Milan Lasica - Kde sa mojej duši uľaví? - Kdo si vja uťahnuť zo seba, veľa utiahne - Pobavit ľudí je tím najdoľažiťajším

My jsme národ holubičí, nikdo nám nič nedožičí – Ať je jako my, zdravý, mocný lakomý – Tak jsme mu na oplátku, píchli vídly do zadku, odvtedy je v našej obci všechno v poriadku – Verchovina, verchovina, Podkarpatská Rus, tam se žije vod kopie Podkarpatský Rus – Za dědinú štyry vrby kvitnů, čo si počnem, až tu moji vytnú, kde sa mojej duši ulaví? – Jedným slovom jsem a viac vám nepoviem – Všeci sa klaňali. To boli moslimi? A jakým smerom? Na Východ. Eště, že tak. Ovšem na núdzový (1968) - Postavím múr, postavím hrádzu, nestačí strážna veža, pro tých co vládnů. Po stopách stále bežať, po stopách, které ženie strach a nikdě nevedů. Po stopách, ktoré pokryl šedý prach (1968) – Vyletěl pták hore nad oblak, a ja pod ním stojím ako taký… 

Malý vtáčik nad oblakmi k růži a ja za ním poberať sa túžim, chcel by som byť ako vták – Neviem zda poznátě kapitalismus? To je té skutočně kruté zariadenie, že tý naši speváci tam musí pracovať za dieň … oni tam musí pracovat. Naštestie sme toto štádium společenského vývinu prekonali – Stretával som sa celý život so satirou bez humoru a to som nesnášal - Ďakujem vám vážení televizní diváci za to, že jste ma tak pozorně sledovali, aj vám, vážení pracovníci bezpečnosti za to, že stě ma tak pozorně sledovali – Hlavní příčinou bolo to, že náš humor něbol jednoznačný. To bola pochvala – Umel si utahovat predovšetkým zo seba. To je dokaz, že bol velký – Kdo si vja uťahnuť zo seba, vela utiahne -  Ztrata mena znamená ztratú identity – Zobrali mi meno, ale nezobrali mi text – Vzpomienam na Paríž a nikdá som tam nebol… - Musiem povedať jětě jedno, ja som člověk, ktorý vyšiel z malých divadiel, tak so mi zdá, že tu je viac lidí, ktorý boli na všetkých mých predstaveniach za paděsiat rokov, aj viac kriku😊  

Rozmiešlam upenlivo, prečo mi je tak tklivo, co mi tak strašně chýba netuším, pomerně dobře žijem, mám celkom dobrý príjem, predsa srdce myje a tuší – Stromček bútlaví, kde sa mojej duši ulaví… A tý co pilkle kuli, dostanů po papuli, dáme jim jednoducho zámok na hubu. Do batožka si nalož přetvářku lož a faloš a potom zahoď všetkých do studně a rovno z prvej várky, svoj život bez přetvářky a uvidíš, či z Teba ubudně. Slubujeme, že z nás tu ubudať nebudě. 11/89 Bratislava – Včera som sa opýtal, mojej mladej ženy, kam sa poděl kapitál, v naší lásce uložený, kam sa betar schoval, asi devalvoval, zdá sa, že nás vztah čaká… KRACH … neúprosná inflačná spirála, žena na mňa visí, žiadá dlhopisy, stále žobre, či sa dobře vydala. Je to omyl ak si je, istá starým kursom, klesajů už akcie a smráka sa nad našou burzou, krehká prosperita, nie ničím krytá, zdá se, že náš vztah čaká KRACH – Ta lúbim a mám na to aj duovod, svoj robotnickij puovod. – Já som omtimista: Člověk má na svete ruozné výhody a šťastné náhody, len keby jich vedel dobře využiť, šťastně by mohlo žiť. Ja som optimista, viem to dozajista, že ten svet zle nevyzerá, keď člověk naň nepozerá. Já som optimista, je to pravda istá, že sa tomu dobře darí, kdo se nenarodí – A zjistil som, možem to teraz povediať po šedesátiti rokov svojej kariéry, že sa mi dost darí ludí pobaviť. Takže čas stále zostává tím nejdůležitějším. 

Milan Lasica byl pilíř nejen slovenského humoru, literatury, divadelnictví aj textárstva a na to by sa nemalo zabúdať. Je to jeden osobitný úžasný človek. Slovákom nastavuje zrkadlo, aby neurážalo a mohli se i zasmiať, nevyvyšoval sa. Všichni jsme taký, jako som ja. Ak sme ještě trochu mladý, nik si s námi neporadí, napriek k tomu si sem tam zavzdycháme, my jsem národ holubičí, nikdo nám nic nedožičí. Každý na nás iba kričí, jedním slovom je to o nás, je to o nás známé.

Odešel z nekonečného představení, které trvalo až do jeho posledního dechu… 
***

 

***

Celý dokument v iVysílání ČT. Milan Lasica byl v jakékoli situaci autentický. Jeho duch nebyl skryt, oslovoval nepřímo, a to účinněji. Nikdo o jeho charakteru nepochyboval. Těch, co si hráli, či hrají na to, co nejsou, bylo vždy dost. Proto časem upadají do úplného zapomnění. Milan Lasica zůstane v našich duších a paměti zapsán trvale. Dnešní doba takové lidi nutně potřebuje, mravně odolné a nezlomitelné, chce-li společnost přežít. Připomínají nám skutečné hodnoty. Bez nich pozbývá skutečný lidský život svého smyslu. Vzpomeňme také na Karla Kryla a  Martu Kubišovou, která také měla a stále má, české společnosti co říci. 

Se svým „parťákem“ Satínským, připomínali Wericha s Voskovcem – také burcovali zemi v ohrožení. Objeví se jejich nástupci? Společnost už má bezpáteřnosti dost. Potřebuje opět nositele „páteřnosti“, aby se posunula vpřed, ne opět na začátek.   

 

JŠ