Člověk je nezměnitelný, nucen neustále stoupat a klesat, neschopen udržitelného stavu tak, jako to umí zvířata. Budováním blahobytu rosteme jen do určité hranice. Jeho nezřízenou konzumací zákonitě časem padáme a vracíme se na začátek.
Baťa nebyl žebrák, ale „bojovník“, „velitel“ české průmyslové fronty, rozhodnutý uchovat svůj podnik i své lidi bez ohledu na britské nepochopení či nepřátelství. Byl nejtvrdším odpůrcem mnichovské kapitulace. Jeho názor byl, že země měla bojovat.
Za těch tisíc let, a dokonce i dnes, Maďaři jen brání Evropu. Ti, co mluví o maďarském útlaku, by si měli raději prostudovat dějiny. Ty pravé, o kterých jsou dobové záznamy v archivech.
„Nemůže býti bohatství tam, kde jsou lidi zaměstnáni podváděním. Nemají čas na budování hodnot, na vytvoření bohatství celé země.“ Tomáš Baťa. Bude na každém, zda padne, nebo přežije. Tato realita je blíže, než tušíme. Bez nových Baťů to nezvládneme!
Připomeňme, že za totality Helena Vondráčková mohla zpívat a cestovat do zahraničí bez omezení. Marta Kubišová nesměla dvacet let zpívat a zcela zmizela z veřejného života.