Chceme žít v systému, kde se z policistů a soudců stává novodobá „šlechta“, která se zákony neřídí, ale ohýbá je podle svých potřeb? Já osobně říkám jasně: V takovém právním systému žít nechci. Ale nejde jen o mě. Je to o nás všech.
Může to vést k dočasnému pokroku, ale na konec zaplatíme účet všichni a nejvíce následující generace. Zmizí-li hotové peníze, budeme plně ovladatelní, kontrolovatelní a manipulovatelní.
Na korupci, podvodech, zločinu a lžích, nelze budovat prosperující společnost, jen na poctivé práci. Někdo musí také „vyrábět chleba“. Společnost, kdy její odpovědní představitelé z nemalé části parazitují na poctivé práci většiny, je nemocná.
Když jsem měl 20 let, myslel jsem si, že můj otec je idiot. Ve třiceti, jsem si občas myslel, že má docela pravdu. Ve čtyřiceti, že to byl celkem moudrý chlap. V padesáti jsem si řekl: kdyby tu tak byl a poradil mi!
„Co ztrácí pozornost, začne většinou růst divokým způsobem, nebo krniví. A s lidmi to není příliš jiné, kdo nevěnuje svým spolupracovníkům pozornost, až pozdě lituje, že mu zakrněli tak, že již není možno napravit ničeho.“