Vaše hlášení o transparentnosti, svobodě tisku nebo korporátním a politickém vlivu pomáhá zajistit spravedlivý právní systém a rovnost pro všechny před zákonem.
Detail článku
REEDITE 27.8.2025 IV. DÍL: (17.9.2023) Czech-Maroccogate seriál na pokračování - Eva Pavlovská – psychologie na objednávku
Na korupci, podvodech, zločinu a lžích, nelze budovat prosperující společnost, jen na poctivé práci. Někdo musí také „vyrábět chleba“. Společnost, kdy její odpovědní představitelé z nemalé části parazitují na poctivé práci většiny, je nemocná.
Za informace uvedené na této stránce nese plnou odpovědnost autor textu. European Justice Organization z.s. poskytuje pouze publikační účet pro nezávislé novináře a nenese odpovědnost za obsah ani za uvedené zdroje.
Dr. Damjan Prelovšek – historik umění a odborník na moderní architekturu, specialista na dílo architekta Jože Plečnika, velvyslanec Slovinska v ČR 1998-2002, člen Evropské akademie věd a umění, spisovatel a fotograf. *** „Každý člověk má mít právo na důstojný život. Důstojné podmínky v pracovním i osobním životě.“ Jana Chaloupková *** Ve Slovinsku se říká, že komunismus fungoval na bázi principu nejprve nepohodlné lidi pomluvit a pak zlikvidovat. Toto bohužel pokračuje ale mnohdy i dnes. Takto např. slovinská levice neustále pomlouvá našeho bývalého premiéra Janeza Janšu, který byl dokonce několik měsíců i vězněn. A to nespravedlivě. Jsem překvapen, že stejné postupy jsou dnes normální i v ČR. Zdá se, že časy Václava Havla jsou nenávratně pryč. Co si dovolí české ministerstvo zahraničí, přechází za únosnou míru.
Premiér Fiala sliboval voličům slušnost, k níž se spolu s bojem proti korupci hlásí celá jeho vláda. Ve svém projevu k výročí 17. listopadu minulý rok doslova uvedl, že je rád, že konečně nastala doba „kdy se lidé nemusí bát, že budou odsouzeni pro něco, co neudělali“. Bohužel ale toto ještě realita v ČR není. Za poslední 4 roky jsem slyšel mnoho případů, kdy se lidé nedovolali spravedlnosti a pravdy ani soudní cestou. Ztratili zaměstnání, dobré jméno a svůj životní náboj pod tíhou korupce, šikany, msty a nefunkčnosti některých aspektů aktuálního systému.
Bohužel metody STB, u nás UDBY, se používají mnohdy dodnes a šťastní jsou ti, kteří prožijí svůj život klidně a v pohodě, aniž by se s něčím takovým setkali. Jako za starých časů či v nějakém filmu jsem si připadal v r. 2019 v Maroku i já. Při své poslední návštěvě jsem se stal svědkem manipulací a brutální likvidace slušného člověka, který vždy pomáhal druhým, svou práci vykonával se srdcem, s člověkem, kterému záleželo na dobru Evropy. Jedním z těch, kteří přibili hřebík do rakve jeho zaměstnání, byla psycholožka MZV Eva Pavlovská.
Pavlovská působí na ministerstvu zahraničí jako psycholog od r. 2015. Dle ministerstva spravedlnosti (sdělení z června 2022) ale „není ani registrovanou znalkyní“, nemá odpovídající kulaté razítko a nemůže tedy realizovat odborné posudky ve smyslu zákona o znalcích. MZV zaslalo v červnu 2021 na mediální dotaz na profesní životopis psycholožky pouze následující: vysokoškolské vzdělání, psycholog MZV 2015 – dosud. Podrobnější CV následně dokonce odmítlo zaslat. zde link na Váš článek, co jsem Vám poslal Pavlovská tedy, jak vidno, nemá žádnou celoživotní praxi či zvláštní zkušenosti a dovednosti. Přitom psycholog na tak vysokém úřadu by měl být vynikající, zasloužilý odborník, který má již mnohé za sebou. MZV psycholožku používá k velmi primitivní likvidaci některých svých zaměstnanců, kteří se stanou nepohodlnými. Sepisovat zprávy na objednávku bez ohledu na etiku nemá s opravdovou psychologií nic společného. Divím se, že se vysokoškolsky vystudovaná osoba může snížit tak hluboko. Zapadá ale velmi dobře do klubu zaminářských lhářů.
Nástup Pavlovské na MZV zřejmě souvisí s přijetím zákona o státní službě a snahou demonstrovat zájem o řešení mezilidských vztahů na pracovišti. Velvyslanectví jsou útvary samy pro sebe. Některá čítají jen pár osob, lidé se v případě bydlení v areálu ambasády vidí den i noc. Takto vzniká tzv. ponorkový efekt, kdy se i maličkosti mohou stát problémem. Také ne každý se snadno aklimatizuje na jinou kulturu, zvyky, klima či náboženství a na život několik let daleko od domoviny. Vylévat si pak může své frustrace v kanceláři a špatná pracovní atmosféra ovlivňuje i fungování úřadu.
Roli psychologa vnímám především v kontextu pozitivního působení ve formě školení, přednášek a poradenství, ale to nestačí. Pokud se mají řešit nějaké problémy, musí to být objektivní a korektní. Rozhodně ne zmanipulované. A v dnešní době, kdy je ČR členem EU, která propaguje lidská práva, právní stát a demokracii je zneužívání psychologa opravdovou svinjarijou (česky svinstvem).
Pavlovská přijela na českou ambasádu v Rabatu na pár dní v listopadu 2019 na pokyn tehdejšího státního tajemníka Miloslava Staška, dnes českého velvyslance v USA (blízký ČSSD/ANO a dle českých médií „muž Andreje Babiše a KPR za doby Miloše Zemana na MZV“). Navenek měla řešit vztahy na velvyslanectví. Ve skutečnosti ale zlikvidovat nepohodlnou konzulku Janu Chaloupkovou, která nevydávala víza podezřelým lidem velvyslance Viktore Lorence. Nešlo ale jistě jen o to. Vadilo asi především to, že podivné žadatele a osoby kolem nich prověřovala. A co kdyby přišla na něco, co mělo zůstat utajeno? Konzulka si dodržováním předpisů podepsala „ortel smrti“.
Před příletem Pavlovské mi pracovníci Královského paláce v Rabatu sdělili, že velvyslanec Lorenc organizuje strategické porady s podřízenými (samozřejmě s výjimkou konzulky Chaloupkové) na své rezidenci a plánuje, co o ní budou všichni psycholožce říkat. Cílem bylo ji dostat co nejrychleji z ambasády. Směrem k příletu psycholožky ale organizování setkání prý ukončil, aby to „nebylo moc nápadné“. Pracovníci Paláce pozitivně kvitovali, že na rozdíl od minulosti koná Chaloupková čestně a na obchodu s vízy se nepodílí. Maročané uvedli, že Lorencova skupina se dohodla, že musí konzulku vyobrazit jako nebezpečnou, agresivní, emotivní, všichni se jí bojí, museli si na ni koupit nějaký obranný sprej. Jednoduše se s ní nedá pracovat a musí z Maroka pryč. Tím se mělo zajistit, že zaprvé budou znedůvěryhodněny jakékoliv informace, které by případně mohla dát ohledně podezřelých žádostí o víza a současně se naznačí, že je nebezpečný blázen. Takto se podaří dát vše kolem víz pod koberec. Dále bylo třeba konzulku odsunout od zdroje informací, aby se o vízech a všem kolem nich nedozvěděla více, tedy ji zlikvidovat na služebním poměru. Pokud by na MZV dále pracovala, měla by přístup k informacím v počítači, k lidem a mohla by se dozvědět více, než bylo třeba. Označit někoho za psychicky nemocného znamená jeho označkování navždy. Současně u některých osob podílejících se na formování a realizaci tohoto plánu šlo zcela jistě o pomstu, neboť jim či osobám jim blízkým zničila kšefty kolem víz. Pomluva nepohodlného svědka či toho, kdo odhalil nějaký podvod, je častým nástrojem msty i zbraní. Hovoří o tom např. dánský film Marco, jenž nedávno opakovaně promítala Česká televize.
Nejprve jsem tomu všemu nechtěl věřit. Opravdu mi to připadalo jako špatná detektivka. Konzulku jsem ale varoval, aby byla pro každý případ psychicky připravena, co ji asi čeká. Případně aby to avizovala bezpečnostnímu odboru MZV do Prahy ještě před příjezdem psycholožky, že je vše naplánováno. Maročané zdůrazňovali, že je lepší mluvit co nejméně a dát si na Pavlovskou pozor. Upozorňovali, že již nechala odvolat pracovníky jiného českého velvyslanectví někde v Evropě, když si tito stěžovali na šikanu od ambasadora. Evidentně tedy konala dle pokynů vedení MZV, nikoliv dle nějakých zásad etiky psychologa. To by tam ale mohl přijet kdokoliv z úřadu a psychologa by nebylo třeba. Vzpomínám, že jsem v r. 2020 četl na internetu článek o polské velvyslankyni v Praze - Polsko odvolalo svou velvyslankyni v Praze, šikanovala podřízené, která šikanovala své podřízené. Ti si na ni stěžovali ve Varšavě a polské zamini ji odvolalo. Jak je vidět, ne všechny bývalé komunistické státy si stále nesou dědictví socialismu. Polsko nás v tomto předběhlo a nastoupilo skutečnou dráhu demokracie. Kdyby se podobný případ stal na českém velvyslanectví, nechala by psycholožka odvolat jistě ty podřízené a zůstala by tam ambasadorka, jež si spletla dobu s otrokářskou érou.
Maročané Pavlovskou po jejím příletu do Rabatu sledovali, protože přesně věděli, co dělá. Komentovali především to, že si jezdí po výletech, fotografuje si Rabat, na ambasádě se jen rychle otočila. Kroutili hlavou nad tím, co vše se může v ČR dít. Nebo-li, udělala si za státní peníze z daní Vás, českých daňových poplatníků exkurzi na sever Afriky.
Po jejím odjezdu mi lidé z Paláce sdělili, že sepsala dvě varianty zprávy z cesty – jednu špatnou a druhou ještě horší. Ty pak mělo MZV používat dle potřeby. Zprávou/ami se ale ve skutečnosti nikdo nezabýval, vše bylo sepsáno jen pro forma a nedivil bych se, kdyby byl text napsán ještě před odletem psycholožky do Maroka. Pavlovská totiž odletěla z Rabatu do Prahy v pátek 8. 11. 2019 a již v pondělí 11.11. ráno telefonovala ředitelka odboru služebně-právních věcí MZV Eva Riedlová konzulce, že je odvolána. V normálním demokratickém státu by se státní tajemník zprávou zabýval a dal by konzulce minimálně možnost se vyjádřit. Vše proběhlo ale jako za doby komunismu, kdy byli lidé odsouzeni bez možnosti obhajoby, bez vyslechnutí svědků. Ani později nedostala konzulka možnost se se zprávou seznámit, ačkoliv o to opakovaně žádala.
Zda jsou skutečně zprávy psycholožky dvě či více, to samozřejmě nevím. Poté, co byla konzulka nejen odvolána do Prahy, ale především zcela pracovně zlikvidována a nedostala žádnou práci, mi Maročané postupně poskytli pár nahrávek ze svých odposlechů ambasády. Jedna z nich byla právě z konverzace psycholožky Mgr. Evy Pavlovské a konzulky dr. Jany Chaloupkové. Můžete si ji poslechnout zde (bohužel se MZV ČR fotografií psycholožky nechlubí, na rozdíl od jiných):
„..že by bylo lepší, abych tu nebyla. Protože když jsem se vrátila z dovolenky, tak bylo to trošku jiný než ten začátek. Ten začátek..“
Eva Pavlovská:
„To bylo na jaře?“
Jana Chaloupková:
„Já jsem se vrátila v květnu (= z řádné dovolené v ČR). Tak ten začátek byl velmi pozitivní, všechno. A s tím jak přišla další víza a postupně přiznal i ty finance, tak to samozřejmě šlo dolů.“
Eva Pavlovská:
„Já pořád nerozumím tomu, že Vám řekl, že bere úplatky za víza, to prostě.....“
Jana Chaloupková:
„On řekl, že to bere ten Bahaddou, ne on.“
Eva Pavlovská:
„Jo, takle...“
Jana Chaloupková:
„To já nevím, jak mezi nimi.“
Eva Pavlovská:
„Já myslela, že velvyslanec...“
Jana Chaloupková:
„Ne, on řekl, že ten Bahaddou...“
Eva Pavlovská:
„Tak to jsem špatně pochopila.“
Jana Chaloupková:
„On řekl, že ten Bahdou vybírá za každého toho vízaře 4 000 EURO. Já jsem se zeptala, proč to má zapotřebí, když zprostředkovává obchody, např. pro premiéra, tak to nepotřebuje, že? On na to řekl, že Češi nedávají moc peněz stranou.“
Eva Pavlovská:
„Nerozumím jako...“
Jana Chaloupková:
„Tak já nevím, nějaké obchody, že jo? A peníze pro toho Bahaddou za to asi. A že nedaj moc.“
Eva Pavlovská:
„A proč by to měli platit Češi? Já tomu nerozumím.“
Jana Chaloupková:
„No, to je právě to, co já nevím. Co si myslím, že tam ještě je něco dalšího.“
Eva Pavlovská:
„Dobře, já po tom nebudu pátrat.“
Jana Chaloupková:
„To je přesně, to teď Vám říkám skoro doslova. Já mám dobrou paměť, já si pamatuju, co říkal šéf.“ *** Myslím, že se jistě všichni shodneme, že zde hovoří normální, klidný člověk, žádný blázen. Psycholožka se ptá na víza, což jí dle mého názoru vůbec nepřísluší. Měla by zkoumat a řešit nějaké psychické stavy pracovníků, jejich potíže, vztahy mezi lidmi apod. Vízovou agendou by se měl zabývat odbor vízový, případně bezpečnostní, imigrační policie atd. Rozhovor jasně vnímám jako snahu zjistit, co vlastně konzulka ví, a pak to sdělit státnímu tajemníkovi. Konzulka Pavlovské úvodem avizovala, co na ni budou ostatní říkat – tedy informace, které měla díky Paláci skrze mne. Tedy že je vše zmanipulováno. Nehrálo to ale žádnou roli a psycholožka to do své zprávy dle Maročanů vůbec nenapsala.
Konzulka v rozhovoru uvádí, že velvyslanec Lorenc jí sdělil, že Ahmed Bahaddou pobírá za víza, které zprostředkovává na české ambasádě 4000 EURO za osobu. Lorenc utrousil, že Česi nedávají moc stranou a on Bahaddoua potřebuje pro obchody Andreje Babiše. K Bahaddouovi se ještě dostanu zvlášť v dalších dílech seriálu. Pro dokreslení ale uvádím, že se jedná o marockého Francouze, o němž jsem stručně psal ve 3. dílu. Dle jeho vyjádření si víza pro své chudé žadatele bral na české ambasádě již od velvyslankyně Froňkové a rozhodně to nebyli žádní významní obchodníci či politici hodní zvláštního zřetele. Pohyb financí za víza mi potvrdili pracovníci Paláce, kteří mimo jiné uváděli, že právě na českých velvyslanectvích v Africe a Arábii je nejsnadnější víza koupit.
Z krátkého několikaminutového rozhovoru (z něhož jste si nyní převážnou část vyslechli) nelze posoudit osobnost člověka, odsoudit ho ke ztrátě práce a již vůbec něco řešit. Psycholožka pouze sesbírala pomluvy, vytvořila z nich zprávu coby pamflet a MZV to akceptovalo jako posudek. Přitom je velký rozdíl mezi posudkem a pouhou zprávou a tyto termíny nelze zaměňovat. Posudek znamená práci několika hodin, použití psychologických metod, pokládání řady dotazů, realizaci testů atd. Jde o profesionálně dané postupy. Zpráva ze služební cesty je nezávazný dokument, spíše pro cíle účetnictví, a nesmí být s posudky zaměňována. Na postup klinického psychologa a jeho posudek si lze stěžovat u ministerstva spravedlnosti, případně záměrně sepsaný nepravdivý posudek lze řešit dle trestního řádu. Proti lživé zprávě ale téměř není obrana. V ČR také chybí komora psychologů, která by měla pravomoce k řešení podobných zneužití postavení psychologů či k zákazu výkonu činnosti. Nepravdivé zprávy vnímám i jako porušení slibu věrnosti univerzitě, kde psycholog studoval. Zmanipulování zprávy psycholožky potvrzuje i skutečný posudek odborníků na klinickou psychologii a psychiatrii, kterému se Jana Chaloupková kvůli Pavlovské musela v Praze podrobit. Ten uvádí, že „netrpí žádnou poruchou osobnosti, a naopak jde o nadprůměrně inteligentní, velmi pracovitou osobu, která je pracovně náročná vůči sobě i jiným, což je spíše pozitivum“.
Zprávou Pavlovské jsem tím více rozezlen, že si dovolila pomlouvat i mne, na což mne upozornili Maročané již v r. 2019. Přitom s českou ambasádou v Maroku jsem nic neměl, jen jsem pro ni připravoval výstavu fotografií Pražského hradu. Možná i to byl důvod, proč mi nakonec pracovníci Paláce poskytli onu nahrávku. Aby se prapodivná akce Pavlovské, kterou já nemohu označit jinak než jako podvod, mohla řešit. Nahrávku jsem poslal řediteli inspekce a auditu Jiřímu Linkovi, neboť zastává také funkci prošetřovatele a má tedy pomáhat chránit oznamovatele protiprávního konání ve služebním úřadu či podezření na něj (Nařízení vlády č. 145/2015 Sb. o opatřeních souvisejících s oznamováním podezření ze spáchání protiprávního jednání ve služebním úřadu). Chaloupková se na něj obrátila o pomoc, aby jí nebyl ukončen služební poměr a nebyla takto postižena za neplnění protiprávních příkazů vedoucího a jejich oznámení do Prahy. Bohužel prošetřovatel nejen že nepomohl, ale nahrávkou se vůbec nezabýval. Začal spíše řešit, kdo ji pořídil, aby odvrátil pozornost od obsahu konverzace. Veškerou snahu směřoval k tomu, aby vykonstruoval teorii, že nahrávku dělala konzulka, pro což samozřejmě neměl žádný důkaz. Obsah rozhovoru se mu nehodil do strategie MZV.
Nechápal jsem, proč mne všichni do víz zatahují. Maročané protože chtěli konzulku varovat. Ale proč neudělali něco oni, když jim podvody s vízy vadily? Mohly proti nim přece zasáhnout! A ne jen něco vykládat mně. Jenže pak uvedli, že Lorenc má kšefty s jejich kolegy, a ti proto nepodporují nějaký zásah či Lorencovo odvolání. K tomu všemu má velvyslanec diplomatickou imunitu, je to ten nejvyšší představitel dané země, podporuje ho prezident Zeman atd. Najít cestu pro spravedlnost a korektnost tedy bylo těžké. Snažili se tedy alespoň nějak pomoci informacemi a později nahrávkami, když viděli a slyšeli, že se v ČR stále postupuje ve stylu STB.
Pavlovská o mně uvedla řadu lží, zřejmě aby mne zdiskreditovala coby případného svědka ve věci podivných víz do budoucna. Označila mne za Srba, přičemž na internetu je k mému jménu k dispozici řada odkazů, z nichž je jasné, že jsem byl v ČR slovinský a ne srbský velvyslanec. Z tohoto detailu je patrné, že psala dle diktátu a nic si neověřovala. Ještě ze základní školy si snad pamatuje rozdíl mezi Slovinskem a Srbskem. Dále uvedla, že konzulka Chaloupková realizovala v r. 2019 kulturní akce ambasády jen se mnou. Toto rovněž není pravda. V tomto roce se uspořádala např. expozice českých obrazů, módní přehlídka značky Navarilla, prezentace šperků Karla Votipky či české literatury na Mezinárodním veletrhu CIEL v Casablance. To se mnou nemělo nic společného. Fotografie a videa z těchto akcí byly k dispozici na webu české ambasády i jinde. O dalších blbostech, co si o mně dovolila napsat, raději ani nebudu mluvit. Přitom mne vůbec nezná a nikdy jsme se ani neviděli.
Je zajímavé, že se MZV zuby nehty bránilo, aby se konzulka mohla se zprávou seznámit. Rozesílalo ji ale jiným lidem a institucím, aby ji mohlo očerňovat a označovat za psychicky nemocnou a ničit její image. To jsem slyšel od několika zdrojů. V době, kdy měla být psycholožka údajně dlouhodobě nemocná (v r. 2021), reagovala velmi vstřícně na žádost jednoho mého známého, aby pro něj vypracovala odborný posudek. S radostí se zmínila, že se má dobře a že si pořídila v Praze nový byt. Je otázkou, zda k jeho získání nepřispěla i výše uvedená zpráva z Maroka. Když se kamarád poté již neozval, Pavlovská ho dokonce telefonicky o zadání posudku urgovala. Nemocná tedy rozhodně nebyla.
Její jméno lze nalézt v registru podnikajících fyzických osob s oborem činnosti – psychologické poradenství, konzultace, tlumočení, lektorství a fotografování (proto tedy asi to fotografování v Rabatu). Oprávnění k živnosti bylo přerušeno 23.9.2015, sídlo Praha 5, Pod Brentovou 2258/14. Je zvláštní, že v době přerušení živnosti (jistě v souvislosti se zákonem o státní službě), chtěla vypracovávat v r. 2021 nějaký posudek, mám podezření, že šlo o zájem o práci na černo, a to ještě v době údajné nemoci.
Pokračování příště 5. díl : Maroko – velmistr odposlechů
Damjan Prelovšek *** Můj komentář:
Označit někoho za Srba ze státu bývalé Jugoslávie je velmi neomalené, trapné a diplomatické faux-pas. Mnozí jsou v těchto zemích velmi citliví na vztahy se Srby. Např. Chorvaté slaví 5. srpna Den vítězství nad Srby i svou nezávislost. Srbsko se snaží uplatňovat svůj vliv v celé oblasti dodnes. Ostatně i k ukrajinské válce má svůj postoj.
Nechápu, jak si Pavlovská vůbec něco takového mohla dovolit, a že to státní tajemník Miloslav Stašek akceptoval. A nebo jí to možná nařídil napsat on? Konala nejspíše dle jeho zadání a on zase dle pokynů někoho ještě výše. Koho asi? Slovinsko-české vztahy byly vždy výborné a Damjan Prelovšek k nim přispěl nejen jako velvyslanec v Praze 1998-2002, ale i jako odborník na dílo Plečnika, jeho práce na Pražském hradu a propagací ČR a její kultury, umění atd. Jeho dům, také Plečnikův design, je vždy Čechům otevřen a navštívili ho mnohé osobnosti. Často vzpomíná na Václava Havla či slavného amerického architekta Franka Gehryho (autor řady dekonstruktivistikých staveb, v Praze se podílel na Tančícím domu), vilu Prelovšek navštívila i první dáma Ivana Zemanová, finský premiér Lipponen a další. Damjan Prelovšek má i trochu chovartské krve - jeho babička byla chorvatská šlechtična. A jeho dědeček měl na starosti urbanizaci Lublaně, spolupracoval s Plečnikem a toho ještě jako malý kluk poznal p. Damjan osobně.
Plečnik symbolizuje to, co nám dnes často chybí - skromnost, čestnost, nezištnost, urozenost a noblesu. Tak by měla vypadat i diplomacie
V Praze pracoval pro tehdejšího prezidenta Masaryka zdarma, a když obdržel nějaké finance, zase je daroval dál. Takovou osobností je i D. Prelovšek. Koná mnohé zdarma a rád. Viktor Lorenc a Miloslav Stašek se mu odvděčili tím, že ho zatáhli do machinací kolem schengenským víz. Dozvěděl se o nich sice od marocké strany, ale kdyby se na ambasádě nepodvádělo, nic by se také nešířilo.
Za nejsmutnější považuji, že ti, kteří si přáli/přejí pořádek, jsou nakonec Maročané, ne Češi
Přitom ČR coby člen EU, jež se hlásí k demokracii a právnímu státu, často kárá druhé státy, ale nejprve bychom si měli udělat pořádek doma. Je jasné, že Královský palác chtěl situaci asi nějak v poklidu vyřešit, ale česká strana zvolila řešení ve stylu starých metod. To považuji za neakceptovatelné. Proč to ale podporuje i nová vláda, která ve volbách slibovala pravý opak? Nakonec je paradoxně konzul, který chtěl pouze pořádek a dodržování předpisů, vyhozen na dlažbu právě za doby Jana Lipavského, který nedávno v televizi při příležitosti porady českých velvyslanců v ČR hovořil o tom, že "Česko není Afrika". Přitom ale v tomto případu boduje spíše Marocké království, jehož pracovníky akce "psycholožka" asi dost šokovala. Předpokládám, že není běžné, aby někdo prozradil informace z odposlechů a varoval před šikanou. Zde to zřejmě ale bylo vše přespříliš.
Na tento můj dopis premiéroviFialovi (1.9.2023) mi nebylo dosud odpovězeno (příjem potvrzen do DS 1.9.2023).
Na korupci, podvodech, zločinu a lžích, nelze budovat prosperující společnost, jen na poctivé práci. Někdo musí také „vyrábět chleba“. Společnost, kdy její odpovědní představitelé z nemalé části parazitují na poctivé práci většiny, je nemocná. ČR se nachází v hluboké morální a hospodářské krizi. Je v kómatu. Za tohoto stavu ji nelze déle udržovat při životě. Neschopní nejsou a nebudou nikdy schopní potřebných změn! „Tož zapřahat občané“, řekl by i dnes Tomáš Baťa – ve jménu našich potomků a budoucnosti naší země – „Neexistuje nejde!“
Jan Šinágl P.S. Dizertační práce Evy Pavlovské není dohledatelná. O její odborné a mravní způsobilosti, lze důvodně pochybovat.
Každý Váš příspěvek nejen pomáhá financovat naši práci, ale také podporuje šíření těchto informací, aby se dostaly k co nejvíce lidem. Společně tak můžeme zajistit odpovědnost a spravedlnost, aby pravda nezůstala skrytá. Děkujeme za Vaši podporu!
