Josef Banáš: JSEM BAŤA, DOKÁŽU TO! – Jak račte, pane Baťo
Baťa nám stále ukazuje cestu, jak žít, a nezanechat po sobě jen zkázu. Doplatíme na to všichni, pokud se urychleně nezačneme chovat normálně. Každý musíme začít sám u sebe.
Baťa nám stále ukazuje cestu, jak žít, a nezanechat po sobě jen zkázu. Doplatíme na to všichni, pokud se urychleně nezačneme chovat normálně. Každý musíme začít sám u sebe.
Baťa používal rozum. Prosadil jej ku prospěchu firmy, spolupracovníků i země. Nepotřeboval k tomu zákony, předpisy a nařízení. Ty měli díky jeho systému spolupracovníci v sobě.
Jejich syna, Jana V. Rotta, jsem znal. Žil ve Švýcarsku, v Curychu. Pomáhal jsem mu s restitucí budovy slavného železářství, provoz chtěl obnovit. Dopadl jako Jan A. Baťa. Podivnou roli v restituci sehrála rodina bývalého senátora Edvarda Outraty.
“Loyalty to my people means more to me than my properties or my life.” Jan A. Baťa did not speak aloud, because he could not risk the lives of those who could not speak for themselves. That silence, misunderstood then, demands recognition now.
Pod vedením Jana Antonína Bati se tato kontinuita proměnila v bezprecedentní expanzi. Organizace se rozrostla z přibližně 16 500 zaměstnanců v roce 1932 na více než 100 000 zaměstnanců po celém světě...