Zdeněk Hraba | Do práce, nebo vězení – návrat k příživnictví z dob Československa?

Senátor Zdeněk Hraba (ODS) předložil kontroverzní návrh zákona, který by zakázal bezdomovectví. Podle něj by lidé žijící na ulici museli přijmout nabídku veřejně prospěšných prací, aby si zajistili bydlení, jinak by jim hrozilo vězení. Tento návrh okamžitě vyvolal bouři kritiky mezi lidskoprávními organizacemi, které jej označují za neefektivní, represivní a ekonomicky neudržitelný.

„Je nejvyšší čas řešit problémy s bezdomovectvím,“ prohlásil Hraba ve videu sdíleném na sociálních sítích. „Každý, kdo se ocitl na ulici nikoli vlastní vinou, si zaslouží pomocnou ruku. Ale ti, kteří pro nápravu neudělají nic, proti těm je potřeba zasáhnout.“

Podobné přístupy nejsou v české historii nové. V dobách Československa platily zákony proti tzv. příživnictví, které kriminalizovaly nezaměstnanost. Lidé bez práce byli často zatýkáni a odsuzováni k nuceným pracím v těžkých podmínkách věznic. Takové praktiky byly nejen neetické, ale také neefektivní při řešení sociálních problémů. Kritici Hrabova návrhu varují, že podobný přístup dnes jen přidá náklady na vězeňský systém a nepomůže řešit příčiny bezdomovectví.

Pokud by měl být problém bezdomovectví řešen systémově, klíčovým krokem by podle odborníků byla reforma osobních bankrotů. Současná legislativa v České republice dlužníkům často neumožňuje rychlé oddlužení a návrat do běžného života. Inspirací by mohl být systém v USA, kde je možné dokončit osobní bankrot do jednoho roku. Tento model přenáší větší odpovědnost na věřitele, kteří musí důkladně hodnotit bonitu dlužníka a rizika poskytnutí půjček.

Ani zrychlené oddlužení však není zaručeným řešením. Jak ukazuje situace v USA, kde je systém osobních bankrotů relativně efektivní, i přesto tam žije velké množství lidí bez domova. Tito lidé často čelí jiným bariérám, například drogové závislosti, psychickým problémům či nedostupnosti sociálních služeb. Bez komplexní podpory tak reforma bankrotů sama o sobě nestačí k návratu lidí z ulice.

Hrabův návrh má i významné ekonomické dopady. Kriminalizace bezdomovectví by znamenala zvýšení nákladů na vězeňský systém, personál a infrastrukturu. Odborníci upozorňují, že náklady na jeden den vězení mohou být výrazně vyšší než náklady na sociální bydlení či terénní práci. Přitom zkušenosti ukazují, že represivní opatření nezaručují snížení počtu bezdomovců, ale spíše je vytlačují z center měst na periferie.

Navíc kriminalizace může vést k prohloubení sociálního vyloučení. Lidé bez domova, kteří již čelí stigmatizaci, se mohou ocitnout v ještě horší situaci. Bez přístupu k bydlení, zdravotní péči a pracovní příležitosti se jejich šance na návrat do společnosti výrazně snižují.

Řešení bezdomovectví by mělo vycházet z prevence a podpory, nikoli z represí. Klíčové kroky zahrnují:

Kriminalizace bezdomovectví, jak ji navrhuje Zdeněk Hraba, nepřináší skutečné řešení, ale pouze odsunuje problém do věznic a přenáší břemeno na daňové poplatníky. Historie i zahraniční zkušenosti ukazují, že pouze dlouhodobé a komplexní přístupy mohou snížit počet lidí žijících na ulici a zlepšit jejich životní podmínky.