Všechny ctnosti kapitalismu – Nerovnost je dobrá, je-li výsledkem činnosti, jíž člověk přispívá k lepšímu životu sebe i druhých

Kdysi nejbohatší země Jižní Ameriky se proměnila v nejchudší zemi kontinentu. Zemi v rozkladu opustilo 7 milionů Venezuelanů, čtvrtina obyvatelstva země.

 

Rakouský filozof Friedrich August von Hayek varoval, že volný trh je založen na sokratovské moudrosti, že nejdůležitější je uvědomit si, co všechno nevíme. Nevíme, které nápady skrývají nejproduktivnější inovace, nebo jestli jsou nejlepším řešením našich problémů. Kdykoli učiníme z dnešního nejlepšího řešení jednou provždy závažné, zastavíme další vývoj – ať už jde o jednu z forem vzdělávání, nebo konkrétní nabíječku k mobilnímu telefonu. Zabráníme tím experimentům a konkurenci, díky nimž se můžeme dozvědět více a posunout se o něco dál.

 

Švédský historik a ekonom Johan Norberg v knize Kapitalistický manifest: globální volný trh jako zachránce světa (2025) argumentuje, že svobodná společnost je založena na tom, že tam, kde to lze, nahradíme logiku facek a donucení logikou dobrovolného podání ruky. Nenutíme a nepřikazujeme, ale žádáme, nabízíme a vyjednáváme. Nediktujeme, kdo má co dělat, ale necháme každého, aby si vyzkoušel své nápady a ponechal si plody své práce, pokud nějaké jsou. A říkáme ne, když nám to nepřináší žádný užitek.

 

Znalosti o ekonomice, o neustále se měnících možnostech, dostupnosti a poptávce jsou lokální a existují pouze v decentralizované podobě v myslích miliónů účastníků trhu. Svoboda jednat na základě těchto informací je v době krize ještě důležitější. Každý z nás podle Norberga drží malý kousek velké společenské skládačky, jejíž motiv se neustále mění, zejména v dobách rychlé transformace. 

 

Francouzský ekonom Thomas Piketty ukázal, že příjmy z úroků a zisků z kapitálu rostou rychleji než růst a že zděděný majetek stále roste, až má úzká elita téměř všechno.  V knize Kapitál v 21. století (2015) obhajuje proto Piketty konfiskační daně, které mají z bohatých něco vyždímat. Při sledování bohatých rodin se však ukazuje, že přibližně sedm desetin jejich bohatství zmizí ve druhé generaci. Ve třetí generaci zmizí až devět desetin bohatství.

 

Produktivnější a inovativnější mezi firmami porazí ty ostatní. Kapitalismus je nemilosrdný vůči firmám, které začnou zaostávat. Pouze 51 firem z žebříčku Fortune 500 největších amerických firem za rok 2020 figurovalo na tomto seznamu od jeho založení v roce 1955. To znamená, že devět z deseti největších společností zkrachovalo, bylo převzato, vypadlo ze žebříčku, anebo úplně zavřelo krám. 

 

Právě proto musíme mít volný trh. Kdybychom se vždy mohli spolehnout pouze na jejich dobrou vůli, mohli bychom jim rovnou svěřit monopolní postavení a celní ochranu. Právě proto, že na jejich dobrou vůli spoléhat nemůžeme, musíme je kontrolovat pomocí hospodářské soutěže a spotřebitelské volby, stejně jako nezávislého právního systému a svobodných médií. Kapitalismus je náš způsob, jak udržet kapitalisty pod naší kontrolou. Neúspěchy jsou podle Norberga součástí všech inovačních procesů. Pokud pravidelně nenarážíme na neúspěchy, pak nepodstupujeme dostatečné riziko. Rozdíl je v tom, že veřejná podpora odstraňuje mnoho zásadních mechanismů, které by mohly odvrátit tok zdrojů od neúspěchů k úspěchům. Soukromé úspěchy jsou závislé na bezohledně upřímné zpětné vazbě od vlastníků, finančníků a zákazníků, kteří nechtějí být součástí něčeho, na čem prodělají. Neustálý proud čísel ohledně tržeb, nákladů, zisků a valuací neúprosně ukazuje, co funguje a co ne.

 

Namísto toho, aby vyvíjeli co nejlepší produkty, které by zaujali spotřebitele, vybírají co nejlepší prezentace, které by zaujali politiky a úředníky. Místo, aby plnili knihy objednávek, učí se vyplňovat formuláře vládních byrokratů módními hesly, které úředníkům spustí pavlovské reflexy. Sice dobře zaplatí kvalifikované zaměstnance, ale nízkou produktivitou a nedostatkem inovací vážou zdroje, které jsou zapotřebí jinde v ekonomice.

 

Kapitalismus je podle Norberga překvapivě výhodný i pro ty, kdo nejsou kapitalisty. Podnikatelé se zadlužují, riskují své domovy, ignorují přátele, rodinu, dřou dnem i nocí a pak jim připadnou 2% z tržeb jako zisk. My ostatní, kteří sedíme doma a sledujeme seriály, dostáváme 98% v podobě nižších cen zboží a služeb, tedy i vyšší kupní síly. To je docela výhodná forma nerovnosti: čím větších zisků podnikatelé dosáhnou, tím větší hodnotu bude mít 98procentní podíl nás spotřebitelů. 

 

Pohled na plánovaná hospodářství, která skutečně existovala v komunistických zemích, však poskytuje dobrý přehled o tom, co funguje – a co ne. Řešením enviromentálních problémů není nerůst, protože bez růstu není možné dostatečně přispívat na ochranu životního prostředí. Klíčem není spotřebovávat méně, ale spotřebovávat jinak. Právě to umožňují světu nové technologie. 

 

Z článku Všechny ctnosti kapitalismu (Marek Loužek, ekonom a publicista, MFD 3.1.2026)

Největší globální firma jsou vlády bez osobní odpovědnosti. Řídí svět a nikdo neřídí je. Netvoří hodnoty, ztěžují jejich tvorbu a táhnou nás do katastrofy. Vše je o kvalitě občanské společnosti, která začíná výchovou, vzděláním a osobním příkladem. Aktuální je vychovat z pracovníků „podnikatele“ na každém pracovišti, občany, které bude reprezentovat vláda ctící stejné hodnoty. Voliči by měli dosadit do vlády takové občany, kteří budou řídit zemi tak kvalitně, jako kvalitní podnikatelé svoji firmu. Jsme na jedné lodi. Bez vzájemného, nezištného, nadosobního propojení, nevyhnutně narazíme a potopíme se. Každý neseme osobní odpovědnost za stav země, svým nekonáním, nebo konáním.

 

Kdo sleduje vizi poctivou prací, může ji dosáhnout. Kdo plánuje úspěch, nedosáhne ho nikdy trvale. Cestu nám ukázal Tomáš Baťa a přivedl k rozkvětu Jan A. Baťa. Komunisté vše zničili, jak jinak. Je nadějné, že pracovní a životní baťovská filosofie se pomalu ale jistě navrací do života společnosti a našich životů. Vydávají se knihy, točí filmy, dokumenty, přibývá divadelních her, školení, či konferencí.

 

JŠ

***

… Mezi 66 mezinárodními organizacemi, které USA opouštějí je například agentura OSN pro genderovou rovnost, různé organizace zabývající se klimatickými změnami, mírová hnutí a podobně. Zkrátka globalistické organizace, které tvoří „globální aktivistickou infrastrukturu“, a své členské země táhnou za hranice racionality, kamsi do utopického absurdna. …