Praha 1962 MS v krasobruslení: Připomeňme si slavné exulanty sourozence Marii a Ottu Jelínkovi

 

Do Kanady se Jelinek dostal se svými rodiči a třemi bratry a sestrou Marií přes Švýcarsko. Republiku opustili poté, co komunistický režim zabavil jeho otci úspěšný podnik.

 

Krasobruslařská elita se tak sešla až v Praze v roce 1962. Šampionát byl tehdy velkou událostí a domácí publikum se těšilo hlavně na sourozence Evu a Pavla Romanovy, kteří nakonec získali v tancích na ledě zlato. Velkou podporu ale v Praze cítili i Jelinkovi: „Třebaže o nás novináři nesměli psát, všichni věděli, že pocházíme z Prahy, a publikum stálo za námi. Pociťovali jsme to všude, kde jsme se objevili.“ Jelinek později prohlásil, že by zlato z Prahy nevyměnil ani za deset titulů z jiných měst. Po šampionátu, na kterém bruslili v českých národních krojích na hudbu českých hudebních velikánů, ukončili závodní kariéru a poté se ještě šest let věnovali lední revue.

 

Po ukončení sportovní kariéry se Jelinek stal úspěšným podnikatelem v oblasti výroby a prodeje sportovních potřeb (na trhu byly k dostání například brusle značky Jelinek). Na politiku se dal počátkem 70. let, prý z hecu. Od roku 1972 byl více než 20 let poslancem kanadského parlamentu za Pokrokovou konzervativní stranu a v letech 1984 až 1993 působil postupně jako ministr sportu, ministr služeb a ministr národních příjmů. Jako ministr sportu měl na starosti přípravu olympijských her v Calgary a zvládnutí olympiády považuje za svůj největší úspěch v politice, protože na organizaci her nedostal ani dolar od státu.

 

Z politiky odešel v roce 1993. Za rok přesídlil i s manželkou do Česka. Již za svého působení v kanadské vládě se snažil pomáhat Československu, několikrát jednal s českými politiky o vzájemných vztazích obou zemí a po odchodu z politiky založil zprostředkovatelskou a poradenskou firmu Jelinek International s pobočkou v Praze. Jako prezident kanadsko-české obchodní komory také pomáhal otvírat dveře českým i kanadským investorům v obou zemích a nedávno podporoval kandidaturu na pořádání olympijských her v Praze.

 

Otto Jelinek se vždy cítil být Čechem a na Českou republiku nedá dopustit. „Jestli jsem víc Čech, nebo Kanaďan? Když hraje Kanada proti Česku v hokeji, vždycky fandím Čechům, zatímco moji synové Kanaďanům. Srdcem se cítím mnohem víc doma tady, protože jsem se tu narodil,“ prohlásil nedávno.

***

Kolik takových skvělých lidí bylo nuceno opustit rodnou zemi, pokud to vůbec stihli... Budou hosty i ve veřejnoprávní ČT, v souvislosti s nadcházejícím MS v krasobruslení v Praze? 

 

O kolik takových skvělých lidí a sportovců jsme za totality přišli – jenom z tenisu: Jaroslav Drobný, Karel Koželuh, Ivan Lendl, Martina Navrátilová, Hana Mandlíková a nepočítaně z dalších sportovních odvětví. Šířili slávu rodné země, která je odvrhla a kteří nám dnes tolik chybějí. Nezapomínejme ani na skvělé sportovce z řad českých Němců, kteří naši zemi také skvěle reprezentovali v mnoha sportovních odvětvích. 

 

Přišli jsme tak o mnoho medailí z ME, MS a Olympijských her. Čest a sláva všem našim sportovcům, kteří šířili slávu naší země, byť jako reprezentanti jiných zemí. Vážili si jich více, než rodná země. 

 

JŠ