Vaše hlášení o transparentnosti, svobodě tisku nebo korporátním a politickém vlivu pomáhá zajistit spravedlivý právní systém a rovnost pro všechny před zákonem.
Detail článku
Poslanecká Sněmovna - diagnosa „Bohnice“ – aktuální varování Josefa Čapka z roku 1939!
Malý národ, který nemá odvahu v lepší víře trpěti, může se státi zbytečným národem. Vzdávaje se této statečnosti, vzdává se třeba už poslední možnosti života.
Za informace uvedené na této stránce nese plnou odpovědnost autor textu. European Justice Organization z.s. poskytuje pouze publikační účet pro nezávislé novináře a nenese odpovědnost za obsah ani za uvedené zdroje.
Aktualizováno 14.1.2025: Podnikatel z východu. Když manýry českého zbohatlíka řadí Čechy ke sprostotě a hlouposti postav z Gogola – kolik takových lidských zrůd vyprodukoval „Klausův systém“ - a nejen mezi miliardáři?! JŠ *** I neodborník k tomuto názoru dospěje po přečtení článku, pokud také neztratil zdravý rozum, při vší úctě k několika občanům zákonodárcům, kterých si lze ještě vážit: Poslanci pobírají pohádkové příplatky téměř bez práce. Z nemalé části občanů zákonodárců se stali plnohodnotní psychopaté. Ztratili kontakt se skutečným životem. Občané je zajímají jen během voleb. Žijí jen mezi sebou, v rodinách, či na dovolených. Několik jich osobně znám roky. Žasnu, co z nich funkce udělala za „loutky“ a trosky mravnosti. Jediné na čem se většina shodne je navýšení svých platů. Svým způsobem by si navýšili sami sobě „sociální dávky z nouze". Jejich většina má ke skutečné práci hodně daleko. Zítra se koná ve Sněmovně Kulatý stůl na téma "Jak zajistit menstruační potřeby na školách a proč je to potřeba". Doufejme, že náměstek na MZ a ředitel odboru na MŠMT, neměli potřebu problematiku poznat i v jiných zemích a neutratili také miliony za cestovné? Také by mne „zajímalo“, bohužel, či bohudík, mám další nesmyslný soud…
Původně byla v rozpočtu Poslanecké sněmovny v položce cestovné schválena částka 23,89 milionu korun, ta však byla v průběhu roku 2024 navýšena na 24,140 milionu korun. Z této částky PSP ke konci roku 2024 vyčerpala 16,258 milionu korun. To je dobrá zpráva, ale jak už bylo uvedeno, tak v této částce není minimálně 20 milionů korun za lety armádním speciálem. Kverulant se kontrolou poslaneckých cest marně zabývá již od svého vzniku v roce 2009. Nemá-li už společnost sílu ke změně, dopadneme všichni špatně. Níže několik ukázek z knihy Josefa Čapka Psáno do mraků – i dnes by to napsal stejně a přidal další postřehy z hroutící se civilizace. ***
Nízké pojetí života, kterým se vyznačuje většina nynějšího evropského lidstva – ta mravní omrzelost sdružená s hmotným optimismem – to všechno vzniklo jen z příliš primitivní, pohodlné představy, že pokrok je mechanický, že všechno jde pěkně samo od sebe pěkně kupředu a že vedle materiální vůle k pokroku není k tomu už třeba žádné etické vůle ani etických ideálů. – Bez mravního vztahu k životu, bez etické vůle, bez kultury kráčí se tedy kupředu a dolů. K nevzdělanosti, k mravnímu rozrušení, k naprosté povrchnosti a primitivnosti uprostřed vysoké techniky.
Tzv. kladný vztah k životu, neprovázený myšlením, vysunutý mimo mravní myšlení, nenesený vůbec žádnou mravní energií, je v podstatě produktem naprosté neúcty k životu.
Přeje-li tomu zmatek, nejistota, nedostatek širšího mravního vědomí, za nejryzejší, nejohnivější vlastence chtějí býti považováni chlapi nejšpinavější a nejpočtářštější, právě darebáci, kteří vlasti nejvíce škodí.
Má-li dnešní člověk volit mezi mravní silou a nízkostí, volává spíše mravní slabost.
Nic není, k ničemu není, ničemu nerozumí - dali ho tedy do kulturního výboru.
Vážná, ale zlá věc: co každá pohnutá situace, každé vzkypělé hnutí politické nebo politicky-náboženské přitáhne, rozvášní a vynese na povrch lidí zvrhlých!
Lidé jsou raději chytráčtí než mravní.
Malý národ, který nemá odvahu v lepší víře trpěti, může se státi zbytečným národem. Vzdávaje se této statečnosti, vzdává se třeba už poslední možnosti života.
Běda s národem, když podá hloupým a násilným lidem příležitost, aby se cítili povoláni svou násilností ho vésti a svou hloupostí ho spasiti.
Lidskost, svoboda, spravedlnost, právo smýkány do bláta? Dobře, zvednou se jednou až odtud, až docela zespoda. Snad tomu lidé lépe porozumějí, lépe se poučí, zvedne-li se veliký křik lidskosti, svobody, práva a spravedlnosti až z té nejhlubší hloubi, až z prachu země, ze sama jejího dna!
Potřeba diktující autority dostavuje se tam, kde by jinak nebylo nic jiného než rozpad a rozklad. Dožadování se autority není výrazem obecné rozvahy, nýbrž vyšinutosti všeho.
Zůstane ohyzdnou skvrnou našeho dramatu, že jsme se v časech neúprosně se valících a drtících nás pohrom oddávali luxusu blbosti, ne, ještě víc, reji blbosti! slepým divošským úzkostem, kterým se ó hrůza! ještě k tomu říkalo: buditi, vésti, zachraňovati národ!
V zastoupení národa. Obléknou si proužkované kalhoty, na hlavu cylindr a jdou si pro pár facek.
Život jenom dojmový nebo jenom přemítavý a nečinný, je, jistě, přece jen svého způsobu dezerce: celým úkolem člověka je činnost – ovšem vědomá, odpovědná volba mezi dobrem a zlem.
To, že v evropském politickém slovníku se tak příznačně ujala slova ideologie, režim, metody, mohlo by být skoro dostatečným podkladem pro diagnózu lidí i doby.
Tisk a propaganda. Jaká bída, jaká bída rozumu, jaký úpadek svědomí, když pravdy a skutečnosti, které nemohou býti popírány, z příkazu popírány býti musejí!
Těžké doby jsou chvílemi ničemů – ale zase také velikých charakterů. V pohromách ukazuje lidská bytost vše, čeho je v nejhorším i nejlepším schopna, celý svůj rub a líc.
V národě je něco, co už není národem: ničemové. I národ má své periferie a své podsvětí.
Počnou-li pozitivně hloupí lidé přemýšleti, je zle. Mají-li násilní lidé mínění, přesvědčení, zle dvojnásob. Běda umíní-li si hloupí a násilní jednati!
Rozpoznavše hloupost, lidé se jí vysmívají. Nerozpoznavše pravdu, také se jí vysmívají.
Lidé příliš bohatí, než aby měli dobrý rozum, váží na váze tohoto světa nejvíce – a nejtíže.
Nestatečnost nemá v sobě asi co dobrého hájiti.
Volá se po někom, kdo by poroučel, aby poslouchající nemusel přemýšlet.
Člověk myslí mnohem častěji a mnohem více, než ví, a mluví mnohem častěji a více, než myslí.
Daleko zasahujícím svízelem ve veřejnosti jsou nevyvinuté osobnosti deroucí se do této veřejnosti s důležitostí co nejenergičtěji.
Politika, která záměrně mate veřejné mínění, která vypočítavě staví na lidské mravní nejistotě, na lidských pohnutkách, náladách a hnutích, není než velmi hanebnou, ne-li přímo zločinnou spekulací.
Hloupost je srozumitelnější než rozum: proto v politice snadno dochází zájmu a platnosti.
Důležitost mravní, občanské, vlastenecké výchovy: lidé se nestávají z ničeho nic velkými nebo podlými až teprve v rozhodných vážných chvílích: bylo to v nich, nezjevně a neuplatněně, uloženo už dříve.
Skutečná svoboda se neuděluje: dobývá se!
Svoboda není žádný nebetyčně nedosažný ideál: je, musí to být prostý vedlejší statek. Jsme svobodou povinni nejen sami sobě, naší lidské hodnotě a důstojnosti, nýbrž především našim dětem, lidské hodnotě a důstojnosti těch, kdož tu budou po nás a za nás.
Mysl odcizená kouzlům přírody a velikosti života je jen intelektuálním mechanismem.
Zmatek, nikoliv pořádek, právní i mravní rozvrat, nikoliv jistota, jsou chvílemi jakoby stvořenými pro lidskou špatnost, podlost a ďábelství.
Budou se snad někdy lidé roditi jako státní majetek a už nic víc?
A dost. Život se nepíše: žije se.
***
Zlé, hrozné časy valí se nad těžce zkoušenou zemí. Je nám žíti a trpěti pod hroznou krizí evropského svědomí. Nastaly doby, kdy spolulidé jsou zbavováni lidských práv, kdy nejprostší lidská důstojnost je deptána v prach, kdy každýkoli ze svatých kulturních statků kulturního lidstva, může být bez okolků obětován nejsurovější ideologii. Časy výtržníků, násilníků, zištníků, časy hrubé síly a mravního úpadku cynické a temnotné tyranie.
Státy, stejně tak jako lidé, nemají dosti mravního cítění. Jsme svědky zlé skutečnosti, na kterou se v těch pokojnějších dnech příliš lehce zapomíná, že pravda a právo vítězí těžce a že jejich vítězství nikdy není trvalé a bezpečné.
První starost, když je zle, utéci do zázemí, zásobiti se a volati „Buďte stateční“, podělati se, ztratit víru v nadosobní hodnoty a cíle, ale kázati je těm druhým a skrčený a podělaný kurviti se s nadějemi, s vysokými a vážnými slovy a bezpečí s potřísněnými spodky, oblékati se do stříbrného brnění. Dělati z kouska skopové kosti svatý ostatek. Vychovávati si chátru, hýčkati ulici, hověti, sloužiti jí a v závažných chvílích říditi se jejími neodpovědnými náladami, toť to nejhorší ze všeho, co se také nazývá politikou.
Není-li v tom vlastně ten nejsplašenější děs života, nejnesmělejší bezmoc zatemnělé lidské kreatury, tlouci kolem sebe v okamžicích pohromy, hledati viníka, dožadovat se oběti, plivati na mrtvé a kopati do padlých?
Politika je jedna z nejodpovědnějších a nejméně odpovědně provozovaných věcí na světě. Vychovávají-li si vůdcové divoké straníky, kteří hnutí lavinovitě strhnou, snadno se poroučí a řídí nakonec ta lavina.
Nejohavnější věcí v pohnutých časech je četba starých novin. Co bylo před třemi týdny zprávou, je dnes donebevolajícím nesmyslem, co bylo tvrzením, je dnes trapností, co bylo stanoviskem, je vystřídáno opaky, co bylo uctíváno, je vláčeno blátem. Není výraznějšího výrazu lidské nestálosti nevědomosti, pošetilosti, bezcharakternosti i podlosti, než bývají právě noviny.
Cizí lidé nám zmenšili území hmotné a teď nám sami ještě zmenšují naše území duchovní. Co jste štváči, traviči, spekulanti, bez svědomí udělali z národa, z toho lidu Masarykova pohřbu, lidu, Všesokolského sletu, lidu mobilizace? S jakými čistými silami, s jakou věrností a důvěrou jste mohli jíti do těžkých úkolů ztrýzněné republiky? S jakou otravou, s jakým vnitřním rozkladem se do toho nastávajícího krušného a nebezpečného života vchází? Žádný nepřítel světa nedopustil se tolika zlého jako vy. Vyděrači běd, kteří jste tento národ tak strašlivě zkazili a zhanobili. Ne ztracená území, ale toto je národní katastrofa. Tato hrozná skvrna se nikdy nesmyje. Paměť, která po vás zůstane obsahuje jediné slovo – HANBA!
Ach Karle, kus mé bytosti s Tebou zemřel.
Josef Čapek: Psáno do mraků (1936-1939) Proneseno při pohřbu Karla Čapka
***
Rakev s Karlem Čapkem nebyla vystavena, aby se s ním veřejnost nemohla rozloučit... Mimochodem Slované byli z evropských národů nejvíce a nejdéle nevolníky pod panstvím jiných národů. Zanechává to dodnes stopy na našem nepěkném myšlení, chování, schopnostech, způsobech a charakteru….
P.S.
Zde je kniha ve formátu PDF. Nezaručuji, že obsah je totožný s původním vydáním.
