Nebýt tragické smrti Tomáše Bati před volbou presidenta ČSR, vyhrál by a Hitler by neměl šanci. Svoboda bez boje je jen jinou formou otroctví. Toho jsou si Ukrajinci dobře vědomi po zkušenostech v minulosti. Poučili se. Kdy se poučíme my?
V době okupací kolaborujeme, udáváme, přežíváme za každou cenu. Nehrozí-li nám žádné nebezpečí, jsme najednou „hrdinové“ a „bojujeme“ proti bezbranným. Za naši svobodu museli bojovat většinou druzí.
Nikdo za tuto tragédii nebyl nikdy souzen. Gardisté a skuteční kolaboranti s nacisty po válce vstoupili do KSČ, stali se z nich vážení soudruzi. Vrahy zbavil odpovědnosti zákon 115/1946, který jejich čin zařadil do kategorie „Spravedlivá odplata“.
Zákonitá, postupná sebevražda pokračuje dodnes. Zemi plně ovládá české plebejství, kdy jsme si skutečné elity sami zlikvidovali. Císař Franz Josef I. : „Vždy, když si Češi vládli sami, dopadlo to špatně. Platí na ně jen cukr a bič.“
Pro rodinu Vincence Hertla záchrana nepřišla. Vedoucí Okresní správní komise v Podbořanech Dr. Krása celou rodinu bez soudu nařídil popravit, „aby příkladným potrestáním bylo zabráněno dalším podobným incidentům v zájmu úspěšného osídlení pohraničí.“