obrovské známosti vedení Krajského soudu v Hradci, s lidmi na Vrchním soudě. Navíc jsem věděla, že to tunelování majetku TIBY šlo i do politiky, že tam mají velký zájem i ti nejvyšší, ČSSD.. Protože když se budou vyvádět peníze ze státních podniků, tak ty peníze nekončí jen na účtech tunelářů, ale jdou i do dalších sfér. A zase mi moji kamarádi z podnikatelských kruhů řekli, že představenstvo Tiby má obrovské napojení na ty nejvyšší, úplně ty nej nej nejvyšší z ČSSD. Ještě tam byla zajímavá jedna věc. Můj advokát se vyjadřoval a předseda senátu ho začal neurvale opravovat, že říká špatný paragrafy. A ten můj advokát říká: „Ale pane předsedo senátu, to se mýlíte. To, co říkáte Vy, je paragraf občanského soudního řádu, ale toto řízení se vede podle trestního řádu.“ Teď ten předseda senátu drknul do toho soudce vedle sebe, a protože se ten šepot nesl, tak jsme slyšeli, jak říká: „Ty vole, věděls, že to je podle trestního řádu?“ Tak jak mohlo to jednání probíhat.

Ano.

Ano. Z pěti soudců tam byli tři jiní, než ti, kteří měli můj případ přidělený. Měsíc předem jsme byli obesláni s tím, kterých pět členů senátu to rozhoduje, a teď tam seděli tři jiní?! Na výměnu ale musí být vážné důvody, jako že třeba den předtím všichni tři onemocněli, ale ten náhradník by si v tom případě nestihl přečíst spis a tím pádem by se stejně muselo odročovat. A najednou v den jednání byli tři jiní? To je ta rozhodovací většina. Nikdo mi to nedal vědět, neměla jsem šanci proti nim vznést námitky.

 

Potvrdil. Ale já si stojím za tím, že jsem se průtahů nedopustila. Znám případy, kdy se soudily u soudců třeba jejich osmnáctileté průtahy. To, co bylo u mě, průtah nebyl. Oni řekli, že jsem neudělala čárku ve spise měsíc a půl. Třeba. Nebo dva týdny průtah. A za to jsem svléknutá z taláru?! Ale mohlo být napomenutí, 15 % z platu na 3 měsíce, 50 % z platu.. Tam je několik možností a až ta nejhorší je to, že přijde soudce o talár. Jsou případy, že soudce propustí z vazby vraha, nebo naopak nechá ve vazbě někoho, kdo tam být nemá a oni dostanou 20 % z platu na tři měsíce?

No protože se mě na to ptáte. Vůbec jsem to původně neměla v plánu vytahovat, ale vzniklo to tak nějak samo. Kdybyste se neptala, tak Vám to povídat nebudu.

***